Peruc (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Peruc
Zámek Peruc
Zámek Peruc
Základní informace
Sloh rokoko
Architekti Antonio della Porta
Petr Pavel Columbani
Výstavba 16. století
Přestavba 1760–1770
Další majitelé Hruškové z Března
Hýzrlové z Chodů
Ledeburové
Kinští
Thun-Hohensteinové
Poloha
Adresa náměstí Emila Filly 1, Peruc, ČeskoČesko Česko
Ulice Nám. E. Filly
Souřadnice
Peruc
Peruc
Další informace
Rejstříkové číslo památky 42466/5-1307 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peruc je zámek ve stejnojmenném městysuokrese Louny. Dochovaná podoba zámku je výsledkem rokokové přestavby z let 1760–1770, jejímiž iniciátory byli členové rodu Ledeburů. K pozdějším majitelům patřili Kinští a Thun-Hohensteinové. V polovině dvacátého století na zámku žil a tvořil malíř Emil Filla, jemuž zde byla po jeho smrti otevřena pamětní síň. Samotný zámek je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka, k níž patří také přilehlý park a blízká novogotická Boženina studánka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem zámku bývala tvrz přestavěná před rokem 1597 na renesanční zámek.[2] V uvedeném roce Peruc koupil od vdovy Anny Marie ze Švamberka Hanuš Hruška z Března na Brodci a Selmicích.[3] Během několika let perucké panství rozšířil, takže je tvořily vsi Bílichov, Zichovec, Toužetín, Nová Ves, Smolnice, Zbrašín, Hořany, Líšťany, části vesnic Donín a Hřivice a, později zaniklé, vsi Pochválovec, Březí a Selmice. Hanuš samotný však sídlil na toužetínském zámku. Zemřel roku 1610, když splašení koně převrátili vůz, ve kterém se vracel z Postoloprt.[2]

Hanušovi synové Adam Jindřich a Jiří Bedřich Hruškové z Března prodali Peruc roku 1611 Alžbětě Zapské ze Šlovic[3] a o získané peníze se rozdělili se svou sestrou Sabinou.[2] Další majitelkou se v roce 1633 stala Eliška Volfomína Žďárská, provdaná za Michala Hýzrleho z Chodů. Po nich zámek zdědila dcera Františka Eusebie Hýzrlová. Její manžel hrabě Karel Leopolod Caretto z Millesima jej roku 1673 prodal svobodnému pánovi Janu Jetřichovi z Ledeburu. Kupní smlouva zahrnovala také Telce a Černochov, o které se do té doby panství rozšířilo.[3]

Potomci Jana Jetřich z Ledeburu nechali starý zchátralý zámek obnovit.[3] Projekt přestavby v barokním slohu navrhl Antonio della Porta a po něm jej vedl stavitel Petr Pavel Columbani. Přestavba proběhla ve dvou etapách, z nichž první byla dokončena roku 1724 a druhá pokračovala až v letech 1760–1770. Během ní byl zámek rokokově upraven. Ledeburům Peruc patřila až do roku 1798, kdy ji Kašpar z Ledeburu prodal knížeti Josefu Vchynskému z Vchynic a od něj ji v roce 1814 koupil hrabě František Antonín I. Thun-Hohenstein. Thun-Hohensteinové potom zámek vlastnili až do roku 1945.[2]

V devatenáctém století Peruc často navštěvoval František Palacký, který sem jezdil za svým přítelem Františkem Danešem. Ve vsi trávil část dětství spisovatel Svatopluk Čech, jehož pamětní místnost byla roku 1965 otevřena v tzv. modrém salónku.[2]

Během druhé světové války zámek začala jako depozitář využívat lipská Univerzitní knihovna, jejíž majetek byl odstěhován zpět do Německa v roce 1954. Po válce byla v severním křídle uložena soukromá lovecká sbírka, kterou později nahradily pravěké sbírky Národního muzea. Jižní křídlo využíval v letech 1947–1952[4] jako byt a ateliér malíř Emil Filla, po jehož smrti byla v zámku otevřena pamětní síň s jeho malbami.[2]

Po roce 1989 se majitelem zámku stala obec Peruc, ale vzhledem k nedostatku prostředků na údržbu jej v roce 2007 prodala Francisu Jamesovi Hellyerovi a Emmanuelu Ciolfimu, za nichž budovy chátraly. Odhadované náklady na opravu v té době dosahovaly 130 miliónů korun.[5] V roce 2015 zámek koupila Dominika Matušová z Jičína. Na zámku chtěla realizovat projekt, jehož cílem bylo oživit areál zámku pohádkovými motivy a jehož autorem je Pavel Ondráček, majitel zámku Dětenice. Nepodařilo se jim získat přilehlé pozemky s parkem, a proto od projektu ustoupili.[6] V roce 2019 měla být znovu otevřena pamětní síň, jejímž správcem je Ústecký kraj. Vzhledem k pokračující rekonstrukci k tomu nedošlo. V síni měly být vystaveny Fillovy svitky inspirované lidovými písněmi nebo obrazy Českého středohoří.[4]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Ve sklepě severního křídla zámku bylo v roce 1967 odkryto románské zdivo. Dochovaná podoba budov je výsledkem přestavby ze druhé poloviny osmnáctého století, která respektovala dispozici staršího renesančního zámku.[2]

Sfinga před vstupním portálem
Vstup do zámeckého parku

Zámecká budova má tři křídla a hlavní jednopatrové průčelí obrácené k západu. Zdůrazňují jej tři rizality, z nichž krajní jsou zakončené atikou s vázami. Ve středním rizalitu se nachází vstupní portál, nad nímž je balkón s rokokovou mříží a celý rizalit je završen trojúhelníkovým štítem s plastikami. K portálu vede kamenný most se dvěma kamennými sfingami a amorety. Serverní strana zámku je také jednopatrová. Nachází se na ní čtveřice balkónů nesených oblouky na pilířích. Na jižní straně je fasáda pouze přízemní. Člení ji jediný tříosý rizalit s pilastry a balustrádou. Nádvorní fasády jsou patrové a okna na západní straně mají obloukové zakončení.[7]

Průjezd za hlavním portálem je zaklenutý plackovou klenbou a valenými pásy. Do prvního patra vede schodiště s oválným půdorysem a sochařskými díly z dílny Ignáce Františka Platzera,[7] který je také autorem soch v zámeckém průčelí.[2] Zámecké chodby jsou klenuté stejnými klenbami jako průjezd. V jedné přízemní místnosti severního křídla s pseudorokokovým stropem se dochovaly nástěnné malby od Antonína Friebela.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-10-05]. Identifikátor záznamu 154651 : Zámek, s omezením: bez pozemků p. p. č. 102/5 a 102/6. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f g h Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Peruc – zámek, s. 371–372. 
  3. a b c d SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Peruc zámek, s. 228. 
  4. a b DLOUHÝ, Hynek. Spor o Fillu hoří dál. Ústecký kraj podá žalobu na majitele zámku v Peruci. Žatecký a lounský deník.cz [online]. 2019-06-04 [cit. 2019-10-05]. Dostupné online. 
  5. HYNEK, Dlouhý. Perucký zámek se prodává. Bude z něj pohádkové sídlo?. Žatecký a lounský deník.cz [online]. 2015-10-16 [cit. 2019-10-05]. Dostupné online. 
  6. DLOUHÝ, Hynek. Zámek v Peruci se opravuje dál, pohádkový ale nebude. Žatecký a lounský deník.cz [online]. 2018-09-01 [cit. 2019-10-05]. Dostupné online. 
  7. a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Peruc, s. 18. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Peruc – zámek, s. 371–372. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Peruc zámek, s. 226–227. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]