Piké

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tkané bavlněné piké (cca 10 x zvětšené)

Piké (anglicky pique, německy Pikee) je souhrnné označení pro textilie s reliéfovou strukturou povrchu imitující prošívání (piqué – francouzsky: prošívaný). Piké může být tkané, pletené. Vyrábí se zpravidla z bavlněné nebo viskózové příze.[1]

Tkané piké[editovat | editovat zdroj]

[2] Tkané piké má na lícní straně plošky, které vypadají jako polštářky ohraničené různě tvarovanými zářezy.

  • Pravé piké se vyrábí ze dvou tkanin nad sebou. Horní část je jemná základní tkanina v plátnové vazbě. Dolní, stehová osnova provazuje na určitých místech horní tkaninu a vytváří v ní zářezy, z útkových nití (hrubší, měkce točená příze) vzniká na povrchu reliéfová struktura. Počet nití v základní a stehové osnově bývá v poměru nejméně 2:1, rubní strana tkaniny se často počesává (barchet).
  • Méně kvalitní piké se zhotovuje ze dvou osnov protkávaných jedním útkem.
  • Imitace piké se tká z jedné osnovy a jednoho útku, reliéfová struktura se napodobuje vaflovou nebo piké-vazbou.

Drobnější vzory se dají tkát na listových tkacích strojích, k rozsáhlejšímu vzorování se musí použít stavy s žakárovým ústrojím.

Tkaniny se používají na svrchní ošacení, župany, přehozy na postele apod. Exkluzivní použití: vesty, které se nosí k frakům. [3]

Zátažná pletenina[editovat | editovat zdroj]

Použití: trička, polokošile, dětské oděvy [5]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 292
  2. T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 266
  3. Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 145
  4. Oboulícní pletenina [online]. Rozalia, 2007-2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (česky) 
  5. Typologie pletenin [online]. TU Liberec, 2013 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (česky)