Pitkovická stráň
 Pitkovická stráň | |
|---|---|
| IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
 Celkový pohled na Pitkovickou stráň od naučné stezky | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 17. dubna 1969 |
| Vyhlásil | Agentura ochrany přírody a krajiny ČR |
| Nadm. výška | 260–280 m n. m. |
| Rozloha | 0,55 ha[1][2] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha |
| Obvod | Praha 10 |
| Umístění | Pitkovice |
| Souřadnice | 50°1′28,92″ s. š., 14°34′22,08″ v. d. |
  Pitkovická stráň | |
| Další informace | |
| Kód | 312 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Přírodní památka Pitkovická stráň zahrnuje skalní ostroh severozápadně od pražské čtvrti Pitkovice na pravém břehu údolí Pitkovického potoka. PP Pitkovická stráň je součástí přírodního parku Botič-Milíčov a nachází se na turistické stezce „Povodím Botiče.“ Chráněným územím byla Pitkovická stráň vyhlášena v roce 1969 díky svému vzácnému xerotermnímu stepnímu společenstvu, z něhož jsou nejcennější koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), křivatec český (Gagea bohemica) a chrpa chlumní (Centaurea triumfettii). O lokalitu se stará 4. základní organizace ČSOP.
Lokalita[editovat | editovat zdroj]
Přírodní památka Pitkovická stráň se nachází na JV okraji Prahy mezi obcemi Pitkovice a Křeslice. Jedná se o skalní ostroh, dříve zvaný Belveder[3], který se rozléhá vedle bývalého lomu na pravém břehu Pitkovického potoka. Stráň je ve vzdálenosti cca 300 m od zástavby. Z jedné strany na ní navazuje porost borovice černé, dubu zimního a akátu, z opačné strany pak doubrava a lom. V horní partii stráň hraničí s polem. Přírodní památka Pitkovická stráň byla vyhlášena v roce 1969 výnosem Ministerstva Kultury ČSR čj. 13360/68-II/2 a jeho celková rozloha je 5525 m².[4] Pitkovická stráň je zahrnuta v přírodním parku Botič-Milíčov dle vyhlášky Národního výboru hlavního města Prahy č.3/1984 Sb.
V geologickém podloží Pitkovické stráně převažují jílovité břidlice, prachovce a droby z období prvohor.[5] Díky jižní orientaci je xerotermním (tzn. suchomilným a teplomilný) stanovištěm, které poskytuje vhodné podmínky k životu vzácným chráněným druhům rostlin i živočichů. Nejcennější je tato lokalita kvůli výskytu koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), křivatce českého (Gagea bohemica) a chrpy chlumní (Centaurea triumfettii).[5]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Lokalita přírodní památky a jejího okolí byla zejména v době před vyhlášením chráněného území hospodářsky využívána. Až do roku 1947 se na svazích podél potoka rozléhaly pastvy s travobylinným pokryvem, který spásaly ovce, kozy a hovězí dobytek.[6] Zhruba mezi lety 1920 a 1970, byla lokalita uměle zalesňována nevyhovujícími dřevinami, např. akátem, borovicí černou nebo modřínem.[6] Těžba ve zdejším lomu trvala do roku 1940.[5] Během následujícího válečného období byla vlastní xerotermní stráň poškozena zákopy vybudovanými pro vojenská cvičení. Jámy jsou dnes již zatravněné, ale stále patrné. Stráň byla v roce 1969 vyhlášena chráněným nalezištěm (CHN) koniklece lučního (Pulsatilla pratensis) a xerotermních rostlinných společenstev. Dřívější kategorii CHN nahradila, dle zákona o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb., kategorie přírodní památka. Intenzivní management ochrany území započal v 80. letech 20. století vytrháváním náletových a výmladkových dřevin.[6] V roce 1978[6] bylo vybudováno první hrazení a postupně se realizovala osvětová činnost mající za cíl mimo jiné zabránit zahrádkářům v trhání koniklece. Od roku 1990[6] se o údržbu a zachování PP stará 4.základní organizace Českého svazu ochránců přírody.[5][6]
Přírodní podmínky a předměty ochrany[editovat | editovat zdroj]
PP Pitkovická stráň vykazuje průměrný roční úhrn srážek 550–650 mm a průměrné roční teploty vzduchu 8,3–8,8 °C.[5] Dle fytogeografického členění se jedná o okres 64, resp. podokres 64a Průhonická plošina.[5] Zdejší společenstvo zvané Pulsatillo pratensis-Avenochloetum pratensis ze svazu Koelerio-Phleion demonstruje přechod mezi severněji položeným termofytikem a mezofytikem, neboli klimatické rozhraní mezi suchou, mírně teplou oblastí s mírnou zimou a mezi suchou, mírně teplou oblastí s převážně mírnou zimou.[7]
Dle nejnovějšího průzkumu[8] se teplomilné druhy stěhují pryč od této klimatické hranice, tedy severním směrem. Dále na stráni ubylo, vzhledem k zmíněnému intenzivnímu managementu ochrany přírody, proti roku 1981 40 % druhů.[8] Snížení biodiverzity se ale netýká kýžených chráněných druhů. V pražském ÚSES je PP Pitkovická stráň zapsána jako funkční lokální biocentrum (č. 120) a údolí Pitkovického potoka je v úseku mezi Pitkovičkami a soutokem s Botičem vedeno jako biokoridor (č. 41).[6]
Flóra[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnější vyšší rostliny nalézající se na PP Pitkovická stráň:
- Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica): čeleď pryskyřníkovité, vytrvalá jedovatá bylina se stříbřitými chloupky na 8–15 cm vysokém stonku, kvete tmavě fialově od března do května. Je silně ohrožený (C2), pozorován zejména na jižní Moravě.[9] Pitkovická stráň představuje západní hranici jeho areálu (dříve zasahoval až do Hostivaře[8]), má zde hojný výskyt, populace je odhadována až na 5,5 tisíce květů.[5]
- Křivatec český (Gagea bohemica): čeleď liliovité, nachází se zejména v okolí Prahy a na jižní Moravě. Vytrvalá, žlutě kvetoucí bylina, silně ohrožená (C2).[10] Kromě Pitkovické stráně bývá dle občanů i na skalce v Křeslicích.
- Chrpa chlumní (Centaurea triumfetii): čeleď hvězdnicovité, výskyt zejména na jižní Moravě. Vytrvalá, ohrožená bylina (C3), kvete v květnu až červnu, koruna je růžovo-fialová.[9].
Z dalších významných zástupců flóry lze jmenovat[11] jetel alpínský (Triforium alpestre, C4a = méně ohrožený), mochnu písečnou (Potentilla incana, C4a), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum, C4a) nebo houbu škárku hvězdicovitou (Mycenastrum corium).
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Pitkovická stráň hostí zejména bezobratlé druhy živočichů jako jsou hlemýžď zahradní (Helix pomatia), střevlíkovití (Ophonus puncticollis, Harpalus subcylindricus), mandelinky (Cryptocephalus fulvus) a nosatci (Apion pubescens, Otiorhynchus conspersus); vyskytuje se tu i ještěrka obecná (Lacerta agilis).[5] Biologické výzkumy[12] zde evidují i výskyt chráněného otakárka fenyklového (Papilio machaon), dříve též uváděn[13] dnes již u nás vyhynulý žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone). Na chráněný koniklec luční český jsou pak vázaný tři druhy hmyzu a to bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae), třásněnka truběnka travní (Haplothrips aculeatus) a neurčený druh čeledi květilkovitých.[14]
Z ptáků lze pozorovat běžného strnada obecného (Emberiza citrinella) či konopku obecnou (Carduelis cannabina).
Hospodaření[editovat | editovat zdroj]
Pitkovická stráň je v současné době ohrožena expanzí ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) a nálety křovin trnky (Prunus spinosa) a růže.[5] V zájmu prevence zarůstání těmito a dalšími náletovými, invazními a konkurenčně silnými druhy a zachování rozvolněnosti porostu počítá Plán péče (AOPK) o Pitkovickou stráň s třemi způsoby hospodaření.
Zaprvé jde o kosení, v intervalu 1 až 2 roky, a to mozaikovitým způsobem mimo vegetační sezonu (červen–září), který ponechává až třetinu plochy vzrostlou. Zvláště důležité je nesekat rostlinky chrpy chlumní (Centaurea triumfettii) dříve, než vysemení. Zadruhé se jedná o každoroční pastvu kozami (Capra aegagrus hircus) a ovcemi (Ovis ammon f. aries), která působí jako přirozená disturbance a zábrana sukcesi.
Posledním nástrojem je řízené vypalování, které likviduje starou biomasu, urychluje mineralizaci půdy a redukuje houbové patogeny. Vypalování se provádí jednou za 3 až 5 let, maloplošně, ideálně časně zjara, kdy oschne biomasa, ale půda je stále zmrzlá – tak jsou chránění bezobratlí živočichové. Nejvhodnějším způsobem hospodaření je vhodná kombinace výše uvedených postupů.
Jednou za pět až deset let se též doporučuje vyřezat náletové křoviny v oblasti bývalého lomu, zejména trnovník akát (Robinia pseudoacacia).[5]
Co se týče ochrany živočichů, tak bezobratlým vyhovuje mozaiková seč a dostatek různorodých biotopů. Stanoviště ještěrky obecné (Lacerta agilis) se podporuje hromaděním lomového kamene.[5]
Hospodaření zajišťuje 4.základní organizace Českého svazu ochránců přírody s náklady okolo 60 000 Kč za rok.[5]
Turismus[editovat | editovat zdroj]
V Pitkovičkách končí, respektive startuje 6,5 km[15] dlouhá naučná stezka „Povodím Botiče“. Trasa vede od Toulcova dvora podél Botiče a Hostivařské přehrady až k údolí Píkovického potoka. Stezka prošla v roce 2008 celkovou rekonstrukcí zahrnující postavení nových informačních panelů. PP Pitkovická stráň je nejcennějším bodem této stezky.
Pitkovická stráň je kvůli ochraně přírody ohrazená dřevěným plotem a turistům není na její území vstup umožněn. Kvetoucí rostliny jsou však dobře patrné i zpoza plotu.
Formální problémy[editovat | editovat zdroj]
Efektivní ochranu Pitkovické stráně ztěžují některé administrativní nesrovnalosti. Jednak nejsou parcely v katastru nemovitostí vedeny jako chráněné území, jednak je výměra chráněného území dle zřizovacího výnosu pouze 0,51 ha, dle moderního geodetického měření 0,55 ha.[5] Nejzávažnějším nedostatkem je však fakt, že na celou jednu třetinu[5] vzácné xerotermní stráně výměra dle vyhlášky nemyslí. Jedná se část pozemku 252/1 v katastrálním území 773417 - Pitkovice.[5]
Rozvoj okolí[editovat | editovat zdroj]
Obyvatel hlavního města přibývá a zároveň je pozorovatelný jev suburbanizace, tzn. vystěhovávání do periférie. Pitkovice jsou atraktivní lokalitou stejně jako sousední Křeslice a Uhříněves – všechny tyto obce patří do obvodu Praha 22. Byť Strategický plán rozvoje této městské části z roku 2010[16] přisuzuje Pitkovické stráni „velkou hodnotu“, připouští očekávaný rozvoj obytné zástavby i dopravních koridorů. V Pitkovicích již firma Central Group realizovala projekt Nové Pitkovice s 387 novými byty na východním konci obce (tedy mimo dosah PP)[17], dle Strategického plánu by ale mělo přibýt v rámci dalšího developerského projektu až 300 bytů v oblasti mezi křeslickým Brůdkem, nivou Pitkovického potoka a ulicí Františka Diviše v Uhříněvsi. Pro zabezpečení funkce této nové čtvrti se uvažuje o budování tzv. západní tangenty, která by měla „uvolnit jádrové území Pitkovic od tranzitní dopravy a vyřešit kvalitní veřejnou dopravu v Pitkovicích.“ Další komunikace, která by měla ulevit provozu v obci je propojení centra Křeslic a ulice K Dálnici.
Městská část též plánuje vybudovat in-line dráhu na levém břehu Pitkovického potoka, končit ale bude na v Pitkovičkách, do blízkého okolí PP nezasáhne.
Obecně lze konstatovat, že do budoucna existuje, i přes přijatá opatření, hrozba pro kvalitu lokality kvůli zvýšenému osídlení a s tím souvisejícím provozem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
- ↑ Uhříněves a okolí. Praha: Maroli, 2003. Kapitola Pitkovice.
- ↑ Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o O.S.SALVIA. Plán péče o přírodní památku Pitkovická stráň na období 2011-2020. [s.l.]: AOPK, 2009. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e f g Plán péče o přírodní památku Pitkovická stráň na období 2001-2010. [s.l.]: Organizace 01/4. ČSOP „Botič – Rokytka“, 2000. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ JAROŠ, Vítězslav; KOLBEK, Jiří. Vegetace chráněného naleziště Pitkovická stráň v Praze 10.. Zprávy Československé Botanické Společnosti. 1981, roč. 16, s. 52–53.
- ↑ a b c KUBÍKOVÁ, Jarmila; ADÁMEK, Martin; ŠPRYŇAR, Pavel. Hranice mezofytika a termofytika na jihovýchodním okraji Prahy na příkladu dvou izolovaných chráněných území – přírodní památka Pitkovická stráň a přírodní památka V hrobech. Natura Pragensis. 2007, roč. 18, s. 183–198. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b Květena České republiky [online]. Dostupné online.
- ↑ BOTANY.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ JAROŠ,, Vítězslav; ŠPRYŇAR, Pavel. Soupis druhů cévnatých rostlin. In: VÁVRA, Jiří. Biologické průzkumy na lokalitách pitovický potok, botič a vltavské tůně v Praze. Praha: [s.n.], 2008.
- ↑ VÁVRA, Jiří. Soupis druhů motýlů. In: VÁVRA, Jiří. Biologické průzkumy na lokalitách pitovický potok, botič a vltavské tůně v Praze. Praha: [s.n.], 2008.
- ↑ V Pitkovicích je co chránit. Večerník Praha. 2. 2003, roč. 14, čís. 44.
- ↑ JIRAS, Petr, Marcela Skuhravá, Petr Karlík. Bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae)a další druhy hmyzu vyvíjející se v souplodích koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) v přírodních památkách Na horách a Pitkovická stráň ve středních Čechách. Bohemia Centralis. 2010, roč. 30, s. 252.
- ↑ O.S. EVANS. Archivovaná kopie [online]. 2008, rev. 16.3.2009 [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-03.
- ↑ Strategický plán rozvoje Městské části Praha – Praha 22 pro období 2010-2020. [s.l.]: [s.n.], 20.9.2010. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Central Group. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pitkovická stráň na Wikimedia Commons
