Petr Lotar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr Lotar
Petr Lotar 1939.jpg
Narození 12. února 1910
Praha
Úmrtí 12. července 1986 (ve věku 76 let)
Ennetbaden
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Lotar, vlastním jménem Lothar Chitz (12. února 1910, Praha12. července 1986, Ennetbaden, Švýcarsko), byl český herec, překladatel a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze, v německé židovské rodině. Maturoval v roce 1928 na Československé obchodní akademii v Resslově ulici v Praze. V letech 19281930 navštěvoval Reinhardtovu dramatickou akademii v Berlíně, v roce 1930 získal angažmá u režiséra Erwina Piscatora v Berlíně. V letech 19311932 byl členem městských divadel ve Vratislavi. V roce 1933 hostoval v pražském Národním divadle.

V roce 1933 přišel na základě pozvání režiséra Jana Bora do pražského Městského divadla na Královských Vinohradech, kde působil do roku 1939, kdy odešel před nastupujícím fašismem do Švýcarska. Na Vinohradech vystupoval jako herec především ve hrách režírovaných Janem Borem, Bohušem Stejskalem a Františkem Salzerem. V roce 1937 Petr Lotar režíroval úspěšně na scéně Komorního divadla, které patřilo k Vinohradskému divadlu, hru Modrý pondělek. [1]

Po odchodu do zahraničí přijal v roce 1939 angažmá v Městském divadle v Basileji. V letech 19391945 byl hercem a režisérem Spojených městských divadel v Solothurnu a Bielu. Ve Švýcarsku uváděl českou dramatickou tvorbu (Karel Čapek, František Langer, Olga Scheinpflugová, Frank Tetauer aj.) a propagoval českou kulturu v článcích, podepisovaných jménem „Jan Ohneland“. [2]

V roce 1943 uvedl v Londýně hru „Pravda vítězí“ o tragédii Československa. [3] Tato divadelní hra byla na programu v roce 1945 i v divadle v Solothurnu, v hlavní roli s Petrem Lotarem.

V období války, v letech 19391945 spolupracoval s československým odbojem a podílel se na publikační činnosti o situaci v Protektorátu. Po válce přijížděl do Prahy v letech 19451947 jen na krátké návštěvy. V období 19461949 byl dramaturgem v Basileji, kde spolupracoval např. s Maxem Frischem a Friedrichem Dürrenmattem.

Švýcarské státní občanství získal v roce 1948. Po roce 1950 se věnoval již jen literární tvorbě, publikační činnosti (např. v Neue Zürcher Zeitung vycházela na pokračování studie „Divadlo a drama Čechů“) a vytvořil také téměř 30 rozhlasových a televizních her, překládal též verše (Johann Wolfgang Goethe a Heinrich Heine).

Citát[editovat | editovat zdroj]

Z mužů k nám přišel, utíkaje obezřetně před Hitlerem, Petr Lotar. Syn pražského židovského, německy mluvícího továrníka, měl úžasnou kinderstube. Velice jsme se spřátelili, byli jsme velcí kamarádi. Životní cesta nás rozdělila, protože před příchodem Němců odjel do Švýcar, kde se stal ředitelem divadla v Bernu a později jeho dramaturgem..
— Vladimír Hlavatý[4]

Vybrané divadelní role a režie[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • 1951 kniha a hra „O smyslu života“ (Vom Sinn des Lebens), napsaná společně s Albertem Schweitzerem
  • 1954 drama „Obraz člověka“ (Das Bild des Menschen)
  • 1966 drama „Smrt prezidenta“ – odměněna cenou Schillerovy nadace (uvedena v r.1968 i v Brně, v Divadle bratří Mrštíků, překlad Pavel Kohout a František Kafka, režie P. Nebeský)
  • 1978 román „Eine Krähe war mit mir“, vyd. DVA, Stuttgart
  • 1981Eine Krähe war mit mir“ vychází v češtině pod názvem „… domov můj“, vyd. Index, Köln
  • 1985Das Land, das ich Dir zeige“, vyd. Pendo, Zürich
  • 1989Das Land, das ich Dir zeige“ vychází v češtině pod názvem „Země, kterou ukáži tobě“, vyd. Index, Köln

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 142
  2. Petr Lotar: …domov můj, PRIMUS, Praha, 1993, ISBN 80-85625-15-6, str. 243
  3. Petr Lotar: Země, kterou ukáži tobě, INDEX, Köln – SRN, 1989, ISBN 80-900095-9-X, str. 237–8
  4. Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 126

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]