Albatros bělohřbetý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Phoebastria albatrus)
Jak číst taxoboxAlbatros bělohřbetý
alternativní popis obrázku chybí
Albatros bělohřbetý
(East Island, Midwayské ostrovy)
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádtrubkonosí (Procellariiformes)
Čeleďalbatrosovití (Diomedeidae)
Rodalbatros (Phoebastria)
Binomické jméno
Phoebastria albatrus
(Pallas, 1769)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albatros bělohřbetý (Phoebastria albatrus) je statný druh vzácného trubkonosého ptáka, který se vyskytuje v severním Pacifiku. Ještě koncem 19. století hnízdil nejméně ve 14 koloniích na ostrůvcích v Tichém oceánu, avšak v důsledku nájezdu japonských lovců, kteří zpracovávali albatrosí peří, se druh na přelomu 40. a 50. let 20. století ocitl na pokraji vyhnutí. Od té doby se jeho populace zotavuje a v roce 2020 byl celkový počet zástupců druhu odhadnut na 7 365 jedinců

Systematika[editovat | editovat zdroj]

První exemplář druhu pořídil německý přírodovědec Georg Wilhelm Steller v Beringově moři nedaleko Kamčatky ve 40. letech 18. století. Na základě tohoto exempláře pak jiný německý přírodovědec, Peter Simon Pallas, druh formálně popsal jako Diomedea albatrus.[2] Po genetické studii z roku 1996 byl druh přeřazen do rodu Phoebastria, který sdružuje albatrosy ze severní části Tichého oceánu.[3]

Ilustrace druhu z roku 1838

V rámci populace existují dvě hlavní linie. Ta první hnízdí výhradně na ostrově Torišima, ta druhá hnízdí na souostroví Senkaku s menší částí populace zahnizďující i na Torišimě. Tyto populace se liší v morfologii (albatrosi z Torišimy jsou větší a mají menší zobák než albatrosi ze Senkaku[4]), genech (genetický rozdíl mezi oběma populacemi je hlubší než mezi některými druhy albatrosů[4]) i v ekologii (převážná většina albatrosů obou ostrovů se vzájemně nepáří[5]). Podle řady studií se tedy jedná o kryptické druhy (tzn. taxony, které vypadají extrémně podobně, avšak jedná se o samostatný druh).[6] Klíčové taxonomické autority však albatrosa bělohřbetého stále uvádí jako monotypický taxon.[7][8][2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Novodobý[editovat | editovat zdroj]

Albatros bělohřbetý se vyskytuje na většině plochy severního Tichého oceánu od jižního Mexika po Beringovo moře.[8] K nejsevernějším místům výskytu druhu patří Čukotské moře.[9] Nejčastěji se vyskytuje v šelfových vodách u břehů Japonska, východního Ruska, Aleutských ostrovů a Aljašky. Drtivá většina populace hnízdí pouze na několika malých pacifických ostrovech, a sice na ostrůvcích Torišima (západní Pacifik), Minami Kodžima a Kita Kodžima (souostroví Senkaku, Východočínské moře).[8]

Během hnízdního období v letech 2013–2014 byla celková populace druhu odhadnuta na 4200 jedinců. Zdaleka největší populace se nacházela na Torišimě, kde byl počet albatrosů odhadnut na 3540 jedinců. Na ostrovech Minami Kodžima a Kita Kodžima populace dosahovala 650 ptáků a 10 albatrosů bylo spatřeno také na Boninských ostrovech.[8] V roce 2020 byla celková populace druh odhadnuta na 7 365 jedinců.[10] Několik párů hnízdí na havajských ostrůvcích Midway a Kure.[11][12]

Historický[editovat | editovat zdroj]

Samec hnízdící na atolu Midway

Albatrosovití ptáci se v moderních dobách nevyskytují v severním Atlantiku. Z fosilních záznamů je však známo nejméně pět druhů, které tam v minulosti hnízdili. K těm patří i albatros bělohřbetý, jehož pozůstatky byly nalezeny na Bermudách, kde druh koloniálně hnízdil. K zániku bermudských kolonií došlo v pleistocénu, patrně v důsledku růstu hladiny moří ve středním pleistocénu (MIS 11).[13]

Ještě koncem 19. století albatrosi bělohřbetí hnízdili nejméně ve 14 koloniích.[14] Od přelomu 19. a 20. století však začaly být kolonie albatrosů pleněny komerčními lovci z Japonska. Primárním cílem lovců bylo peří albatrosů.[2] Z toho byly vyplňovány duchny a polštáře. Ocasní a křídelní pera (rýdovací pera a křídelní letky) byla využívána pro výrobu psacích brk. Těla byla zpracovávána k výrobě oleje a hnojiv. Vejce byla sbírána pro konzumaci.[15] I když původní velikost populace albatrosů před nájezdy lovců není známa, indicii o velikosti původní populace přináší odhady z ostrova Torišima, na kterém bylo jen mezi lety 1885–1903 zabito kolem 5 milionu albatrosů bělohřbetých. Na tomto ostrově se přitom pokračovalo s lovem albatrosů až do 30. let 20. století. K roku 1949 nebyl na žádné ze známých kolonií přítomen jediný albatros a druh byl považován za vyhynulý. V roce 1950 a 1951 však bylo objeveno několik hnízdních párů na ostrově Torišima a od té doby populace albatrosů bělohřbetých stabilně stoupá.[2]

Nedospělý albatros bělohřbetý (Mukodžima)

Podle genetických výzkumů masakry albatrosů přežilo pouze 50–60 jedinců, kteří dali základ nynější populaci. Tento extrémní efekt hrdla lahve (tzv. bottleneck) vedl ke ztrátě genetické diverzity v populaci, avšak zdaleka ne tak velké, jak se zpočátku předpokládalo. Podle studie haplotypů kontrolní oblasti mitochondriální DNA z roku 2010 je genetická diverzita v současné populaci albatrosů bělohřbetých podstatně vyšší, než u většiny jiných ptačích druhů, nicméně menší, než u jiných druhů albatrosů. To si lze podle autorů vysvětli tím, že bottleneck trval jen velmi krátkou dobu a původní genetická diverzita populace byla extrémně vysoká.[16]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detail hlavy s mohutným zobákem tělové barvy se světle modroum špičkou zaháknutou přes spodní čelist

Tento středně velký albatros má velký zobák, krátký ocas a dlouhá, široká křídla. Opeření albatrosa bělohřbetého prochází poměrně komplikovanou, komplexní proměnou od raného stadia ptáčete přes nedospělé jedince až po dospělce.[17][18] Dospělého opeření přitom dosahuje až někdy ve stáří 12–20 let, takže albatrosi tráví významnou část života v nedospělém šatu, který je značně odlišný od dospělého.[19] U dospělých jedinců jsou duhovky tmavé, nohy modrobílé. Rozpětí křídel dosahuje 210 cm, délka těla 89 cm. Hlava je převážně světlá až bílá s výrazným zlatavým nádechem na korunce a šíji, která občas zasahuje až na hrdlo. Hřbet a kostřec jsou bílé, ocas černý. Svrchní strana křídel hraje černými a bílými barvami, patrná je hlavně velká bílá skvrna ve tvaru trojúhelníku. Spodní strana křídel je bílá, hrany křídel jsou černé. Mohutný zobák je světle růžový s namodralou špičkou.[17][18]

Čerstvě narozená mláďata jsou obalena hnědobílým prachovým peřím, jejich zobák je tmavý a nohy namodralé. Jak postupují do nedospělé fáze, obalují se čokoládově hnědým peřím a jejich zobák nabude podoby stejné jako u dospělců (světle růžový s namodralou špičkou). S přibývajícím věkem začíná peří od břicha a brady světlat, až se albatrosi nakonec opeří do podoby dospělců.[17][18]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Mláďata albatrosů bělohřbetých s atrapami dospělců na ostrově Midway (ochranáři se takto snaží nalákat na Midway další albatrosy bělohřbeté)

Tvoří monogamní páry, které spolu zůstávají po celý život. Hnízdění začíná v říjnu. Samice klade pouze jedno velké vejce do hnízda postaveného na zemi na sopečných holých nebo řídce zarostlých svazích. Albatrosi typicky využívají to samé hnízdo každý rok. Inkubace trvá kolem 65 dní a partneři se v sezení na vejci střídají. Zatímco jeden z partnerů inkubuje, druhý shání na moři potravu. Ptáčata se klubou v prosinci a lednu. Rodiče je nejdříve vykrmují žaludečním olejem a částečně natrávenou potravou, postupně jim začínají donášet i tuhou stravu z moře jako jsou desetiramenatce, ryby a korýši, což je dominantní strava i pro dospělé albatrosy. Dospělosti dosahují ve stáří 6–8 let.[15]

Mláďata se osamostatňují během května a června, kdy se rodiče rozletí na moře, kde stráví léto. Nedospělí jedinci je následují krátce poté. Pokud dojde k selhání snůšky, rodiče opouští hnízdiště již mnohem dříve. Dospělci, kteří se rozhodnou nezahnízdit, zůstávají většinou po celou dobu na moři. Podobně i nedospělí jedinci tráví prvních několik let pouze na moři, než se začnou postupně vracet do svých kolonií nalézt si partnera.[15]

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Hlavní novodobé ohrožení druhu představují komerční rybářské operace, zejména zamotání se do vlasců a háčků dlouhých lovných šňůr.[8] V rámci ochranných opatření druhu japonští ochranáři mezi lety 2008–2012 přenesli 70 mláďat z Torišimy na ostrov Mukodžima (součást Boninských ostrovů), kde byli albatrosi bělohřbetí vybiti ve 30. letech 20. století. Na podporu vtisknutí hnízdiště do paměti mladých albatrosů bylo v oblasti nové kolonie umístěny atrapy dospělců. Mláďata byla krmena ochránci, dokud nedošlo k jejich osamostatnění a mladí albatrosi se nerozlétli na moře. V roce 2017 se na ostrov vrátilo první odchované mládě.[20] K prvnímu zahnízdění albatrosů bělohřbetých na ostrově Mukodžima došlo v roce 2020.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d Short-tailed Albatross [online]. Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. NUNN, Gary B.; COOPER, John; JOUVENTIN, Pierre. Evolutionary Relationships among Extant Albatrosses (Procellariiformes: Diomedeidae) Established from Complete Cytochrome-B Gene Sequences. The Auk. 1996-10, roč. 113, čís. 4, s. 784–801. Dostupné online [cit. 2023-03-14]. DOI 10.2307/4088857. (anglicky) 
  4. a b EDA, Masaki; KOIKE, Hiroko; KURO-O, Masaki. Inferring the ancient population structure of the vulnerable albatross Phoebastria albatrus, combining ancient DNA, stable isotope, and morphometric analyses of archaeological samples. Conservation Genetics. 2012-02-01, roč. 13, čís. 1, s. 143–151. Dostupné online [cit. 2023-03-15]. ISSN 1572-9737. DOI 10.1007/s10592-011-0270-5. (anglicky) 
  5. EDA, Masaki; IZUMI, Hiroe; KONNO, Satoshi. Assortative mating in two populations of Short‐tailed Albatross Phoebastria albatrus on Torishima. Ibis. 2016-10, roč. 158, čís. 4, s. 868–875. Dostupné online [cit. 2023-03-15]. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/ibi.12397. (anglicky) 
  6. YAMASAKI, Takeshi; EDA, Masaki; SCHODDE, Richard. Neotype designation of the Short-tailed Albatross Phoebastria albatrus (Pallas, 1769) (Aves: Procellariiformes: Diomedeidae). Zootaxa. 2022-03-31, roč. 5124, čís. 1, s. 81–87. Dostupné online [cit. 2023-03-16]. ISSN 1175-5334. DOI 10.11646/zootaxa.5124.1.6. (anglicky) 
  7. Petrels, albatrosses. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1 [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d e Phoebastria albatrus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22698335A132642113, 2018 [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22698335A132642113.en. (anglicky) 
  9. DAY, Robert H., et al. SEABIRDS NEW TO THE EASTERN CHUKCHI AND BEAUFORT SEAS, ALASKA: RESPONSE TO A CHANGING CLIMATE?. S. 174–182. Western Birds [online]. 2013 [cit. 2023-03-15]. Roč. 44, čís. 3, s. 174–182. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Short-tailed Albatross (Phoebastria albatrus). FWS.gov [online]. U.S. Fish & Wildlife Service [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Short-tailed Albatross. dlnr.hawaii.gov [online]. Division of Forestry and Wildlife: Wildlife Program, 2021-08-23 [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Start of a new colony? The Short-tailed Albatrosses of Midway Atoll are up to five this season. www.acap.aq [online]. Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels, 2023-01-26 [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. OLSON, Storrs L.; HEARTY, Paul J. Probable extirpation of a breeding colony of Short-tailed Albatross ( Phoebastria albatrus ) on Bermuda by Pleistocene sea-level rise. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2003-10-28, roč. 100, čís. 22, s. 12825–12829. Dostupné online [cit. 2023-03-15]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1934576100. PMID 14566060. (anglicky) 
  14. EDA, Masaki; YAMASAKI, Takeshi; IZUMI, Hiroe. Cryptic species in a Vulnerable seabird: short-tailed albatross consists of two species. Endangered Species Research. 2020-11-19, roč. 43, s. 375–386. Dostupné online [cit. 2023-03-15]. ISSN 1863-5407. DOI 10.3354/esr01078. (anglicky) 
  15. a b c Short-tailed Albatross Species Profile. www.adfg.alaska.gov [online]. Alaska Department of Fish and Game [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. KURO-O, Masaki; YONEKAWA, Hiromichi; SAITO, Shigeru. Unexpectedly high genetic diversity of mtDNA control region through severe bottleneck in vulnerable albatross Phoebastria albatrus. Conservation Genetics. 2010-02-01, roč. 11, čís. 1, s. 127–137. Dostupné online [cit. 2023-03-16]. ISSN 1572-9737. DOI 10.1007/s10592-009-0011-1. (anglicky) 
  17. a b c Onley a Scofield 2007, s. 130.
  18. a b c Onley a Scofield 2007, s. 38.
  19. SIBLEY, David. The Sibley guide to birds. New York: Alfred A. Knopf Dostupné online. ISBN 0-679-45122-6, ISBN 978-0-679-45122-8. OCLC 44090592 S. 30. 
  20. Japan sees major step in comeback of albatross. www.spokesman.com [online]. The Spokesman-Review [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Breeding Site No. 93. Mukojima, Ogasawara Islands: a Short-tailed Albatross translocation site. www.acap.aq [online]. Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels - ACAP, 2020-05-11 [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROOKE, Michael. Albatrosses and petrels across the world. Oxford: Oxford University Press, 2004. ISBN 0-19-850125-0. (anglicky) 
  • DE ROY, Tui; JONES, Mark; FITTER, Julian, 2009. Albatross: their world, their ways. Albany, Auckland: David Bateman. ISBN 9781869536244. (anglicky) 
  • LINDSEY, Terence, 2009. Albatrosses. Collingwood, Vic.: CSIRO. 139 s. ISBN 9780643094215. (anglicky) 
  • ONLEY, Derek; SCOFIELD, Paul, 2007. Field Guide to the Albatrosses, petrels and shearwaters of the World. London: Christopher Helm. ISBN 978-1-4081-3579-2. (anglicky) 
  • TICKELL, W. L. N. Albatrosses. Sussex: Pica Press, 2000. ISBN 1-873403-94-1. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]