Pinodžem I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Pinodžem I)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pinodžem I.
Vyobrazení Pinodžema I. v Chrámu boha Chonsu v Karnaku.
Vyobrazení Pinodžema I. v Chrámu boha Chonsu v Karnaku.
Narození 12. století př. n. l.
Úmrtí 1031 př. n. l.
Místo pohřbení Dér el-Bahrí
Titul velekněz Amona, vládce Horního Egypta
Předchůdce Herihor
Následovník Masaharta
Manžel(ka) Duathathor-Henuttawy, Isetemkheb, Tentnabehenut
Děti Psusennes I., Masaharta, Djedkhonsuefankh, Menkheperre, Maatkare, Mutnedjmet, Henuttawy, Nesipaneferhor, Nauny
Rodiče Piankh a Nodjmet
Funkce faraon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pinodžem I. byl významný hodnostář ve starověkém Egyptě v době 21. dynastie v Třetí přechodné době. Od roku 1070 př. n. l. do roku 1032 př. n. l. byl veleknězem Amona ve Vesetu a v podstatě vládce Horního Egypta od roku 1054 př. n. l. Byl synem Amonova velekněze Piankha.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Na základě hypotéz a o nástupnictví v hodnosti velekněze Amona, byl Pinodžem I. příliš mladý, aby se úřadu ujal ihned po smrti svého otce Piankha. Místo něho si úřad přivlastnil Herihor. Po jeho smrti se úřadu konečně ujal Pinodžem I. Tuto interpretaci podporují vyobrazení z Chrámu boha Chonsu v Karnaku, kde jsou Herihorovi nástěnné reliéfy bezprostředně následovány reliéfy Pinodžema I. Dále tuto teorii podporuje i dlouhá doba, po kterou Pinodžem I. tuto funkci zastával.[1][2]

Vzal si za ženu dceru Ramesse XI., posledního vládce 20. dynastie, aby si upevnil vztahy s dalšími mocnými rodinami své doby. Jejich syn Psusennes I. se později stal faraonem v Džanetu. Z titulu Amonova velekněze si také upevnil kontrolu nad středím a Horním Egyptem. Po smrti Ramesse XI. se Pinodžem I. stal faktickým vládce Horního Egypta. Pravděpodobně užíval i královskou titulaturu, nicméně formálně uznával suverenitu krále Nesbanebdžeda vládnoucího z Džanetu.

V 15. či 16. roce vlády faraona Nesbanebdžeda se Pinodžem I. sám prohlásil za faraona Horního Egypta[1] a jeho roli Amonova velekněze zdědili jeho dva synové, Masaharta a Menkheperre.

Během jeho vlády také došlo k prvním přesunům některých královských mumií z jejich původních hrobek do společného úkrytu v jeskyni nad skalním chrámem královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí. I jeho mumie byla nalezena v tajné skrýši na stejném místě.[3]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Vešebt Pinodžema I.

Jeho rodiči byli Piankh a Nodjmet, kteří měli několik dětí. Dochovaly se záznamy o třech jeho bratřích (Heqanefer, Heqamaat a Ankhefenmut) a jedné sestře Faienmut.[4] Známé jsou také jeho tři ženy.

Jednou z nich byla Duathathor-Henuttawy, která byla dcerou Ramesse XI. Pinodžemovi I. porodila několik dětí, včetně budoucího faraona Psusennese I., božské manželky Amona Maatkare, princezny Henuttawy a pravděpodobně královny Mutnedjmet, ženy Psusennese I.[4]

Další jeho ženou bylo Isetemkheb, zpěvačka Amona. Je zmiňována spolu s Pinodžemem I. na cihlách nalezených v el-Hibanu.[4] Jeho třetí ženou byla pravděpodobně Tentnabekhenu, o níž najdeme zmínku v pohřebním papyru její dcery Nauny.[4] Ta byla pohřbena ve Vesetu a nese titul královská dcera, takže je pravděpodobné, že jejím otcem byl Pinodžem I.[4]

Kromě Psusennese I. měl ještě další čtyři syny, jejichž matky neznáme. Ale jedeno nebo i více jich muselo mít za matku Duathathor-Henuttawy, která kromě dalších titulů nese titul „Matka nejvyššího kněze Amona“. Těmito syny byli Masaharta, Djedkhonsuefankh, Menkheperre, kteří byli veleknězi Amona, a Nesipaneferhor, kněz s titulem božský otec Amona.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pinedjem I na anglické Wikipedii.

  1. a b John H. Taylor, "Nodjmet, Payankh and Herihor: The Early Twenty-First Dynasty Reconsidered," in Proceedings of the Seventh International Congress of Egyptologists, 3–9 September 1995, ed. C.J. Eyre, Leuven 1998. pp.1143-1155
  2. Arno Egberts, "Hard Times: The Chronology of 'The Report of Wenamun' Revised", Zeitschrift fur Ägyptischen Sprache 125 (1998), pp.93-108
  3. http://www.newchronology.org/tfiles/3C3CSESSIONID3E3E/10a009.pdf
  4. a b c d e f 1962-, Dodson, Aidan,. The complete royal families of Ancient Egypt. London: Thames & Hudson 320 pages s. Dostupné online. ISBN 0500051283, ISBN 9780500051283. OCLC 59265536