Zletilost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Plnoletost)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zletilost neboli plnoletost[1] označuje věk, jehož dosažením člověk nabývá plné svéprávnosti.

Zletilost v České republice[editovat | editovat zdroj]

V České republice je zletilost pro celý právní řád upravena v novém občanském zákoníku, který v § 30 stanoví, že zletilosti se nabývá až dovršením 18. roku věku (před dosažením tohoto věku se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství, přičemž takto jednou nabytá svéprávnost se pak neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné).

Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, má způsobilost jen k těm právním jednáním, která jsou přiměřená objektivní rozumové a volní vyspělosti jeho vrstevníků. Ovšem podle § 32 a 33 občanského zákoníku mu může jeho zákonný zástupce udělit souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu, případně s přivolením soudu souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti. Každý nezletilý starší 15 let se navíc vždy může samostatně uvázat v pracovní poměr.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kniha tovačovská (14811490) uvádí dospělost pro pány 16 let u mužů a 14 let u dívek, pro rytíře 17 let u mužů a 15 let u dívek a pro měšťany 18 let u mužů a 16 let u dívek. Roku 1549 byla stanovena hranice dospělosti mužů na 20 let pro šlechtu (platné do roku 1811) a 18 let pro měšťany, u dívek vždy 15 let.[2]

Od roku 1753 do roku 1919 byla stanovena zletilost na 24 let. Roku 1950 byla hranice zletilosti snížena z 21 let na 18 let.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník spisovného jazyka českého: hesla zletilý a plnoletí
  2. MALÝ, Karel, a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-433-1. S. 122–123. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]