Philip de Brito

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Philip de Brito
Namban Elefante Filipe de Brito 1.jpg
Narození 1566
Lisabon
Úmrtí duben 1613 (ve věku 46–47 let)
Thanlyin
Ocenění rytíř Řádu Kristova
Funkce král
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šweitigoumská pagoda, svého času vypleněná de Britem

Philip de Brito, plným jménem Philip de Brito e Nicote[1] (1566, Lisabon – duben 1613 Syriam, dnes Thanlyin, Myanmar) byl portugalský dobrodruh a žoldnéř v barmských službách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se francouzským rodičům v Lisabonu. Do Jihovýchodní Asie se dostal jako plavčík. V roce 1600 se ve službách arakanského krále Minyazaťiho stal guvernérem Syriamu v Dolní Barmě. V úmyslu zmocnit se Syriamu a převést ho pod správu Portugalska vytvořil vlastní armádu z portugalských žoldnéřů a monských vojáků a Syriam opevnil.

Po vyhnání arakanských královských úředníků z města a zastavení plateb poplatků z obchodu král Minyazaťi proti de Britovi vyslal námořní flotilu. Současně došlo k pozemnímu útoku spojenců Arakanu z Taunngu. De Brito útok odrazil a zajal velitele námořní flotily korunního prince Minkchamauna a propustil jej až po zaplacení vysokého výkupného. Poté odjel do Góy, kde byl portugalským guvernérem Goy jmenován „velitelem Syriamu a generálem vojenských tažení proti Pegu“.[2] De Brito údajně získal kontrolu nad obchodem se solí, zbraněmi a textilem v celém regionu, do vnitrozemí Barmy však nepronikl.[2]

Podle barmských pramenů de Brito údajně nutil domorodce ke konverzi ke katolictví, vykrádal buddhistické pagody a chrámy a hromadil cenné předměty.[2] Evropští historikové považují tyto zprávy za přehnané.[2]

Po dobytí Syriamu králem Anaukbheklunem byl de Brito popraven naražením na kůl.[3] Portugalští vojáci zajatí v Syriamu byli deportováni do Horní Barmy, kde jim byly přiděleny pozemky a byli zavázáni dědičnou službou trůnu. Potomci těchto vojáků žijí v okolí města Šweibhou dodnes.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bečka (2007), str. 76.
  2. a b c d Bečka (2007), str. 77.
  3. a b Bečka (2007), str. 79.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEČKA, Jan. Dějiny Barmy (Myanmy). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-520-3.