Pisila černá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPisila černá
alternativní popis obrázku chybí
Pisila černá
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď tenkozobcovití (Recurvirostridae)
Rod pisila (Himantopus)
Binomické jméno
Himantopus novaezelandiae
Gould, 1841
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pisila černá (Himantopus novaezelandiae) je kriticky ohrožený druh dlouhokřídlého ptáka, jenž se řadí do čeledi tenkozobcovití (Recurvirostridae) a rodu Himantopus.[2] Nevytváří žádné poddruhy, jedná se tedy o monotypický taxon. Příbuzný je s pisilou čáponohou (Himantopus himantopus), křížení pak probíhá s pisilou bělohlavou (Himantopus leucocephalus).[3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Druh obývá oblast Nového Zélandu o rozloze 3 300 km2.[4] Jedná se o zdejší endemit. Žije na Jižním ostrově, ale v minulosti byl rozšířen i na Severním.[5] Obývá zde oblast Waitaki a k hnízdění využívá místa, kde vodní tok divočí, lze ji najít ale také v bažinách.[4] Důležitá je přítomnost štěrkových břehů, které sem strhávají proudy řek z hor.[6] Některé pisily tráví zimu v níže položených oblastech; jedná se o částečně tažné ptáky.[5]

Popis a chování[editovat | editovat zdroj]

Pisila černá je pták štíhlého těla[5] a dosahuje velikosti mezi 37 až 40 cm, přičemž váží 195 až 220 g.[3] Druh má dlouhé končetiny červeného zbarvení. Dlouhý je rovněž zobák jemného vzezření, ten má ale barvu černou.[4] Peří má černou barvu, křídla a záda se navíc mohou zeleně lesknout.[3] Mladí ptáci se od dospělců odlišují bílými znaky.[4] Dospělého zbarvení dosáhnou v osmnácti měsících věků.[5] Hybridy s pisilou bělohlavou mohou mít různé zbarvení a od pisil černých je odlišují tmavší barva společně s kratšíma nohama. Naopak zobák bývá delší než u pisil tmavých.[4]

Pisily černé se ozývají hlasitým vysokým voláním, jejich zvuk zní jako jek, jek, jek.[3] Žerou ryby drobné velikosti, ale hlavní část potravy tvoří hmyz, konzumují i jiné bezobratlé. Potravu pisily vybírají z bahna svým zobákem. Tento monogamní druh,[5] který si hlídá území před jinými pisilami,[3] tvoří páry, které spolu zůstávají až do smrti jednoho z partnerů.[5] Vrchol období páření, kdy si druh staví hnízdo, připadá na říjen, ale rozmnožování nastává už od srpna a končí v lednu.[3] Snůška činí čtyři vejce, na jejichž vysezení spolupracují oba rodiče a spolu krmí následně i vylíhnutá mláďata.[5] Pohlavní dospělosti je dosaženo mezi druhým a třetím rokem života.[4]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Pisila černá patří mezi nejohroženější ptačí druhy, podle Mezinárodního svazu ochrany přírody je kriticky ohrožena. Řeky, které ptákům přinášejí potřebný štěrk k hnízdění, lidé přehradili, což vedlo ke snížení vhodných hnízdišť.[6] Nebezpečí představuje i další ztráta přirozeného prostředí, například kvůli přetváření krajiny na zemědělské oblasti,[4] některá hnízda zničí turisté.[6] Největší hrozbu však představují introdukované (nepůvodní) druhy savců (kočky domácí, fretky, hranostajové či potkani), které mohou žrát ptákům vejce a zabíjet dospělce. Nakonec pak představuje problém hybridizace s pisilou bělohlavou probíhající od roku 1960.[4]

Ve 40. letech 20. století druh přestal hnízdit na Severním ostrově, do roku 1981 pak populace pisil černých poklesla na 23 jedinců, zhruba za dvacet let pak bylo objeveno ve volné přírodě jenom osm chovných jedinců. Díky rychlému odchovu v zajetí a následnému vypouštění desítek ptáků do volné přírody se velikost populace v roce 2016 dostala na 93 ptáků a má vzrůstající tendenci.[4] Oblast, kde se pisila černá vyskytuje, byla vyhlášena chráněnou rezervací, ze které byly vybity nepůvodní druhy savců.[6] Ve volné přírodě jsou párům odebrána vejce, díky čemuž samice položí další snůšku, probíhá rovněž kontrola hybridizace a obnova přirozeného prostředí. Navržena jsou potom další ochranná opatření.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. pisila černá [online]. Biolib.cz, [cit. 2017-06-14]. Dostupné online.  
  3. a b c d e f Black Stilt (Himantopus novaezelandiae). www.hbw.com [online].  [cit. 2017-06-14]. Dostupné online.  (anglicky) 
  4. a b c d e f g h i j Himantopus novaezelandiae (Black Stilt). www.iucnredlist.org [online].  [cit. 2017-06-14]. Dostupné online.  
  5. a b c d e f g New Zealand black stilt videos, photos and facts - Himantopus novaezelandiae. Arkive [online].  [cit. 2017-06-14]. Dostupné online.  (en-GB) 
  6. a b c d VIERINGOVÁ, Kerstin; KNAUER, Roland. Ohrožené druhy zvířat. Překlad Helena Kholová. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2012. 304 s. ISBN 978-80-242-3180-8. Kapitola Austrálie a Oceánie, s. 245.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]