Platon Zubov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Platon Zubov
Narození 15. listopadu 1767
Petrohrad
Úmrtí 7. dubna 1822 (ve věku 54 let)
Courland Governorate
Povolání politik
Ocenění rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Řád bílé orlice
Manžel(ka) Tekla Ignat'evna Valentinovič
Rodiče Aleksandr Zubov
Příbuzní bratr Nikolay Zubov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Platon Alexandrovič Zubov (rusky Платон Александрович Зубов; 15. listopadujul./ 26. listopadu 1767greg., Vladimir – 7. dubnajul./ 19. dubna 1822greg., Rundāle, Kuronsko) byl ruský politik, od roku 1789 milenec a favorit carevny Kateřiny Veliké, jeden z vrahů cara Pavla I.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Zubov sloužil jako důstojník v jezdecké gardě, hraběcí titul mu udělila Kateřina Veliká. Zubov byl od roku 1789 jejím o mnoho let (38) mladším milencem, což bylo předmětem mnohých pomluv - mohla by být jeho nejen matkou, ale v době, kdy ženy rodily v časném věku, i jeho babičkou. Po smrti knížete Potěmkina, který nepřipustil, aby se Zubov míchal do politiky, jeho význam každým dnem rostl - přešly na něj úřady, které před tím držel Potěmkin (v roce 1792 získal vedení artilerie, černomořské flotily a úřad generálního gubernátora v Novorossijsku).

Neměl žádnou kvalifikaci, byl chtivý a nevzdělaný, přitom však útočný vůči ostatním politikům. Jedním díky němu padnuvším ministrem byl Alexandr Bezborodko. Všechny záležitosti za něj vyřizovali tři jeho tajemníci (Altesti, Gribovskij a Ribas), osoby velmi nízké morálky, které se staraly především o své obohacení a prospěch. Sám Zubov v té době získal knížecí titul a statky v části Polska, kterou Rusko získalo při druhém dělení Polska.

Car Pavel I. byl k němu po nástupu na trůn laskavý, záhy ho však vypověděl za hranice a zkonfiskoval jeho majetky. Na přímluvu hraběte Kutajsova mu je však posléze navrátil a (ke své škodě) mu dovolil vrátit se zpět. V noci z 11. na 12. března 1801 byl Pavel zavražděn spiklenci ve své právě dokončené rezidenci, v Michajlovském zámku. O spiknutí, kterého se účastnili carovi nepřátelé, není známo příliš mnoho. K jeho vůdcům vedle jiných (generál L. L. Bennigsen, petěrburský vojenský gubernátor Peter A. von der Pahlen, generál Talicyn) patřil i kníže Zubov s bratry.

Poslední roky života Zubov strávil v městečku Janiški v Bilenské gubernii; 7. dubna 1822 zemřel bez potomků. Jeho dva bratři, Valerij a Nikolaj, udělali kariéru díky jeho protekci.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Płaton Zubow na polské Wikipedii a Зубов, Платон Александрович na ruské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]