Petr Pithart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
doc. JUDr. Petr Pithart, dr. h. c.
Petr Pithart v roce 2013
Petr Pithart v roce 2013
6. předseda vlády České republiky
(v rámci federace)
Ve funkci:
6. února 1990 – 2. července 1992
PrezidentVáclav Havel
PředchůdceFrantišek Pitra
NástupceVáclav Klaus
1. a 3. předseda
Senátu Parlamentu České republiky
Ve funkci:
18. prosince 1996 – 16. prosince 1998
PředchůdceSenát PČR vznikl
NástupceLibuše Benešová
Ve funkci:
19. prosince 2000 – 15. prosince 2004
PředchůdceLibuše Benešová
NástupcePřemysl Sobotka
1. místopředseda
Senátu Parlamentu České republiky
Ve funkci:
15. prosince 2004 – 26. listopadu 2008
PředchůdcePřemysl Sobotka
NástupceAlena Gajdůšková
Místopředseda
Senátu Parlamentu České republiky
Ve funkci:
16. prosince 1998 – 19. prosince 2000
Ve funkci:
26. listopadu 2008 – 28. října 2012
1. senátor za obvod č. 44 – Chrudim
Ve funkci:
23. listopadu 1996 – 28. října 2012
PředchůdceSenát PČR vznikl
NástupceJan Veleba
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1959–1968)
OF (1989–1991)
OH (1991–1992)
KDU-ČSL (od 1998)
Nestraník
v Senátuza KDU-ČSL (1996–1998)
Narození2. ledna 1941 (83 let)
Kladno
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Choť
Děti
  • syn David a dcera Klára
PříbuzníAnežka Pithartová (vnučka)[1]
Prokop Pithart (vnuk)[1]
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepolitik, politolog, pedagog, překladatel, právník a publicista
OceněníPrávník roku (2018)

Řád bílého dvojkříže (2018)
Řád čestné legie IV. třída – důstojník
Záslužný řád Spolkové republiky Německo Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou
Řád za zásluhy Polské republiky

Cena Františka Kriegla (1991)
CommonsPetr Pithart
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Petr Pithart v roce 2016

Petr Pithart (* 2. ledna 1941 Kladno) je český politik, historik a spisovatel, člen Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové, bývalý člen KSČ, bývalý předseda české vlády v rámci federace, bývalý předseda a dlouholetý místopředseda Senátu Parlamentu České republiky. Po sametové revoluci krátce i poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, počátkem 90. let politik Občanského hnutí.

Životopis

Mládí a aktivity před rokem 1989

Roku 1963 se oženil se spisovatelkou Drahomírou, roz. Hromádkovou. Jeho otcem byl náměstek ministra průmyslu, velvyslanec v Jugoslávii a později ve Francii Vilém Pithart, předválečný člen KSČ vězněný za války nacisty, který byl po roce 1970 perzekvován, mj. za protest proti okupaci Československa u prezidenta de Gaulla.

Petr Pithart v roce 1960 vstoupil do Komunistické strany Československa, své členství ukončil v září 1968.[zdroj?]

Byl jedním ze signatářů Charty 77 a angažoval se i v oblasti samizdatové literatury. Spolu s Milanem Otáhalem a Petrem Příhodou napsal pod pseudonymem PODIVEN knihu Češi v dějinách nové doby v níž její autoři zpochybňovali některé mýty českých moderních dějin, například okolo českého národního obrození, vzniku moderního českého národa či poválečného vysídlení Němců z Československa.[2] Část historiků, například historička Věra Olivová, ovšem knihu hodnotí kriticky coby nahlížení na dějiny prizmatem univerzalistického katolicismu, zpochybňujícího samotný vznik československého státu a jeho představitele Masaryka a Beneše.[3]

Maďarský prezident János Áder a Petr Pithart

Některá svá samizdatová díla napsal pod pseudonymem J. Sládeček.

Českým premiérem

V roce 1989 a později se Petr Pithart angažoval v Občanském fóru. K roku 1990 je uváděn profesně jako člen Koordinačního centra OF.[4] 30. ledna 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 2 – Praha 4) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve federálním parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990.[5][6]

V období únor 1990 až červenec 1992 byl předsedou české vlády v rámci federace. Ve volbách 1990 byl zvolen jako poslanec do České národní rady. V letech 1990–1992 se coby premiér podílel na sérii schůzek s představiteli slovenské vlády, na kterých se mělo dospět k shodě o rozdělení kompetencí mezi národními republikami a federálními orgány. Tyto schůzky započaly už na přelomu března a dubna 1990, kdy se setkal s tehdejším slovenským premiérem Milanem Čičem. Tehdy šlo ale ještě o nezávazné jednání. První oficiální schůzka české a slovenské vlády se konala počátkem srpna 1990 v Trenčianských Teplicích. Následovaly četné další. Historik Jan Rychlík konstatuje, že Petr Pithart nemohl v jednáních uspět, protože obě republiky k nim přistupovaly s odlišnými postuláty – Češi usilovali jen o technickou korekci rozdělení kompetencí, Slováci vycházeli z premisy existence dvou národních států, které nanovo vytvářejí volný svazek. Tato koncepce později nabyla požadavku uzavření smlouvy o federaci oběma republikami. V prosinci 1990 dokonce slovenský premiér Vladimír Mečiar navštívil nečekaně Pitharta a naznačil, že pokud česká strana nepřistoupí na slovenské návrhy, může nastat vyhlášení nadřazenosti slovenských zákonů zákonům federálním a rozpad Československa. To se nestalo, ale tlak na zcela jiné pojetí česko-slovenského státu vyvíjel i Mečiarův nástupce Ján Čarnogurský.[7]

Petr Pithart byl tehdy zastáncem zachování Československa, ale nebránil se volnějšímu česko-slovenskému svazku. Na složitá jednání mezi českou a slovenskou vládou reagoval televizním projevem 10. listopadu 1991, ve kterém použil ohledně uspořádání Československa termín dvojdomek. Ján Čarnogurský reagoval o několik dní později rovněž veřejným vystoupením a vstřícně se k Pithartovu návrhu postavil. Jenže koncept dvojdomku odmítla česká pravice, která se v té době již vymezovala proti Občanskému hnutí – domovskému subjektu Petra Pitharta. Český premiér tak čelil za svůj výrok kritice. Mezitím se krátilo funkční období vlády, protože volby se měly odehrát na jaře 1992. V únoru 1992 se Pithart podílel na jednání českých, slovenských i federálních orgánů v Milovech u Žďáru nad Sázavou, kde byl skutečně přijat návrh smlouvy mezi českou a slovenskou stranou. Na Slovensku ho nicméně odmítly HZDS a Slovenská národní strana a nebyl nikdy aplikován. V březnu byla jednání o státoprávním uspořádání odložena na dobu po volbách.[8]

Petr Pithart se v roce 1991 při rozpadu OF stal spoluzakladatelem a místopředsedou Občanského hnutí, které ovšem ve volbách v roce 1992 neuspělo, nezískalo ani zastoupení v zákonodárných sborech. Pithart pak opustil premiérský post a na přechodnou dobu se stáhl i z politiky.

Senátorem

V letech 1996–1998 a 2000–2004 byl předsedou Senátu a v letech 1998–2000 a od roku 2004 byl jeho místopředsedou. V horní komoře parlamentu zasedal za Senátní obvod č. 44 – Chrudim v letech 1996-2012 jako kandidát nominovaný KDU-ČSL. V dokumentárním portrétu z cyklu Expremiéři v roce 2013 uvedl: „Ty dvě funkce v senátu (…) mně vlastně sedly mnohem víc než ta premiérská role. (…) Kdybych se mohl znovu rozhodovat, tak bych si na funkci premiéra netroufl.“[9]

Další působení

Od roku 1990 a po svém vládním angažmá znovu od roku 1994[10] působí jako docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy,[11] do roku 2011 jako vedoucí Katedry politologie a sociologie.[12] V mezidobí let 1992 až 1994 působil na Středoevropské univerzitě v Praze.[10][12]

Byl dlouholetým předsedou Společnosti Bernarda Bolzana, která se od 90. let věnovala podpoře česko-německých vztahů.[13]

Kandidatura na prezidenta

Státní pohřeb bývalého prezidenta Václava Havla 23. prosince 2011 ve Svatovítské katedrále.

V roce 2003 neúspěšně kandidoval na funkci prezidenta České republiky jako kandidát tehdejší Čtyřkoalice.

V souvislosti s úspěšným projevem Petra Pitharta v Rudolfinu u příležitosti nedožitých 80. narozenin Václava Havla v roce 2016 se začlo výrazně spekulovat o jeho případné kandidatuře na prezidenta v roce 2018. Petr Pithart to zprvu nevyloučil, později však prohlásil, že na kampaň nemá dostatek fyzických sil.

O případné kandidatuře Petra Pitharta na prezidenta roku 2023 se začalo znovu spekulovat během roku 2019.

Ocenění

Dílo

Knihy:[15]

  • Obrana politiky (Panorama 1990; Academia 2005)
  • Osmašedesátý (Rozmluvy 1990)
  • Dějiny a politika: Výbor z esejistiky (Prostor 1991)
  • Po devětaosmdesátém: Kdo jsme? – Mezi vzpomínkami a reflexí: Texty z let 1992-1996 (Doplněk 1999)
  • Češi v dějinách nové doby (Rozmluvy 1992; Academia 2003)
  • Devětaosmdesátý (Academia 2009)
  • Ptám se, tedy jsem: Rozhovor s Martinem T. Zikmundem (Portál 2010)
  • Po Devětaosmdesátém. Rozpomínání a přemítání (Academia 2015)
  • Osmašedesátý, komentované vydání (Academia 2019)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Deník N. Praha. 6. května 2022. Dostupné online.
  2. ↑ Češi v dějinách nové doby (1848-1939) [online]. kosmas.cz [cit. 2013-02-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ PODIVEN: Manipulace s dějinami první republiky [online]. blisty.cz [cit. 2013-02-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  7. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 577, 580-581, 583. 
  8. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 593-595. 
  9. ↑ KRATOCHVÍL, Jaroslav. Petr Pithart – Limity vládnutí [video online]. Česká televize, 2014-10-21 [cit. 2014-10-23]. (od 25:00). Dostupné online. 
  10. ↑ a b doc. JUDr. Petr Pithart [online]. Naši politici, 2008-05-05, rev. 2012-11-09 [cit. 2014-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-23. 
  11. ↑ doc. JUDr. Petr Pithart, dr. h. c. [online]. Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze [cit. 2014-10-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Petr Pithart – životopis [online]. Pithart.cz [cit. 2014-10-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ SPURNÝ, Matěj. Slovo předsedy [online]. Společnost Bernarda Bolzana [cit. 2014-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-23. 
  14. ↑ Čtvrstoletí od sametového rozvodu. Kiska vyznamenal Pitharta i Kubišovou
  15. ↑ http://www.pithart.cz/zivotopis.pp#dila

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 741. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 505. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 579–580. 

Související články

Externí odkazy

Šablona:Vláda Petra Pitharta

Premiéři České republiky
V rámci federace
Logo Vlády České republiky
Samostatná ČR
  • Václav Klaus (1993–1998; vláda jmenována již v době federace roku 1992)
  • Josef Tošovský (1998)
  • Miloš Zeman (1998–2002)
  • Vladimír Špidla (2002–2004)
  • Stanislav Gross (2004–2005)
  • Jiří Paroubek (2005–2006)
  • Mirek Topolánek (2006–2009)
  • Jan Fischer (2009–2010)
  • Petr Nečas (2010–2013)
  • Jiří Rusnok (2013–2014)
  • Bohuslav Sobotka (2014–2017)
  • Andrej Babiš (2017–2021)
  • Petr Fiala (od 2021)
    		•
    Předsedové a místopředsedové Senátu Parlamentu České republiky
    1. funkční období (1996–1998)
    2. funkční období (1998–2000)
    předsedkyně Libuše Benešová • místopředsedové: Ivan Havlíček • Přemysl Sobotka • Jaroslav Musial • Petr Pithart
    3. funkční období (2000–2002)
    předseda Petr Pithart • místopředsedové: Jan Ruml • Přemysl Sobotka • Zdeněk Vojíř
    4. funkční období (2002–2004)
    předseda Petr Pithart • místopředsedové: Ladislav Svoboda • Jan Ruml • Přemysl Sobotka • Mirek Topolánek
    5. funkční období (2004–2006)
    předseda Přemysl Sobotka • místopředsedové: Petr Pithart • Jiří Liška • Edvard Outrata • Petr Smutný
    6. funkční období (2006–2008)
    předseda Přemysl Sobotka • místopředsedové: Petr Pithart • Jiří Liška • Jiří Šneberger • Jan Rakušan
    7. funkční období (2008–2010)
    8. funkční období (2010–2012)
    9. funkční období (2012–2014)
    10. funkční období (2014–2016)
    předseda Milan Štěch • místopředsedové: Ivo Bárek • Miluše Horská • Přemysl Sobotka • Zdeněk Škromach
    11. funkční období (2016–2018)
    předseda Milan Štěch • místopředsedové: Miluše Horská • Ivo Bárek • Jaroslav Kubera • Jiří Šesták
    12. funkční období (2018–2020)
    předseda Jaroslav Kubera (do 2020) • Miloš Vystrčil (od 2020) • místopředsedové: Jiří Růžička • Jiří Oberfalzer • Milan Štěch • Miluše Horská • Jan Horník
    13. funkční období (2020–2022)
    předseda Miloš Vystrčil • místopředsedové: Jiří Růžička • Jan Horník • Jiří Oberfalzer • Jitka Seitlová
    14. funkční období (2022–2024)
    Senátor za obvod č. 44 – Chrudim
    1996–2012: Petr Pithart • 2012–2018: Jan Veleba • 2018–dodnes: Jan Tecl
    Laureáti Ceny Františka Kriegla
    Vladimír Kadlec (1987) • Jaroslav Šabata (1988) • Jan Dus / Josef Zvěřina (1989) • Mirosław Jasiński / Jan Ruml (1990) • Peter Mariánek (1991) • Petr Pithart (1992) • Igor Blaževič a Jaromír Štětina (1993) • Milena Hübschmannová (1994) • Vlado Čech / Karel Kryl / Josef Vavroušek (1995–1996) • František Stíbal (1997) • Kumar Vishwanathan (1998) • Václav Trojan (1999) • Jakub Polák (2000) • Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001) • Miroslav Opatřil (2002) • František Lízna (2003) • Petra Procházková (2004) • Maria Machnig (2005) • Yekta Uzunoğlu (2006) • Ondřej Cakl (2007) • Jiří Voráč (2008) • Jakub Štěrbík / Stanislav Vodička (2009) • Alena Dernerová (2010) • Libor Michálek (2011) • Vladimíra Dvořáková (2012) • Matěj Hollan (2013) • Božena Fuková / Miloslava Pošvářová (2014) • Činoherák Ústí (2015) • Autonomní sociální centrum Klinika (2016) • Radek Banga (2017) • Ilja Hradecký (2018) • Karel Karika a David Tišer (2019) • zdravotní sestry (2020 a 2021) • Daniel Hůle (2022) • Barbora Antonová (2023)
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Pithart&oldid=17802740“