Pivoňka keřovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPivoňka keřovitá
alternativní popis obrázku chybí
Květ Pivoňky keřovité
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád lomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleď pivoňkovité (Paeoniaceae)
Rod pivoňka (Paeonia)
Binomické jméno
Paeonia suffruticosa
Andrews
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pivoňka keřovitá (Paeonia suffruticosa) je na jaře kvetoucí opadavý vzpřímený keř s ohromnými bílými, růžovými, červenými i zelenými květy. Květy můžou být jednoduché, poloplné či plné. Kvete v dubnu až květnu. Listy má dělené, 2x trojčetné, lístky široce vejčité až vejčitě kopinaté, hrubě zubaté středně zelené. Na podzim výrazně barví. Dorůstá do výšky i šířky okolo 2 metrů.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • P. fruticosa Dumont
  • P. fructescens Link
  • P. chinensis Oken
  • P. mountan Sims
  • P. sinensis Steudel
  • P. yunanensis W. P. Fang
  • pivoňka polokřovitá

Původ[editovat | editovat zdroj]

Hybridní druh, na němž se podílí v přírodě zřejmě vyhynulý rodič, který byl zkřížen s dalšími druhy skupiny moutan (P. rockii a P. ostii)[1].

Plod: dřevnaté měchýřky většinou po 5, chlupaté

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dřevité pivoňky jsou prastaré kulturní rostliny, které se pěstovaly v Číně již před více než 2000 lety, již od doby dynastie Chan, kdy se těšily velké úctě a oblibě. Asi v 6. stol. po Kr. se dostaly první rostliny s buddhistickými knězi do Japonska, kde se jejich pěstování záhy ujali vynikající šlechtitelé a značně je zdokonalili. S dřevitými pivoňkami se poprvé seznámili obchodníci Holandské východoindické společnosti v Pekingu v roce 1656. O 100 let později Josef Banks zaslal do Evropy popis a malby dřevitých pivoněk. Na jeho popud Alexandr Duncan posílá v roce 1787 první dřevité pivoňky do Evropy, do botanické zahrady v Kew (dorazily až v roce 1789).

Dnes je známo několik tisíc kultivarů.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Pivoňky se také využívaly v čínské medicíně k léčbě nervových onemocnění včetně epilepsie. Léčivé působení má především kořen, který obsahuje alkaloidy, silice, kyselinu benzoovou, asparagin a další látky. Rostlina je pojmenována podle řeckého boha, lékaře Paiéóna.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Vhodné je pro ni umístění na slunném stanovišti, nejvýše v polostínu. Starší rostliny nesnáší přesazování. Je náročná na živiny v půdě, půda má být lehká, neutrální. Množí se roubováním na kořeny semenáčků či P. lactiflora, odkopky či hřížením. Velká kolekce dřevitých pivoněk je v Botanické zahradě hl.m. Prahy[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sekerka P.: Pivoňky. Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0819-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]