Pieter Verbrugghen
| Pieter Verbrugghen I | |
|---|---|
 Pieter Verbrugghen I, portrét, rytina Conrada Lauwerse podle obrazu Erasma Quellina II | |
| Jiná jména | Pieter Verbruggen I, Peter van der Brugghen I, Pieter van der Brugghen I, Peter Verbrugghen I, Peeter Verbrugghen I |
| Narození | 1615 Antverpy |
| Úmrtí | 1686 (ve věku 70–71 let) Antverpy |
| Národnost | vlámská |
| Povolání | barokní sochař |
| Manžel(ka) | Cornelia Quellinus, Elisabeth Lemmens |
| Děti | sochaři Pieter Verbrugghen II, Hendrik Frans Verbrugghen |
| Hnutí | Cech Svatého Lukáše |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pieter Verbrugghen (1615, Antverpy – po 1686, Antverpy) byl vlámský barokní sochař.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pieter Verbrugghen I se narodil v roce 1615 v Antverpách. V roce 1625 se učil sochařskému umění u Simona de Neefa.[1] Později pracoval u Erasma Quellina I., známého vlámského sochaře a zakladatele antverpské umělecké dynastie. V roce 1641 se oženil s jeho dcerou Cornelií Quellinus.[2] Tímto manželstvím se stal švagrem předního antverpského sochaře Artuse Quellina staršího. V roce 1641 se stal v Antverpách mistrem Cechu Svatého Lukáše a v roce 1659 se stal v tomto cechu děkanem. Jeho první manželka zemřela v roce 1662 a v roce 1665 se oženil znovu s Elisabethou Lemmens.[1]
Byl otcem sochařů Pietera Verbrugghena mladšího (1648–1691) a Hendrika Franse Verbrugghena.[1] Jeho dcera Suzanna si vzala sochaře Peetera Meesense.[1] Mezi jeho žáky patřili někteří z předních představitelů další generace vlámských sochařů, jako Jan Boeksent, Jan Claudius de Cock, Martin Desjardins, Bartholomeus Eggers, Jan-Lucas Faydherbe nebo Pieter Scheemaeckers.[1]
O jeho životě psal ve své publikaci o umělcích Het Gulden Cabinet (Zlatý kabinet) vlámský básník, právník a politik z Liera Cornelis de Bie. Kniha byla vydána v roce 1662. Článek o Verbrugghenovi obsahoval rytinu s Verbrugghenovým portrétem.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Pieter Verbrugghen I. tvořil v typicky vlámském barokním stylu, který se naučil při spolupráci se svým švagrem Artusem Quellinem I.[2]
Pracoval hlavně na výzdobě antverpských katedrál a kostelů. Realizoval čelní výzdobu varhan v Katedrále Panny Marie v Antverpách podle návrhu Erasma Quellina II.[4] Mezi lety 1658 až 1660 jeho dílna postavila dubovou zpovědnici v kostele Sv. Pavla v Antverpách.[5] V roce 1654 pro tento kostel ve spolupráci s Artusem Quellinem starším postavil dubovou varhanní skříň a v roce 1670 spolu se svým synem Pieterem Verbrugghenem II. navrhl podobu hlavního oltáře.[2]
Kazatelna v kostele St. Gummaruse v Lieru je další jeho známá práce.[6] Původní design kazatelny vytvořil Erasmus Quellinus I. Po jeho smrti návrh poněkud změnil jeho syn Artus a Pieter Verbrugghen pak návrh realizoval.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pieter Verbrugghen I na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Pieter Verbruggen at the Netherlands Institute for Art History
- ↑ a b c Iris Kockelbergh. "Verbrugghen." Grove Art Online. Oxford Art Online. Oxford University Press. Web. 1. prosince 2013.
- ↑ Het Gulden Cabinet, str. 530
- ↑ The history of the main organ of Antwerp Cathedral.
- ↑ De biechtstoelen van de Sint Pauluskerk Antwerpen Archivováno 17. 10. 2018 na Wayback Machine. on Lukas Art in Flanders
- ↑ Pulpit in the St. Gummarus Church in Lier. www.sintgummaruskerktelier.be [online]. [cit. 2019-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-06.
- ↑ Helena Bussers, De baroksculptuur en het barok at Openbaar Kunstbezit Vlaanderen
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pieter Verbrugghen I na Wikimedia Commons - BALDINUCCI, Filippo. Notizie de' Professori del Disegno, Da Cimabue in qua, Secolo V. dal 1610. al 1670. Distinto in Decennali (or Notice of the Professors of Design, from Cimabue to now, from 1610-1670). [s.l.]: Stamperia S.A.R. per li Tartini, e Franchi (Googlebooks entry), 1728. Dostupné online. S. 379.
