Poříčí (Boršov nad Vltavou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Poříčí
Zámek Poříčí
Zámek Poříčí
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 770 (2011)
Domů 115 (SLDB 2001)
Nadmořská výška 410 m
Lokalita
PSČ 373 82
Obec Boršov nad Vltavou
Okres České Budějovice
Historická země Čechy
Katastrální území Boršov nad Vltavou (5,73 km²)
Zeměpisné souřadnice
Poříčí
Poříčí
Další údaje
Kód části obce 8036
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poříčí je jednou ze čtyř částí obce Boršov nad Vltavou ležící v okrese České Budějovice, na pravém břehu řeky Vltavy zhruba 6 km jihojihozápadně od Českých Budějovic. V někdejší samostatné vesnici v roce 2011 trvale žilo 770 obyvatel[1] a s protilehlým levobřežním Boršovem vytváří jeden sídelní útvar, nadto směrem k východu stavebně téměř splývá se Včelnou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ač současné Poříčí tvoří s Boršovem jednu obec, osudy obou vesnic a jejich držitelů bývaly po staletí odlišné. Do písemných pramenů Poříčí vstupuje roku 1379, kdy se připomíná vladyka Bušek z Poříčí (Bussko de Porzieczie) erbu šikmé střely. Za husitských válek sídlila na Poříčí Buškova dcera Barbora, k roku 1453 se jako majitel uvádí Václav Talafous z Dobřan, po něm Bernard Talafous. V 16. století se držitelé z řad nižší šlechty často měnili, byli jimi postupně Markvart z Hřebene, Adam Sudek z Dluhé, Jan Krenauer z Křenova, někdy od roku 1546 Blažej Pibr z Olešnice, jehož syn Blažej ml. prodal Poříčí Janu Kalkreiterovi z Kalkreitu. Po Kalkreiterech přišli v roce 1593 Spandeliové z Griensingu (vesnice tehdy čítala 14 poddanských usedlostí), od roku 1596 Vamberští z Rohatec. Dalšímu majiteli Janu Jiřímu Tluksovi z Vrábí bylo zboží pro účast na stavovském povstání zkonfiskováno a roku 1621 připadlo klášteru dominikánů v Českých Budějovicích. Po zrušení kláštera za josefinských reforem roku 1785 se v držení poříčského panství vystřídalo několik českobudějovických měšťanů, poslední zdejší vrchností byl od roku 1840 úspěšný podnikatel Vojtěch Lanna. Od roku 1850 se Poříčí stalo samosprávnou obcí, postupně čím dál provázanější s protilehlým Boršovem. Až do sklonku 18. století vedla právě přes Poříčí hlavní silnice z Českých Budějovic na jih, do Kamenného Újezda, na níž nade vsí stávala zájezdní hospoda Cukmantl. Po přeložení silnice do prostoru nynější Včelné se sice Poříčí na čas ocitlo stranou důležitých komunikací, ale už na sklonku 20. let 19. století přes ně byla protažena koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Lince, později přeměněná na parostrojní provoz, V Poříčí se usadilo několik průmyslových podniků, nejvýznamnějším z nich, který zdárně přetrvává do dnešních časů, je továrna na těstoviny bratří Zátků, zřízená roku 1884 na břehu Vltavy nade vsí. Počátkem 90. let 19. století spojil Poříčí s Boršovem železniční most nové trati do Českého Krumlova, silniční most mezi oběma obcemi vyrostl teprve v období 19161917. K administrativnímu sloučení Boršova s Poříčím došlo nakrátko v letech 19431945 za německé okupace, definitivně pak roku 1949.[2] V roce 1950 byl pro takto vytvořenou obec úředně stanoven název Boršov nad Vltavou.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj Poříčí mezi lety 1840 a 2001[3]
Rok 1840 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 190 286 310 354 388 407 413 409 440 478 540 495 396 427
Počet domů 26 35 41 44 52 53 51 76 86 181* 95 91 105 115

* (počet domů za rok 1961 včetně Boršova)

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Zámek Poříčí na severním okraji vsi. Barokní trojkřídlá patrová budova kolem lichoběžníkového nádvoří ve svém jádru obsahuje někdejší gotickou a renesanční tvrz. Na dvorním průčelí se dochoval znak Františka Josefa Pachnera z Eggensdorfu (majitele v období 18041840). Zámek je obklopen zpustlým anglickým parkem z 19. století. Posledním soukromý vlastník (19251939) Maximilian Pollak pro svůj židovský původ o majetek přišel a zahynul i s rodinou v nacistickém koncentračním táboře, po válce se objekt dostal do správy JZD, přičemž těžce zchátral. V současné době se opravuje a budou zde byty pro děti z dětského domova.
  • Kaplička sv. Jana Nepomuckého z 19. století
  • Kaplička Panny Marie
  • Bývalá zájezdní hospoda Cukmantl (čp. 210)
  • Železniční most přes Vltavu z let 18931894, ocelová příhradová konstrukce o dvou polích se svrchními oblouky
  • Sokolovna z let 19211922
  • Bývalá továrna na mýdlo s věžovým vodojemem z roku 1921

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 163. 
  2. Genealogie Českobudějovicka [online]. [cit. 2008-12-30]. Dostupné online. 
  3. RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 188-189. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]