Planeta opic (franšíza)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Planeta opic (filmová série))
Skočit na: Navigace, Hledání
Planeta opic
Logo franšízy
Tvůrce Pierre Boulle
Původní dílo Planeta opic (1963)
Tištěné publikace
Romány Planeta opic (1963)
Filmy a seriály
Filmy

Původní filmová série
Planeta opic
(1968)
Do nitra Planety opic (1970)
Útěk z Planety opic (1971)
Dobytí Planety opic (1972)
Bitva o Planetu opic (1973)

Remake
Planeta opic
(2001)

Reboot
Zrození Planety opic (2011)
Úsvit planety opic (2014)
Válka o planetu opic (2017)
Televizní seriály Planet of the Apes (1974)
Animované seriály Return to the Planet of the Apes
(1975–1976)
Hry
Videohry Planet of the Apes (2001)
Revenge of the Apes (2003)
Planet of the Apes: Last Frontier
(2017)

Planeta opic je americká sci-fi mediální franšíza filmů, televizních seriálů, komiksů a dalších produktů o světě lidí a inteligentních opic. Série započala románem Planeta opic z roku 1963 od francouzského spisovatele Pierra Boulla. V roce 1968 byl vydán film Planeta opic, který byl pozitivně přijat kritiky a stal se komerčním hitem. Arthur P. Jacobs produkoval sérii pod svojí společností APJAC Productions, avšak po jeho smrti roku 1973 převzalo franšízu 20th Century Fox.

Mezi lety 1970 a 1973 vznikly další čtyři sequely: Do nitra Planety opic, Útěk z Planety opic, Dobytí Planety opicBitva o Planetu opic. Byly komerčně úspěšné jako prvotní film, ale jejich příběhy byly mnohdy kritizovány. V roce 1974 a 1975 vznikly dva seriály a roku 2001 byl vydán plánový remeak Planeta opic. V roce 2011 započal film Zrození Planety opic novou, rebootovanou, sérii. Ta se roku 2014 dočkala druhého filmu Zrození Planety opic a v roce 2017 třetího filmu s názvem Válka o planetu opic. Všechny filmy franšízy vynesly přes 2 miliardy dolarů, přičemž jejich celkový rozpočet činil necelých 570 milionů dolarů.

Planeta opic[editovat | editovat zdroj]

První americká edice románu Planeta opic s názvem Planet of the Apes

Série započala románem Planeta opic z roku 1963 od francouzského spisovatele Pierra Boulla. Napsal ho šest měsíců poté, co ho "lidské výrazy" goril v zoo inspirovaly k vytvoření vztahu mezi člověkem a opicí. Dílo bylo těžce ovlivněno fantastickými výpravami 18. a 19. století. Jedná se o jednu z několika Boullových prací, ve které používal sci-fi prvky přírody a technologie. Nicméně žánr "sci-fi" odmítl a spíše preferoval "sociální fantazie".[1]

Román sleduje příběh francouzského žurnalisty Ulyxese Méroua, který se účastní cesty ke vzdálené planetě. Na této planetě se však nacházejí primitivní lidé, kteří jsou loveni společenstvím opic. Mérou zjistí, že jednu dobu vládli planetě lidé, ale nižší vrstvy je svrhly. Poselstvím románu je, že lidská inteligence není pevně daná a mohla by se atrofovat.[1][2] Boulle považoval román za jedno z jeho menších dělal, ale později se ukázalo, že je to hit. Do angličtiny ho přeložil Xan Fielding, přičemž ve Spojeném království vyšla kniha pod titulem Monkey Planet a v USA Planet of the Apes.[3]

Původní filmová série[editovat | editovat zdroj]

Boullův literární agent Allain Bernheim přednesl román americkému filmovému producentovi Arthuu P. Jacobsovi, který přijel do Paříže kvůli nemovitostem pro jeho novou firmu APJAC Productions. Bernheim pověděl Jacobsovi o románu Françoise Saganové. Jacobs ho však odmítl, a tak tedy Bernheim zmínil román La Planète des Singes, ale vůbec neočekával, že Jacobs o něj bude mít zájem. Příběh Jacobse zaujal a okamžitě koupil filmová práva.[4]

Planeta opic (1968)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Planeta opic (film, 1968).
Charlton Heston, hlavní hvězda Planety opic
Franklin J. Schaffner, režisér Planety opic

Po koupi filmových práv strávil Arthur P. Jacobs tři roky přesvědčováním filmových producentů, aby se zapojili do projektu. Také najal řadu umělců, jež měli za úkol vytvořit zkušební náčrtky a na post scenáristi najal autora The Twilight Zone Roda Serlinga.[5][6] Serling upravil původní příběh a představil několik nových témat, jedním z nich byla studená válka. Přepsal také konec, který odhalí, že se jedná o planetu Zemi ve vzdálené budoucnosti, kterou lidé zničili jadernou válkou.[7] Kvůli vysokým nákladům, které činily 10 milionů dolarů, nechtělo žádné evropské či hollywoodské studio produkovat film. Jacobs a Mort Abrahams nakonec přesvědčili herce Charltona Hestona, aby ztvárnil jednu z hlavních postav. Heston jim na oplátku doporučil režiséra Franklina J. Schaffnera. Spolu natočili screen test, který přesvědčil studio 20th Century Fox, aby do filmu vložilo značné peníze.[5]

20th Century Fox však trvalo na snížení rozpočtu na 5,8 milionu dolarů.[8] Následně najali druhého scenáristu Michaela Wilsona, který byl jedním ze scenáristů filmu Most přes řeku Kwai, aby přepsal Serlingův scénář.[9][10] Kvůli šetření peněz na vizuálních efektech byli opice dle Wilsona více primitivní než v románu.[10][11] Nový scénář obsahoval jinou zápletku a dialogy, ale stále dodržoval téma studené války a Serlingův konec.[11][12] John Chambers byl autorem kosmetických efektů.[13]

Heston hrál americké astronauta George Taylora, který pocházel z 20. století. Ten cestuje na podivnou planetu, na které opice vládnou primitivním lidem. Kim HunterRoddy McDowall ztvárnili šimpanze Ziru a Corneliuse a Linda Harrison zas Taylorovu lásku. Maurice Evans ztvárnil antagonistu Dr. Zaiuse, vědce orangutana.[14] Finální scéna, ve které Taylor objeví ruiny Sochy Svobody a uvědomí si, že se celou dobu nacházel na Zemi, se stala jednou z nejvíce ikonických filmových scén 60. let.[15] Film byl vydán 8. února 1968 a zlomil rekordy v tehdejších tržbách.[16] John Chamber obdržel Oscara za kosmetické efekty.[13] Nominace na Oskara za kostýmy získali Jerry GoldsmithMorton Haack.[17] Studio Fox kontaktovalo Jacobse a Abrahamse o vytvoření sequelu, ačkoli s ním původně vůbec nepočítali.[16]

Do nitra Planety opic (1970)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Do nitra Planety opic.
Kim Hunter ztvárnila šimpanze Ziru v prvních třech filmech

Plánování pokračování s názvem Beneath the Planet of the Apes začalo dva měsíce po vydání původního filmu. Jacobs a Abrahams zvažovali několik návrhů od Roda Serlinga a Pierra Boulla, avšak je nakonec odmítli.[18] Na podzim roku 1968 producenti najali scenáristu Paula Dehna, který se stal autorem scénářů dalších dvou filmů.[19][20] Charlton Heston se nezajímal o pokračování, avšak souhlasil, že by se objevil v několika scénách, pokud by jeho postava byla zabita a peníze darovány charitě.[21] V jednom z mnoha významných přepisů byla přidána nová postava. Jednalo se o astronauta Brenta, kterého ztvárnil James Franciscus.[22] Na postu režiséra se neobjevil Franklin J. Shaffner ale Ted Post, který byl producenty najat 8. ledna 1969. Franklin J. Shaffner totiž v danou dobu pracoval na filmu Generál Patton.[23] Post se potýkal s mnoha problémy, zvláště poté, co studio snížilo rozpočet na 3,4 miliony dolarů.[24]

Příběh pojednává o astronautu Brentovi, který se vydává do budoucnosti, aby našel Taylora. Po setkání s opicemi z prvního filmu ho nakoned najde. Taylor je však vězněn lidskými mutanty, kteří žijí v podzemí a uctívají starou jadernou bombu. Kim Hunter, Maurice Evans a Linda Harrison se vrátili jako Zira, Zaius a Nova.[25] David Watson nahradil Roddyho McDowalla, který ztvárnil Corneliuse, protože se Roddy dostal do konfliktu s produkčním štábem.[26] James Gregory si zahrál generála Ursuse a Paul Richards zas vůdce mutantů Méndeza. Film měl premiéru 26. května 1970.[25] Na film se snesla vlna negativní kritiky a je považován za nejhorší z pěti filmů původní filmové série.[27] Nicméně tržby byly více pozitivní. Navzdory závěru, který končí jadernou zkázou planety, stanice Fox požádala o další sequel a následné vytvoření filmové série.[28][29]

Útěk z Planety opic (1971)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Útěk z Planety opic.
Roddy McDowall se vrátil jako Cornelius v Útěk z Planety opic. Objeví se také ve dvou nadcházející filmech a televizním seriálu

Po finančním úspěch byl krátkou zprávou "Opice existují, je vyžadován sequel" od Arthura P. Jacobse najat Paul Dehn. Dehn okamžitě začal pracovat na scénáři. Producenti také najali nového režiséra Dona Taylora.[29] Studio Fox však výrazně snížilo rozpočet na 2,5 milionu dolarů, což velmi zkomplikovalo výrobu filmu.[30]

Aby se vypořádali s rozpočtem, tak film nabral nový směr. Opice Zira a Cornelius byly přesunuty zpět v čase do Spojených států, čímž se snížila potřeba drahých filmových efektů a make-upů.[24] Ve filmu jsou Zira a Cornelius zpočátku akceptováni americkou společností, avšak obavy, že jejich dítě přinese povědomí o dominanci inteligentních opic nad lidskou rasou, vede ke konfliktu. Jacobsova žena Natalie Trundy, která si zahrála mutanta a později i opici Lisu, byla obsazena do dvou pokračování jako doktorka Stephanie Brantonová.[31] Bradford Dillman si zahrál doktora Lewise Dixona, Ricardo Montalbán zas Armandoa a Eric Braeden ztvárnil darebáka Otta Hassleina.[32]

Ve srovnání s předchozími filmy se tento zaměřil spíše na rasové konflikty, které se staly hlavním tématem zbytku série.[33] Film měl premiéru 21. května 1971, tedy o rok méně než předchozí film Do nitra Planety opic, a kritiky byl pozitivně přijat.[34] Od tohoto okamžiku kritici začali vidět filmy jako součást větší práce. Frederick S. Clarke napsal, že rostoucí série měla být prvotním natočením epického sci-fi.[35] Pozitivní byly i tržby, které však byly nižší než v předchozích filmech. Studio Fox objednalo třetí seuqel.[36]

Dobytí Planety opic (1972)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dobytí Planety opic.

Po úspěchu předchozí filmu Útěk z Planety opic byl studiem Fox objednán další film Conquest of the Planet of the Apes, i když jeho rozpočet čítal jenom 1,7 milionu dolarů.[36] Paul Dehn se vrátil jako scenárista a producent Jacobs najal režiséra J. Lee Thompsona. Thompson a Jacobs už dříve spolupracovali na dvou filmech.[37] Pro tento film se Thompson a Dehn zaměřili na téma rasových konfliktů, které využili už v předešlém filmu, avšak v Dobytí se staly hlavním tématem.[38] Zejména Dehn spojoval opice s afroameričany a vytvořil děj podobný protestům zvaným Watts riots či Afroamerickému hnutí za občanská práva.[37] Roddy McDowall se přihlásil hrát Caesara, syna jeho předchozí postavy Corneliuse.[39] Ricardo Montalban se vrátil jako Armando, zatímco Don Murray ztvárnil Governora Brecka, Severn Darden Kolpa a Hari Rhodes si zahrál MacDonalda.[40]

Po předešlém filmu se v Dobytí stávají z opic otroci. V té době vychází z otroctví Caesar, aby vedl opičí povstání. Film měl premiéru 30. června 1972.[40] Recenze byly smíšené. Nicméně konec zůstal otevřený pro další pokračování, a tak po úspěšných tržbách oznámilo studio Fox další seuqel.[41]

Bitva o Planetu opic (1973)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Planetu opic.

Fox schválilo film Battle for the Planet of the Apes s rozpočtem 1,2 miliony dolarů, což je nejnižší rozpočet v sérii.[42] Tvůrci šli do projektu s vědomím, že film bude posledním dílem série.[43]

J. Lee Thompson byl najat na post režiséra. Scenárista Paul Dehn byl z lékařských důvodů nucen odejít a zanechal tak po sobě nedodělaný scénář. Producenti místo něj najali Johna Williama CorringtonaJoyce Hooper Corringtonovou.[44][45] Bitva, tak jako předešlý film, se zaměřovala na rosové konflikty. Nicméně na žádost studia bylo z Dehnova příběhu odstraněno pesimistické zacházení. Příběh následně pokračoval s "větší nadějí".[46]

Příběh pojednává o Caesarovi, který vede lidoopy a lidi po ničivé válce, jež zničila většinu planety. Musí se vyrovnat také s pokusem o převrat, jehož cílem jsou jeho snahy o vybudování lepší společnosti pro lidoopy a lidi. McDowall se vrátil jako Caesar a Severn Darden jako Kolp. Paul Williams si zahrál orangutana Virgila, Austin Stoker MacDonalda a Claude Akins zas antagonistu, gorilího generála Alda. John Huston ztvránil orangutana Lawgivera.[47] Film měl premiéru 2. května 1973. Obdržel pozitivní tržby, avšak nejhorší recenze. Recenzenti ho považují za nejslabší z pěti filmů původní série.[48][49]

Seznam filmů[editovat | editovat zdroj]

Č. Název Datum vydání v USA Režisér Série
1 Planeta opic 1968-02-088. února 1968 Franklin J. Schaffner Původní série
2 Do nitra Planety opic 1970-05-2727. května 1970 Ted Post
3 Útěk z Planety opic 1971-05-2121. května 1971 Don Taylor
4 Dobytí Planety opic 1972-06-2929. června 1972 J. Lee Thompson
5 Bitva o Planetu opic 1973-06-1515. června 1973
6 Planeta opic 2001-07-2727. července 2001 Tim Burton Remake
7 Zrození Planety opic 2011-08-055. srpna 2011 Rupert Wyatt Reboot
8 Úsvit planety opic 2014-07-1111. července 2014 Matt Reeves
9 Válka o planetu opic 2017-07-1414. července 2017

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Planet of the Apes na anglické Wikipedii.

  1. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 4–6.
  2. Becker 1993, s. 122–124.
  3. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 4.
  4. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 2, 9–10.
  5. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 2–3.
  6. Greene 1998, s. 2.
  7. Greene 1998, s. 25–28.
  8. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 35.
  9. Greene 1998, s. 28.
  10. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 33.
  11. a b Webb 1998.
  12. Greene 1998, s. 27–28.
  13. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 29, 42–44.
  14. Greene 1998, s. 215.
  15. Greene 1998, s. 52, 53 and note.
  16. a b Greene 1998, s. 2–3, 57.
  17. Greene 1998, s. 164.
  18. Greene 1998, s. 57–59.
  19. Greene 1998, s. 60–61.
  20. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 108–111.
  21. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 105–106, 117–119.
  22. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 117–118.
  23. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 108–109.
  24. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 109–110.
  25. a b Greene 1998, s. 216.
  26. Greene 1998, s. 61–62.
  27. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 109.
  28. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 109, 143.
  29. a b Greene 1998, s. 71.
  30. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 145–147.
  31. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 153, 187, 212.
  32. Greene 1998, s. 217.
  33. Greene 1998, s. 71–73.
  34. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 170, 178.
  35. Greene 1998, s. 1.
  36. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 170, 178–179.
  37. a b Greene 1998, s. 81–82.
  38. Greene 1998, s. 81–83.
  39. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 186.
  40. a b Greene 1998, s. 217–218.
  41. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 200.
  42. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 216.
  43. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 203.
  44. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 114–115.
  45. Greene 1998, s. 208.
  46. Greene 1998, s. 115–116.
  47. Greene 1998, s. 218.
  48. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 109, 217–220.
  49. Greene 1998, s. 143–144.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BECKER, Lucille Frackman, 1993. French Literature Series: On The Margins of French Literature. Příprava vydání Freeman G. Henry. [s.l.]: Ropodi. Dostupné online. ISBN 9051834268. Kapitola XX, s. 119–126. (anglicky) 
  • CHIDESTER, Phil, 2015. Visual Communication Quarterly. [s.l.]: [s.n.], 2015-01-01. Kapitola 22, s. 3–14. (anglicky) 
  • DAVIS, Jason, 2013. Planet of the Apes and Philosophy: Great Apes Think Alike. Příprava vydání John Huss. [s.l.]: Open Court Publishing. Dostupné online. ISBN 0812698223. (anglicky) 
  • FORDHAM, Joe; BOND, Jeff, 2014. Planet of the Apes: The Evolution of a Legend. [s.l.]: Titan Books. ISBN 1783291982. (anglicky) 
  • GREENE, Eric, 1998. Planet of the Apes as American Myth: Race and Politics in the Films and Television Series. [s.l.]: Wesleyan University Press. Dostupné online. ISBN 9780819563293. (anglicky) 
  • HAMILTON, Sheryl N., 2016. Law and Humanities. [s.l.]: Routledge, 2016-11. S. 300–321. (anglicky) 
  • HANDLEY, Rich, 2008. Timeline of the Planet of the Apes: The Definitive Chronology. [s.l.]: Hasslein Books. Dostupné online. ISBN 061525392X. (anglicky) 
  • HUGHES, David, 2004. Tales from Development Hell. Londýn: Titan Books. ISBN 1-84023-691-4. S. 34–37. (anglicky) 
  • KASSABIAN, Anahid, 2013. Ubiquitous Listening: Affect, Attention, and Distributed Subjectivity. [s.l.]: University of California Press. ISBN 0520275152. (anglicky) 
  • KIRSHNER, Jonathan, 2001. Film & History: an Interdisciplinary Journal of Film and Television Studies. [s.l.]: [s.n.]. Kapitola 31, s. 40–44. (anglicky) 
  • LINDNER, Oliver, 2015. Remakes and Remaking: Concepts – Media − Practices. [s.l.]: Transcript Verlag. ISBN 3839428947. S. 23–39. (anglicky) 
  • RUSSO, LANDSMAN A GROSS; RUSSO, Joe; LANDSMAN, Larry; GROSS, Edward, 2001. Planet of the Apes Revisited. [s.l.]: Thomas Dunne Books. ISBN 0312252390. (anglicky) 
  • SCOTT, Sharon M., 2010. Toys and American Culture: An Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO. Dostupné online. ISBN 0313351112. (anglicky) 
  • SOUTHARD, Bruce, 1982. The Language of Science Fiction Fan Magazines. [s.l.]: Duke University Press, 1982-03-01. ISSN 0003-1283. Kapitola 57, s. 19–31. (anglicky) 
  • VON BUSACK, Richard, 2004. The Science Fiction Film Reader. Příprava vydání Gregg Rickman. [s.l.]: Limelight Editions. ISBN 0879109947. S. 165–177. (anglicky) 
  • WEBB, Gordon C., 1998. 30 Years Later: Rod Serling's Planet of the Apes. [s.l.]: Creative Screenwriting, 1998-07-08. Dostupné online. (anglicky) 
  • WEISS, Brett, 2012. Classic Home Video Games, 1972-1984: A Complete Reference Guide. [s.l.]: McFarland. Dostupné online. ISBN 0786487550. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]