Pierre levée v Poitiers

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dolmen de la Pierre Levée de Poitiers.

Pierre levée (neboli francouzsky Pierre levée de Poitiers) je dolmen, vyskytující se poblíž starověkého místa Poitiers, před kterým vedla římská silnice: Lemonum (Poitiers) - Avaricum (Bourges) - Lugdunum (Lyon). Dnes je k němu přístup přes ulici Pierre Levée (rue de la Pierre Levée) a pak ulicí Dolmen (rue du Dolmen) - druhá vlevo. Tento příklad megalitické stavby není svého druhu jedinečný, v okolí lze najít řadu jiných rozesetých staveb tohoto typu.

Původ a legendy[editovat | editovat zdroj]

Stavba je ve středověku zmiňována pod několika svými polatinštěnými jmény, např. Petra-Levata (1299), Petra-Soupeaze (1302), Petra-Suspensa (1322). Listina z roku 1302 navíc uvádí i místo dolmenu: Super dubiam - to je v Dunes (čtvrť Poitiers). Jan Bouchet byl první, kdo vyslovil názor o původu kamene z Dunes. Jistá legenda tvrdí, že svatá Radegonda přinesla obrovský kámen na hlavě a pilíře ve své zástěře. Jiné vysvětlení je dáno Rabelaisem v kapitole "Skutky urozeného Pantagruela ve svém mladém věku". Pantagruel, který byl vyslán na studia do Poitiers, vyrval ze skály balvan, aby získal stůl, na kterém udělal hostinu pro studenty [poz. 1]. V období Rabelaise byl tento kámen cílem procházek. Od 18. století je poškozený.

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

  1. Tak rostl Pantagruel den ze dne a prospíval vůčihledně, z čehož se jeho otec z přirozené lásky radoval ... Potom ho poslal do školy, aby se učil a trávil tak svůj mladý věk. Opravdu přišel do Poitiers na studie a velice prospíval; když viděl, že školáci mají tu a tam času nazbyt a nevědí, čím jej trávit, bylo mu jich líto; a jednoho dne vzal z veliké skály, která se nazývá Passelourdin, veliký balvan, mající asi po dvanácti sázích čtverce a čtrnáct pídí tloušťky, a položil jej hezky pohodlně na čtyři sloupy uprostřed pole, aby ti školáci, až nebudou mít nic jiného na práci, trávili čas tím, že by vylézali na ten kámen a tam hodovali ze spousty lahví, kýt a paštik a nožem na něm vyrývali svá jména; a nyní jej nazývají Vyzdvižený kámen. A na památku toho nezapíší dnes nikoho do matriky řečené university poitierské, nenapije-li se ze studánky Hippokrené v Croustelles, nevystoupí-li na Passelourdin a nevyleze-li na Vyzdvižený kámen. (cit. François Rabelais, Gargantua a Pantagruel, Melantrich, Praha, 1953, str. 217).