Plameny (Schulhoff)
| Plameny | |
|---|---|
 Plameny, Státní opera Praha, červen 2022 | |
| Základní informace | |
| Skladatel | Ervín Schulhoff |
| Libretista | Karel Josef Beneš a Max Brod |
| Originální jazyk | čeština |
| Premiéra | 27. ledna 1932 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plameny (německy Flammen) je dvouaktová opera o deseti dějstvích, jediná opera pražského židovského skladatele Ervína Schulhoffa.
Námět[editovat | editovat zdroj]
Původní libreto v češtině napsal Karel Josef Beneš. Světová premiéra opery se konala ve starém Národním divadle v Brně-Veveří 27. ledna 1932, což bylo zároveň poslední uvedení v původní podobě. Dalšího se dočkala až 90. letech 20. století, a to v německém překladu Maxe Broda pod názvem Flammen.
Surrealistický syžet opery je založen na legendě o Donu Juanovi s prvky legendy o Věčném Židovi a je navíc silně ovlivněn Freudovou psychoanalýzou.[1] Na rozdíl od Mozartova Dona Giovanniho, založeného na téže legendě, není Schulhoffův Don Juan stažen do podsvětí, nýbrž je odsouzen k věčnému životu.
Okolnosti vzniku[editovat | editovat zdroj]
Nedlouho po svém návratu do Prahy se Schulhoffově v roce 1923 setkal s přítelem a životopiscem Leoše Janáčka Maxem Brodem a probral s ním možnost napsat operu podle legendy o Donu Juanovi. Brod navrhl, že by vhodným základem pro libreto mohla být nová veršovaná hra českého spisovatele Karla Josefa Beneše (1896–1969) a s Benešem jej seznámil. Schulhoff a Beneš začali pracovat, zatímco Brod překládal text do němčiny. [2]
Schulhoff operu dokončil v roce 1929. Premiéra české verze Plamenů se konala o tři roky později, 27. ledna 1932 v brněnském v Národním divadle na Veveří. Schulhoffovy podrobné režie na jevišti vyžadovaly kulisy s „všeprostupující temnotou, přerušovaně odhalujícími proudy světla a barev“.[3] Scény zrcadlí sbor Stínů, často využívající slovních obrazů barev a světla.
Premiéra však neměla úspěch a opera se v Československu nikdy trvale nezařadila do operního repertoáru.[4] Vzestup nacismu v Německu a tažení proti tzv. degenerované hudbě (Entartete Musik) znemožnilo provedení německé verze, která byla naplánována v Berlíně s dirigentem Erichem Kleiberem. Taktéž Schulhoffův obvyklý nakladatel, Universal Edition, partituru k vydání nepřijal [5] a opera nebyla za Schulhoffova života uvedena. Skladatel zemřel v roce 1942 na tuberkulózu v internačním táboře ve Wülzburgu.
Zájem o dílo byl oživen v roce 1995, kdy byly Plameny uvedeny (na Brodův německý text Flammen) v Lipské opeře pod vedením Uda Zimmermanna, s několika škrty v partituře.[6] Dílo bylo znovu proveden koncertně v květnu 2005 v amsterdamské Concertgebouw v nastudování Edo de Waarta. Další inscenace a premiéra v Rakousku se konla v roce 2006 na vídeňském festivalu KlangBogen. Tato inscenace v režii Keitha Warnera a dirigenta Bertranda de Billyho byla uvedena 7. srpna 2006 v divadle Na Vídeňce.[7] Jedná se o jednu ze tří oper založených na legendě o Donu Juanovi, které festival toho léta uvedl – vedle Mozartova Dona Giovanniho a opery Don Juan se vrací z války, dánského skladatele Erika Højsgaarda. V roce 2008 byla opera Flammen znovu provedena v Německu s novou inscenací v režii Urse Häberliho v divadle Pfalztheater v Kaiserslauternu. [8]
Role[editovat | editovat zdroj]
Role Donny Anny a Jeptišky/Markéty/Ženy na premiéře v roce 1932 zpívaly dvě samostatné sopranistky, na nahrávce Decca z roku 1995 a v inscenovaném nastudování ve Vídni z roku 2006 však všechny tyto role zpívala jediná sopranistka.[9]
| Role | hlas | obsazení premiéry 27 ledna 1932 |
|---|---|---|
| Don Juan | tenor | Zdeněk Knittl |
| Donna Anna | soprán | Marie Žaludová |
| Commendatore | bas | Vladimir Jedenáctík |
| Nun/Marguerite/Woman | soprán | Božena Žlábková |
| La Morte (Death) | mezzosoprán | Marie Hloušková |
| Arlecchino | baryton | Géza Fischer |
| Stíny | 3 soprány, 3 kontraalty | |
| Pierrot, Pierrette, Pulcinella, Pantalone, Colombina a Gigolo (mimové) | ||
Děj[editovat | editovat zdroj]
Opera není přímým vyprávěním, ale spíše volně propojeným souborem deseti scén, z nichž každá má svůj název. Don Juan je zamilovaný do Smrti zosobněné La Morte, jedinou ženou, kterou nedokázal svést. Stíny (šest žen) fungují jako řecký sbor, komentující akci a dosavadní život Dona Juana.[10]
I. jednání[editovat | editovat zdroj]
Scéna 1: Nokturno[editovat | editovat zdroj]
Stíny zpívají o sexuálních dobrodružstvích Dona Juana a vášeň Smrti pro něj. Za zvuku sólové flétny vstoupí do temného opuštěného domu, aby svedl další ženu. Je slyšet její sténání extáze.
Scene : Píseň ohně[editovat | editovat zdroj]
Stíny zpívají o ženě, jejíž touha po Donu Juanovi je tak velká, že si jeho tělo představuje jako barvy ohně.
Scéna 3: Půlnoční mše[editovat | editovat zdroj]
Don Juan, odhodlaný změnit své rozvolněné způsoby, vstoupí do kostela na půlnoční mši, je však sveden jeptiškou. Smrt hraje na varhany Gloria, zatímco venku zní zvuk foxtrotové hudby.
Scéna 4: Chimera[editovat | editovat zdroj]
Don Juan šplhá na horu nahých ženských těl. Na vrcholu najde čekající Smrt.
Scéna 5: Galerie[editovat | editovat zdroj]
Don Juan vstupuje do galerie se sochami mužů. Ti představují jeho zesnulé předky, kteří na rozdíl od něj dokázali najít štěstí.
Scéna 6: Dialog[editovat | editovat zdroj]
Don Juan mluví se ženou, která se předtím objevila jako Jeptiška. Jejich dialog je přerušen, když má Don Juan vizi jiné ženy, jejíž tělo má barvu ohně.
Scéna 7: Bouře a dialog s mořem[editovat | editovat zdroj]
Markéta a Don Juan se milují během bouře. Objeví se Smrt a zabije Markétu. Don Juan stojí před mořem a vypráví o své touze po smrti.
II. jednání[editovat | editovat zdroj]
Scéna 8: Karnevalová noc[editovat | editovat zdroj]
Je karnevalová noc. Uprostřed skupiny mimů commedia dell'arte tančí Don Juan a Donna Anna foxtrot. Harlekýn předpovídá děsivé scény, které nastanou o půlnoci. Donna Anna odmítá návrhy Dona Juana a říká mu: "Ty sám jsi obraz smrti." Poté Don Juan zavraždí manžela Donny Anny, Komtura, a ona spáchá sebevraždu.[11]
Scéna: 9 Hostina[editovat | editovat zdroj]
Don Juan se marně snaží oživit Donnu Annu, když kolem něj začne tančit skupina nahých žen. Neschopen je zastavit, křičí na Smrt a vyjadřuje svou touhu po ní. Řekne mu, že k ní bude blíže jako živý muž než jako mrtvý. Komtura pak nad Donem Juanem pronese kletbu a odsoudí ho k věčnému životu. Když Don Juan uslyší kletbu, zastřelí se, ale místo toho, aby zemřel, promění se v ještě mladšího muže.
Scéna 10: Nokturno[editovat | editovat zdroj]
Don Juan, odsouzený k zoufalému opakování koloběhu svého života znovu a znovu, vstupuje do stejného potemnělého domu, kde začala opera, za doprovodu stejné sólové flétny, aby svedl další oběť. Smrt and Stíny číhají ve tmě a zpívají se závěrečnými slovy opery: „Spása je tak vzdálená – opět“.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Gelli and Poletti (2007) str. 496-497; Seckerson and Johnson (1995).
- ↑ Eagleton (2007)
- ↑ Eagleton (2007)
- ↑ Bek (2001)
- ↑ Black (1995) p. 230
- ↑ Bek (2001)
- ↑ Eagleton (2007)
- ↑ Ambrosius (2008) p. 44
- ↑ Premiere cast based on Casaglia (2005)
- ↑ Synopsis based on Gelli and Poletti (2007) pp. 496–497; Oliver (1996) p. 108; and Eagleton (2007).
- ↑ This is a departure from Mozart's Don Giovanni, where the Commendatore is Donna Anna's father.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flammen (Schulhoff) na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 212.
- Ambrosius, Claus (2008). "Lohnende Prüfung – Kaiserslautern, Schulhoff: Flammen". Opernwelt, červen 2008, str. 44. Zpřístupněno 29. ledna 2011.
- Bek, Josef (2001). "Schulhoff, Erwin [Ervín]", Grove Music Online. Zpřístupněno 29. ledna 2011. (Online verze The New Grove Dictionary of Music and Musicians, 2. vydání. ISBN 978-0-19-517067-2)
- Černý, Leo (1995). "Návrat potlačovaného", The Musical Times, Vol. 136, č. 1827, květen 1995, str. 230–232. Zpřístupněno 29. ledna 2011.
- Casaglia, Gherardo (2005). Casaglia, Gherardo (2005).
- Davis, Peter G. (1997). „Neslyšet zlo“. New York (9. června 1997) str. 82–83.
- Eagleton, Michael (2007). "Recenze: Erwin Schulhoff: Flammen, KlangBogen, Wien 7. srpna 2006", Journal of the International Center for Supressed Music, Jewish Music Institute, SOAS, 14. února 2007. Zpřístupněno 29. ledna 2011.
- Gelli, Piero a Poletti, Filippo eds. (2007). "Flammen"[nedostupný zdroj], Dizionario dell'opera. Baldini Castoldi Dalai.
- Oliver, Michael (1996). "Recenze: Schulhoff: Flammen (Decca 444630). Gramophone, leden 1996, str. 108. Zpřístupněno 29. ledna 2011.
- Seckerson, Edward a Johnson, Stephen (1995). "Recenze: Schulhoff: Flammen (Decca 444630). The Independent, 27. října 1995. Zpřístupněno 29. ledna 2011.
