Pobeda (hora)

Pobeda Победа
severovýchodní stěna hory
Vrchol	3 003 m n. m.
Prominence	2 443
Poznámka	nejvyšší hora Čerského hřbetu, republiky Sacha a celého severovýchodu Ruska
Poloha
Světadíl	Asie
Stát	Rusko Rusko, republika Sacha
Pohoří	Čerského hřbet / Buordachský vysokohorský masiv
Souřadnice	65°10′38″ s. š., 146°0′31″ v. d.
Pobeda Poloha v Rusku
Povodí	Indigirka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pobeda (rusky Победа – „vítězství“, jakutsky též Хонохотаас) je nejvyšší hora pohoří Čerského, celé soustavy Východosibiřských hor a zároveň nejvyšší vrchol republiky Sacha (Jakutsko) i celého severovýchodu Ruska.

Podle většiny novějších geodetických a topografických zdrojů dosahuje nadmořská výška vrcholu 3 003 m, starší sovětské mapy a část regionálních materiálů však uvádějí výšku kolem 3 147 m. Vrchol je zaledněn a z jeho svahů stéká mimo jiné přibližně 8,8 km dlouhý ledovec V. A. Obručova, jeden z největších ledovců hřbetu Čerského. Díky prominenci přibližně 2 443 m je Pobeda řazena mezi ultraprominentní vrcholy.

Hora se někdy označuje také jako Pik Pobeda či Gora Pobeda a nemá být zaměňována s vrcholem Džengiš Čokusu (dříve Pik Pobědy) v pohoří Ťan-šan na hranici Kyrgyzstánu a Číny.

Geografie

Pobeda se nachází v severovýchodní části Sibiře, v centrální části pohoří Čerského mezi řekami Janou a Indigirku. Administrativně leží v Momském rajónu republiky Sacha, přibližně 180 km severovýchodně od sídla Ust-Nera a asi 140 km jižně od severního polárního kruhu. Vrchol se zvedá v rámci Buordachského vysokohorského masivu, který tvoří západní část hřbetu Ulakchan-Čistaj – ten je jednou z hlavních podsoustav Čerského hřbetu.

Svahy hory jsou strmé a rozsáhle zaledněné, s řadou karů, visutých ledovců a ledovcových splazů směřujících do povodí řeky Moma a dále do systému Indigirky. Celá oblast leží v subarktickém až polárním klimatu s velmi dlouhou, mrazivou zimou a krátkým, chladným létem; v zimě zde teploty běžně klesají hluboko pod −40 °C.

Hora leží v rámci Momského přírodního parku (Prírodnyj park „Momskij“), jedné z největších chráněných oblastí v Jakutsku. Park, vyhlášený v roce 1996, zahrnuje část hřbetu Ulakchan-Čistaj, vulkanické kužely Balagan-Tas a Uraga-Tas, rozsáhlé ledové pole Ulachan-Taryn a další významné přírodní útvary.

Název

Ruský název Pobeda („vítězství“) byl hoře udělen po druhé světové válce v souvislosti s vítězstvím SSSR ve Velké vlastenecké válce; pojmenování prosadil geolog a cestovatel Sergej Vladimirovič Obručev.

Původní jakutský název hory je Хонохотаас (transliterováno Chonochotaas), což znamená „kamenný host“ (z хоноһо – „host“ a таас – „kámen“). V novějších jakutských pramenech se objevuje také forma Победа хайа („hora Pobeda“).

Výška a měření

Výška hory byla v literatuře dlouho uváděna rozdílně. Starší sovětské mapy a část regionálních textů (včetně některých materiálů Momského parku) udávají výšku vrcholu 3 147 m a často označují vrchol jako nejvyšší bod severovýchodní Sibiře.

Pozdější databáze a odborné přehledy založené na přesnějších geodetických a družicových měřeních však uvádějí konzistentně nadmořskou výšku 3 003 m a prominenci 2 443 m. Na tuto hodnotu přešla i řada regionálních institucí; články jakutských médií výslovně uvádějí, že údaj 3 147 m je zastaralý.

V mezinárodních seznamech ultraprominentních vrcholů a nejvyšších bodů ruských federálních subjektů je dnes standardně uváděna výška 3 003 m, přičemž Pobeda je zde vedena jako nejvyšší bod republiky Sacha (Jakutsko).

Horolezectví

První doložený výstup na Pobedu se uskutečnil v roce 1966, kdy sovětská horolezecká skupina vedená V. M. Afanasjevem vystoupila na vrchol jedním ze severozápadních hřebenů v rámci vědecko-výzkumných prací v oblasti Čerského hřbetu.

Navzdory tomu, že jde „jen“ o třítisícovku, patří Pobeda kvůli své poloze, klimatu a odlehlosti k nejdrsnějším horským cílům severní polokoule. Oblast je prakticky bez zázemí, přístup vyžaduje dlouhé přesuny tundrou a tajgou a zimní teploty hluboko pod −40 °C jsou běžné.

První zimní výstup na horu dokončili 11. února 2018 italští horolezci Simone Moro a Tamara Lunger. Výstup jim trval přibližně sedm hodin, sestup zhruba čtyři hodiny, přičemž teploty v základním táboře i během výstupu klesaly pod −40 °C. Některá média proto vrchol označují jako „nejchladnější horu“ či „nejchladnější horu světa“ s ohledem na kombinaci nadmořské výšky, zeměpisné šířky a extrémních zimních teplot.

Kvůli extrémním podmínkám, složité logistice a absenci stálého zázemí bývá vrchol Pobedy navštěvován jen zřídka a většina pokusů probíhá v rámci malých, vysoce specializovaných expedic.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peak Pobeda (Sakha) na anglické Wikipedii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Гора Победа (Якутия) na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pobeda na Wikimedia Commons
• Gora Pobeda – weather and mountain information [online]. Mountain-forecast.com [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. (anglicky)