Pinku eiga

Speciální kinosál pro promítání pinku eiga

Pinku eiga (japonsky: ピンク映画; lze přeložit jako "růžové filmy") je japonský filmový žánr, který se vyznačuje širokým užitím nahoty, erotických prvků a sexuálních scén, aniž by tyto prvky byly oficiálně hlavní funkcí vyprávění jako u pornografie. Obvykle jde o nízkorozpočtový snímek, kde sexualita má pomoci zatraktivnit u diváků nějaký klasický žánr, nejčastěji thriller. Pinku eiga lze považovat za japonskou verzi západního sexploatačního filmu, byť si uchovala určitá specifika, mj. daná japonskými cenzurními zákony, které zakazují zobrazit pohlavní orgány. Pojem se v Japonsku rozšířil na začátku 70. let, kdy se začala postupně legalizovat pornografická filmová produkce a bylo potřeba tyto filmy odlišit. Za klasická pinku eiga jsou považovány snímky ze 60. až 80. let, která se promítala v klasických kinosálech, byť specializovaných. Někdy se pojem užívá ale i pro pozdější produkci pro videokazety a internet. Za první růžový film v historii je považován snímek Satoru Kobajašiho Trh s masem (Nikutai no Ičiba) z roku 1962. Hvězda filmu Tamaki Katoriová se stala jednou z nejznámějších představitelek žánru a bývala nazývána "růžová princezna". Režisér Kódži Wakamacu vnesl do žánru násilí, znásilnění a sadismus (západní ekvivalent takových snímků býval nazýván roughies), obvykle šlo o krimi a thrillery. Nejslavnější růžová produkce větší společnosti (Nikkatsu) se nazývala Roman Porno. Šlo o slavný seriál, jehož jednotlivé díly jsou často považovány za klasická pinku eigu. V letech 1971 až 1988 vznikly stovky filmových pokračování. K nejslavnějším režisérům série patřili Tacumi Kumaširo a Noboru Tanaka. Slovo "roman" v názvu je poměrně nejasné, uvádí se, že odkazuje na román nebo také romantiku, patrně nijak nesouvisí s Římem, proto občasný překlad "Římské porno" není správný. V roce 1974 se v sérii objevil první explicitní sadomasochisticky-fetišistický film. První japonskou "SM hvězdou" se díky němu stala Naomi Taniová. V roce 1983 byl do série zařazen prvně snímek s mužskou homosexuální tematikou. Konec série Roman Porno v roce 1988 je někdy považován i za konec klasického růžového filmu. S tímto koncem souvisely dva podněty, jednak rostoucí užívání videorekordérů v domácnostech, jejichž uživatelé preferovaly klasické porno, a pak zpřísnění cenzurních zákonů pro filmy v klasických kinosálech z toho roku. V roce 1993 společnost Nikkatsu zbankrotovala. Přitom ještě v 70. letech pinku eiga tvořily až 70 procent japonské filmové produkce.