Peryň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Peryň je vrch v Novgorodu, v blízkosti řeky Volchov a katedrály svatého Jiří. Tradičně je spojován s obětištěm boha Peruna a byly zde také nalezeny základy obdélné dřevěné stavby, která bývá ztotožňována s kostelem sv. Nikolaje, který je znám z lidového podání. Klášter který zde stál byl v roce 1611 z větší části zničen Švédy. Kostel Narození Panny Marie, který zde dosud stojí, pochází z počátku 13. století.

Podle některých variant Novgorodského letopisu a místního podání zde stál idol a obětiště Peruna. Kronika Matěje Stryjkowského z 16. století uvádí:

"V tom městě byla kdysi modla, řečená Perun, na tom místě, kde nyní jest Perunský klášter (Perunski monastyr), po této modle nazvaný. Ta modla byla ctěna jako bůh a měla formu člověka, ohnivý kámen podobný hromu - Perunu, v rukou držícího. Ke cti a chvíle její byl zapalován oheň z dubového dříví, který ve dne v noci hořel. Jestliže pro nepozornost služebníka, ke hlídání pověřeného, oheň uhasl, býval ten bez milosti na hrdle ztrestán."[1]

Obětiště mělo být zničeno podle Stryjkowského roku 988, podle Sofijského letopisu roku 991. Ještě v 19. století házeli rybáři na řece Volchov poblíž Peryňe tři mince.

Vykopávky byly provedeny v 50. letech 20. století a jejich výsledky publikoval v letech 1953 a 1954 sovětský archeolog Valentin Sedov. Jeho práce uvádí nález kruhového obětiště o průměru 21 metrů s 0,6 metru hlubokou jámou uprostřed, která měla být stopou po kůlu s idolem. Obětiště bylo obklopeno sedm metrů širokým a metr hlubokým s osmi pravidelnými prohlubněmi, ve kterých měl dlouhodobě hořet oheň.

Pozdější nálezy však ukázaly že jáma uprostřed předpokládaného obětiště je mladšího data a jedná se nejspíše o zbytek nějaké stavby. V blízkosti byly nalezeny také další dva příkopy, ty však nevykazovaly žádné známky kultovního významu. Jednalo se nejspíše o zbytky srovnaných mohyl tzv. sopek a ohnišť používaných pro žárový pohřeb. Před christianizací se podle některých názorů jednalo pouze o pohřebiště, nikoliv o obětiště.[2] Jiní badatelé, například Zdeněk Měřínský, však nadále považují Peryň za kultovní místo, s ohledem na fakt že jeho funkce se mohla s pohřebištěm překrývat.[3]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠINDELÁŘOVÁ, Irena; RŮŽIČKA, Josef. Mýty a báje starých Slovanů. Praha: Fontána, 2003. ISBN 80-7336-132-9. S. 16-17. 
  2. TÉRA, Michal. Perun - bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 106. 
  3. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu. Praha: Nakladatelství Libri, 2002. Kapitola Duchovní představy, věrské zvyky a předkřesťanský kult.