Pietro Alessandro Guglielmi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pietro Alessandro Guglielmi
Pietro Alessandro Guglielmi.jpg
Základní informace
Narození 9. prosince 1728
Massa
Původ italský
Úmrtí 19. listopadu 1804
Řím
Žánry klasická hudba
Povolání italský hudební skladatel, dirigent a sbormistr
Děti Pietro Carlo Guglielmi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pietro Alessandro Guglielmi (9. prosince 1728, Massa19. listopadu 1804 Řím) byl italský hudební skladatel, dirigent a sbormistr.

Život[editovat | editovat zdroj]

Základy hudebního vzdělání získal od svého otce Jacopa Guglielmiho (1690–1740), který byl kapelníkem katedrály v Masse a který ho naučil hře na fagot a violu. Později byl žákem svého bratra Domenica (1713–1790), opata a posléze varhaníka a sbormistra katedrály v Masse, u kterého se zejména zdokonalil ve hře na varhany. Díky podpoře Alderana Cyby, vévody z Massy, a později jeho vdovy, Ricciardie Gonzagy, začal v roce 1746 studovat pod vedením Francesca Durante na Conservatorio di Santa Maria di Loreto v Neapoli, kterou dokončil v roce 1750 a dál na škole působil jako učitel.

Konzervatoř opustil pravděpodobně v roce 1754 a rozhodl se věnovat se kariéře operního skladatele. Jeho první opera byla komedie v neapolském dialektu, Lo solachianello 'mbroglione, která byla uvedena na scéně Teatro dei Fiorentini v Neapoli v zimě 1757.

Do roku 1763, kdy zkomponoval pro Teatro Argentina v Římě svou první operu seria Tito Manlio, žil převážně v Neapoli a Římě a napsal řadu komických oper a intermezz pro divadla obou měst. V následujících letech působil v severní Itálii, a to zejména v Benátkách. Představení byla vesměs úspěšná a jeho sláva se rozšířila i za hranice Itálie, takže byl v roce 1762 pozván do Drážďan, aby zde řídil své opery.

Na podzim roku 1767 odešel do Londýna na přání Felice Alessandriho, aby se s ním podělil o místo skladatele a hudebního ředitele Královského divadla Haymarket. Zde ještě téhož roku uvedl pasticcio Tigrane a v následujícím roce zde měla premiéru jeho opera seria Ifigenia in Aulide a dramatická opera I viaggiatori ridicoli tornati in Italia.

V roce 1772 opustil Londýn, město, kde získal své největší úspěchy, a vrátil se do Itálie. Čtyři roky komponoval opery pro divadla v Benátkách, Římě, Turíně a Miláně. Na podzim roku 1776 se vrátil do Neapole, kde zůstal až do roku 1793 a každoročně zde uvedl na scénu až pět oper. V této době se stal oblíbeným i v Rusku, kde byla jeho díla uváděna v letech 1778 až 1800.

Nicméně v Itálii již jeho popularita v soutěži s mladou skladatelskou generací upadala a tak v roce 1793 přijal místo sbormistra slavného sboru Cappella Giulia bazilice sv. Petra v Římě, kde také roku 1804 zemřel. Až do posledních dnů svého života komponoval chrámovou hudbu všeho druhu.

Z jeho osmi synů se hudbě věnovali dva: Pietro Carlo Guglielmi (1763-1827) byl úspěšným imitátorem stylu svého otce a Giacomo Guglielmi se stal oblíbeným zpěvákem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Guglielmi byl mimořádně plodný autor: napsal více než sto oper, devět oratorií, Requiem, Miserere, moteta, symfonie, komorní skladby, sonáty, skladby pro cembalo a klavír.

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Lo solachianello 'mbroglione (dramma giocoso, libreto D. Pignatero, 1757, Neapol)
  • Il filosofo burlato (commedia per musica, 1758, Neapol)
  • La ricca locandiera (intermezzo, libreto Antonio Palomba, 1759)
  • I capricci di una vedova (dramma giocoso, 1759, Neapol)
  • La moglie imperiosa (commedia per musica, libreto A. Villani, 1759, Neapol)
  • I due soldati (dramma giocoso, libreto Antonio Palomba, 1760, Neapol)
  • L'Ottavio (commedia per musica, libreto Gennaro Antonio Federico, 1760, Neapol)
  • Il finto cieco (dramma giocoso, libreto Pietro Trinchera, 1761, Neapol)
  • I cacciatori (farsetta, podle Carlo Goldoni: Li uccellatori, 1762, Řím)
  • La donna di tutti i caratteri (commedia per musica, libreto Antonio Palomba, 1762, Neapol)
  • Don Ambrogio (intermezzo, 1762, Neapol)
  • Tito Manlio (opera seria, libreto Gaetano Roccaforte, 1763, Řím)
  • La francese brillante (commedia per musica, libreto Pasquale Mililotti, 1763, Neapol)
  • Lo sposo di tre e marito di nessuna (commedia per musica, libreto Antonio Palomba, 1763, Neapol)
  • L'Olimpiade (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1763, Neapol)
  • Le contadine bizzarre (farsetta, 1763, Řím)
  • Siroe re di Persia (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1764, Florencie)
  • Li rivali placati (dramma giocoso, libreto Gaetano Martinelli, 1764, Benátky)
  • Farnace (opera seria, libreto Antonio Maria Lucchini, 1765, Řím)
  • Tamerlano (opera seria, libreto Agostino Piovene, 1765, Benátky)
  • L'impresario d'opera (dramma giocoso, libreto Bartolomeo Cavalieri, 1765, Milán)
  • Il ratto della sposa (dramma giocoso, libreto Gaetano Martinelli, 1765, Benátky)
  • Adriano in Siria (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1765, Benátky)
  • Lo spirito di contradizione (dramma giocoso, libreto Gaetano Martinelli, 1766, Benátky)
  • Sesostri (opera seria, libreto Pietro Pariati, 1766, Benátky)
  • Demofoonte (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1766, Treviso, Teatro Onigo)
  • La sposa fedele (dramma giocoso, libreto Pietro Chiari, 1767, Benátky)
  • Antigono (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1767, Milán)
  • Il re pastore (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1767, Benátky)
  • Ifigenia in Aulide (opera seria, libreto Giovan Gualberto Bottarelli, 1768, Londýn)
  • I viaggiatori ridicoli tornati in Italia (dramma giocoso, libreto Giovan Gualberto Bottarelli podle Goldoniho, 1768, Londýn)
  • Alceste (opera seria, libreto Ranieri de' Calzabigi, 1768, Milán)
  • Ruggiero (opera seria, libreto Caterino Mazzolà, 1769, Benátky)
  • Ezio (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1770, Londýn)
  • Il disertore (dramma giocoso, libreto Carlo Francesco Badini, 1770, Londýn)
  • L'amante che spende (dramma giocoso, libreto Niccolò Tassi, 1770, Benátky)
  • Le pazzie di Orlando (dramma giocoso, libreto Carlo Francesco Badini, 1771, Londýn)
  • Il carnevale di Benátky, o sia La virtuosa (dramma giocoso, libreto Carlo Francesco Badini, 1772, Londýn)
  • L'assemblea (dramma giocoso, libreto Giovanni Gualberto Bottarelli podle La conversazione Carla Goldoniho, 1772, Londýn)
  • Demetrio (opera seria, libreto Giovanni Gualberto Bottarelli, 1772, Londýn)
  • Mirandolina (dramma giocoso, libreto Giovanni Bertati, 1773, Benátky)
  • La contadina superba, ovver Il giocatore burlato (intermezzo, 1774, Řím)
  • Tamas Kouli-Kan nell'Indie (opera seria, libreto Vittorio Amedeo Cigna-Santi, 1774, Florencie)
  • Gl'intrighi di Don Facilone (intermezzo, 1775, Řím)
  • Merope (opera seria, libreto Apostolo Zeno, 1775, Teatro Regio di Torino) společně s Giacomo Davidem
  • Vologeso (opera seria, libreto Apostolo Zeno, 1775, Milano)
  • La Semiramide riconosciuta (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1776, Neapol)
  • Il matrimonio in contrasto (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1776, Neapol)
  • Artaserse (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1777, Řím)
  • Ricimero (opera seria, podle Francesco Silvani: La fede tradita e vendicata, 1777, Neapol)
  • I fuorusciti (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1777, Neapol)
  • Il raggiratore di poca fortuna (dramma giocoso, libreto Giuseppe Palombam 1779, Neapol)
  • La villanella ingentilita (commedia per musica, libreto Francesco Saverio Zini, 1779, Neapol)
  • Narcisso (intermezzo, libreto Giuseppe Palomba, 1779, Neapol)
  • La dama avventuriera (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1780, Neapol)
  • La serva padrona (dramma giocoso, libreto Gennaro Antonio Federico, 1780, Neapol)
  • Le nozze in commedia (dramma giocoso, libreto Giuseppe Palomba, 1781, Neapol)
  • Diana amante (serenata, libretto L. Serio podle Endimione Pietra Metastasia, 1781, Neapol)
  • I Mietitori (commedia per musica, libreto Francesco Saverio Zini, 1781, Neapol)
  • La semplice ad arte (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1782, Neapol)
  • La Quakera spiritosa (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1783, Neapol)
  • La donna amante di tutti, e fedele a nessuno (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1783, Neapol)
  • Le vicende d'amore (intermezzo, libreto Giovanni Battista Neri, 1784, Řím)
  • I finti amori (commedia per musica, 1784, Neapol)
  • La finta zingara (farsa, libreto Giovanni Battista Lorenzi, 1785, Neapol)
  • Le sventure fortunate (farsa, libreto Giovanni Battista Lorenzi, 1785, Neapol)
  • La virtuosa in Mergellina (dramma giocoso, libreto Francesco Saverio Zini, 1785, Neapol)
  • Enea e Lavinia (opera seria, libreto Giuseppe Sertor, 1785, Neapol)
  • L'inganno amoroso (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1786, Neapol)
  • Le astuzie villane (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1786, Neapol)
  • Lo scoprimento inaspettato (dramma giocoso, libreto V. de Stefano, 1787, Neapol)
  • Laconte (opera seria, libreto Giuseppe Pagliuca, 1787, Neapol)
  • La pastorella nobile (commedia per musica, libreto Francesco Saverio Zini, 1788, Neapol)
  • Arsace (opera seria, Giovanni De Gamerra, 1788, Benátky)
  • Rinaldo (opera seria, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1789, Benátky)
  • Ademira (opera seria, libreto Ferdinando Moretti, 1789, Neapol)
  • Gl'inganni delusi (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1789, Neapol)
  • Alessandro nell'Indie (opera seria, libreto Pietro Metastasio, 1789, Neapol)
  • La serva innamorata (dramma giocoso, libreto Giuseppe Palomba, 1790, Neapol)
  • L'azzardo (commedia per musica, 1790, Neapol)
  • Le false apparenze (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1791, Neapol)
  • La sposa contrastata (commedia per musica, libreto Francesco Saverio Zini, 1791, Neapol)
  • Il poeta di campagna (commedia per musica, libreto Francesco Saverio Zini, 1792, Neapol)
  • Amor tra le vendemmie (commedia per musica, libreto Giuseppe Palomba, 1792, Neapol)
  • La lanterna di Diogene (dramma giocoso, libreto Angelo Anelli, Giuseppe Palomba, 1793, Benátky)
  • Gli amanti della dote (farsa, libreto Francesco Saverio Zini, 1794, Lisabon al Teatro Nacional de São Carlos)
  • Admeto (opera seria, libreto Giuseppe Palomba, 1794, Neapol)
  • La pupilla scaltra (dramma giocoso, 1795, Benátky)
  • Il trionfo di Camilla (opera seria, libreto Silvio Stampiglia, 1795, Neapol)
  • La Griselda (opera seria, libreto Gaetano Sertor, 1796, Florencie)
  • La morte di Cleopatra (opera seria, libreto Simeone Antonio Sografi, 1796, Neapol)
  • L'amore in villa (dramma giocoso, libreto Giuseppe Petrosellini, 1797, Řím)
  • Siface e Sofonisba (opera seria, libreto Andrea Leone Tottola, 1802, Neapol)

Další opery připisované Guglielmimu[editovat | editovat zdroj]

  • Le cantatrici villane
  • La conte
  • La donna bizzarra
  • La donna re la fa
  • I due baroni
  • Il giavatore
  • Mario in Numidia
  • Morte di Cesare
  • Pirro
  • La scelta dello sposo (farsa)
  • La serva astuta ed amorosa
  • Sposo in periglio

Oratoria a kantáty[editovat | editovat zdroj]

  • La madre de' Maccabei (componimento sacro, libreto Giuseppe Barbieri, 1764, Řím)
  • Componimento drammatico per le faustissime nozze de S.E. il cavaliere Luigi Mocenigo colla N.D. Francesca Grimani (libreto A. M. Borga, 1766, Benátky)
  • Telemaco (componimento drammatico, libreto Giuseppe Petrosellini, 1775, Řím)
  • kantáta per il genetliaco della sovrana e l'inaugurazione delle adunanze di una nuova Società Filarmonica (libreto G. Jacopetti, 1776, Massa)
  • Diana amante (serenata, libreto Luca Serio, 1781, Neapol)
  • La felicità dell'Anfriso (componimento drammatico, libreto Giuseppe Pagliuca, 1783, Neapol)
  • Pallade (kantáta, libreto Carlo Giuseppe Lanfranchi-Rossi, 1786, Neapol)
  • Debora e Sisara (azione sacra, libreto Carlo Sernicola, 1788, Neapol)
  • La Passione di Gesù Cristo (oratorium, 1790, Madrid)
  • Aminta (favola boscheraccia, libreto C. Filomarino, 1790, Neapol)
  • Il serraglio (kantáta, libreto A. L. Palli, 1790)
  • La morte di Oloferne (tragedia sacra, Pietro Metastasio, 1791, Řím)
  • Gionata Maccabeo (oratorium, 1798, Neapol)
  • Il paradiso perduto, cioè Adamo ed Eva per il loro noto peccato discacciati dal paradiso terrestre (azione sacra, libreto Rasi, 1802, Řím)
  • Cantata sagra (libreto A. Grandi, 1802, Řím)
  • L'Asmida (kantáta)
  • L'amore occulto (kantáta)
  • La morte di Abele (oratorium)
  • Le lagrime di San Pietro (oratorium)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Geiringer, From Guglielmi to Haydn: the Transformation of an Opera, in Report of the Eight Congress of the International Musicological Society, pp. 391–5 (Kodaň, 1972)
  • K. Geiringer, Die Orlando-Opern von Pietro Alessandro Guglielmi, in Musicae scientiae collectanea: Festschrift Karl Gustav Fellerer, pp. 141–6 (Kolín nad Rýnem, 1973)
  • H.C. Wolff, Die komische Oper La sposa fedele (Venedig 1767) von Pietro Guglielmi und ihre deutsche Singspielfassung als Robert und Kalliste, in Venezia e il melodramma nel Settecento, pp. 123–45 (Benátky, 1973–5)
  • M. Donà, Dagli archivi milanesi: lettere di Ranieri de' Calzabigi e di Antonia Bernasconi, in 'Analecta Musicologica (1974)
  • S. Giampaoli, Musica e teatro alla corte di Massa: i Guglielmi (Massa, 1978)
  • R. Zanetti, La musica italiana nel Settecento (Busto Arsizio, 1978)
  • F. C. Petty, Italian Opera in London, 1760–1800 (Ann Arbor, 1980)
  • H. Geyer-Kiefl, Guglielmis "La pazzie d'Orlando" und Haydns "Orlando paladino", in Joseph Haydn, pp. 403–15 (Vienna, 1982)
  • B. Brown, Le pazzie d'Orlando, Orlando paladino, and the Uses of Parody, in Italica, pp. 583-605 (1987)
  • R. Candiani, L'“Alceste” da Vienna a Milano, in Giornale storico della letterature italiana, pp. 227–40 (1988)
  • M. Hunter, Some Representations of opera seria in opera buffa, pp. 89–108 (1992)
  • G. Salvetti, Un maestro napoletano di fronte alla riforma: L'Alceste di Pietro Alessandro Guglielmi, in Neapol e il teatro musicale in Europa tra Sette e Ottocento: studi in onore di Friedrich Lippmann, pp. 97–119 (Florencie, 1993)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]