Plevel okoličnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPlevel okoličnatý
alternativní popis obrázku chybí
Plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď hvozdíkovité (Caryophyllaceae)
Rod plevel (Holosteum)
Binomické jméno
Holosteum umbellatum
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres plevele okoličnatého

Plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum) je jarní efemérní bylina která bývá zařazována (jak napovídá rodové jméno) mezi polní plevele. Je to jediný druh rodu plevel.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v mírném až teplém podnebí od západní Evropy až po Střední Asii a vyskytuje se také v severozápadní Africe; zavlečen byl do Severní i Jižní Ameriky. V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplých oblastech od nížin po střední pahorkatiny, hlavně na sušších a dobře osluněných místech. Osídluje výslunné stráně, pole, úhory, vinice, okraje cest, rumiště i náspy, upřednostňuje hlinito-písčité půdy.[3][4][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Krátkověká, efemérní, lysá rostlina sivozeleně zbarvená s lodyhami vysokými 5 až 30 cm. Na podzim nebo časně z jara rostou z niťovitého kořene ve zdánlivé růžici obkopinaté přízemní listyřapíky a z nich vyrůstá tenká, jednoduchá nebo již od báze rozvětvená, vystoupavá až přímá lodyha. Má dvě až tři internodia a je porostlá dvěma až třemi páry vstřícných, přisedlých, 1 až 3 cm dlouhých listů s mírně masitými, vejčitými až kopinatými čepelemi které jsou po obvodě celistvé a vrchol mohou mít špičatý či tupý. Rostlina je zbarvena žlutozeleně, modrozeleně nebo má fialový nádech, v době zrání plodů je nahnědlá.

Květenství tvořeno pěti až třinácti oboupohlavnými květy je okolíkovitě stažený vrcholík. Nestejně dlouhé květní stopky, 0,5 až 1,5 cm, jsou zpočátku vzpřímené, po opylení vodorovně odstávají nebo se dokonce sklápějí, při dozrávání plodů se jednou tolik prodlužují a opět vztyčují. Z listenů asi 2 mm dlouhých a bíle lemovaných vyrůstají pětičetné květy. Vytrvalé, zelené kališní plátky jsou vejčité až kopinaté, po obvodě blanité a celistvé, na koncích zašpičatělé. Úzké, obvejčité korunní plátky jsou dlouhé 2,5 až 5 mm (dvojnásobně delší než kališní), bíle až narůžověle zbarvené a na koncích mívají tři nestejné zuby. V květu bývá tři až pět tyčinek a jednodílný svrchní semeník se třemi čnělkami. Květy vykvétají od počátku března do počátku května. Obvykle jsou opylovány hmyzem, za nepříznivého počasí se vůbec neotvírají a opylují se kleistogamicky.

Plod je 5 až 6 mm dlouhla, vejčitá tobolka otvírající se za slunného počasí šesti zuby. Do půli je obalena trvalým kalichem a obsahuje 35 až 60 zploštělých bradavčitých semen dlouhých 0,8 mm a širokých 0,5 mm. Čočkovitá semena jsou oranžová až hnědá, ve středu prohloubené strany mají podélný výrůstek a na vypouklé straně podélnou rýhu. Počet chromozomů x = 10, mimo diploidních rostlin 2n = 20 rostoucích ve Střední Evropě se ve Středomoří vyskytují i tetraploidní 2n = 40.[3][4][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Plevel okoličnatý se rozmnožuje pouze pohlavně semeny která po opylení rychle uzrávají. Silná rostlina vyprodukuje až několik stovek semen která brzy po vysemenění (koncem května a počátkem června) ještě neklíčí. Teprve až na podzim, po delším pobytu v půdě, počínají jednotlivě vyrůstat nové rostlinky. Časně z jara po přezimování již semena klíčí hromadně. Počet rostlin na stanovišti se může rok od roku měnit v závislosti od zimního počasí a od klíčivosti semen.[4][5][6]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Někdy zapleveluje porosty ozimých obilovin a jetelovin, využívá své schopnosti růst v časném a chladném jarním období. Jedná se však o málo významný plevel s nízkou schopností konkurence a krátkou dobou výskytu, brzy je kulturními plodinami přerůstán a potlačován. Navíc je silně krátkověký, v červnu již po něm není na polích ani stopa.[4][6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti se rozlišovaly dva poddruhy plevele okoličnatého, v současnosti se druh v rámci středoevropské části areálu dělí do dvou variet které se mnohdy se vyskytují na společných stanovištích. Prvou je na této stránce popisovaný plevel okoličnatý pravý (Holosteum umbellatum L. var. umbelatum). Druhou varietou je plevel okoličnatý žláznatý (Holosteum umbellatum L. var. parceglandulosum) Schur, který je oproti prvé hustě žláznatě chlupatý a má vždy bílé květy.[5][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ITIS: Holosteum [online]. Integrated Taxonomic Information System, Smithsonian Institution, Washington, DC, USA, rev. 05.01.2015 [cit. 2015-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Plant List: Holosteum [online]. Collaboration between the Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden [cit. 2015-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Plevel okoličnatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.07.2007 [cit. 2015-02-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d Herba, Atlas plevelů: Plevel okoličnatý [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2015-02-23]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b c d GOLIAŠOVÁ, Kornélia; MICHALKOVÁ, Eleonóra. Flóra Slovenska VI/3: Burinka okolíkatá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2012 [cit. 2015-02-23]. S. 240-247. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1232-2. (slovensky) 
  6. a b c DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Plevel okoličnatý, s. 240. 
  7. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Plevel okoličnatý [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2015-02-23]. S. 287. Dostupné online. (česky) 
  8. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 23.02.2015]. Roč. 84, čís. 3, s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]