Po nás ať přijde potopa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Po nás ať přijde potopa
AutorFrantišek Gellner
ZeměRakousko-Uhersko
Jazykčeština
Datum vydání1901
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po nás ať přijde potopa je básnická sbírka a jedno z nejznámějších děl českého spisovatele Františka Gellnera, které bylo vydáno roku 1901, a zároveň je autorovým debutem. Gellner je silně ovlivněn moderními literárními směry (především dekadencí a symbolismem) a ve své sbírce kritizuje téměř vše, a to způsobem doposud neslýchaným. Zaměřuje se především na kritiku soudobé společnosti a zbytečnost života, ale vyjadřuje se také proti válečným konfliktům, ironizuje vyšší ideály a nešetří ani sebe sama, protože si uvědomuje svou vlastní ubohost, zbytečnost a nedokonalost. Život též popisuje jako cestu s jediným možným cílem – smrtí (báseň Perspektiva), a proto odmítá fádní životní postupy a užívá si alkoholu a prostitutek (Přetékající pohár) a vyzdvihuje přírodní krásy. K životu přistupuje velice laxně, zároveň si jej však chce užít a dá se říci, že jej miluje. Tímto dílem Gellner velice dobře vystihl atmosféru tehdejší společnosti, atmosféru tzv. únavy konce století a atmosféru blížícího se celosvětového válečného konfliktu.

Dílo se skládá ze 34 básní. Filosofické směřování sbírky vyjadřuje již první báseň – Přetékající pohár, kde autor vyjadřuje přesvědčení, že každý člověk svůj život žije pouze jednou, a to právě teď, a proto si ho také právě teď musí užívat. V básni Neděle pak Gellner zastává názor, že je lepší strávit volný den popíjením piva, než návštěvou Prateru. V básni A přece zdráhám se zabývá sebevraždou a například báseň Vzduchoplavec se pak vysmívá moderním výdobytkům začátku 20. století.

Gellner v díle používá prosté jazykové prostředky (příliš nevolí okřídlené básnické výrazy), aby co nejpřesněji a nejvýstižněji vyjádřit podstatu sdělení, v díle se také vyskytují prvky obecné češtiny (jinakej, zejtra) i vulgarismy. Jednotlivé věty jsou jasné, krátké, úderné a členěné do strof (nejčastěji sdružený nebo střídavý rým, působí přirozeně a lehce, některé z básní působí jako popěvky. V některých z básní využívá opakování refrénů. Některé básně jsou psány v ich-formě, jiné v er-formě. V díle se také vyskytují mnohé básnické obrazy a figury (epiteta, personifikace, eufemismy...). Autor chtěl svým dílem společnost šokovat a to se mu také povedlo, sbírka však byla soudobou kritikou pro svou vulgaritu, nemorálnost a nízkost ostře odmítnuta a popularitě se těšila pouze v okruhu Gellnerových přátel a podobně dekadentních autorů. Dílo bylo přijato až dlouho po autorově smrti dalšími generacemi čtenářů (dílo bylo zhudebněno mnoha předními umělci - např. Jarkem Nohavicou či skupinou Katapult).

Seznam básní[editovat | editovat zdroj]

  • Přetékající pohár
  • Píseň dobrodruha
  • Přátelství duší
  • Puberta
  • Pozdrav rodnému kraji
  • Kázání Spartakova I, II, III
  • Reflexe
  • Na divou Montan zřel jsem se zápalem
  • Vzduchoplavec
  • Neděle
  • Bezcestí
  • Po nás, ať přijde potopa!
  • To je teď celá moudrost moje
  • Na sofa zeleném
  • Jako ty polní rostliny
  • Noc byla touhou přesycená
  • Demaskovaná láska, Perspektiva
  • Záchvat nervózní
  • Pro klid své duše
  • Píseň, Smuteční
  • Vzpomínka
  • Rusá láska
  • Chiméra
  • A přece zdráhám se
  • Miluju severní nebe
  • Sentimentální žádosti
  • Stísněnost
  • Blasfémie
  • Elegie
  • Na dálném jihu snad
  • Náhle se zachvěje má duše
  • Epilog

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]