Persvaze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Persvaze (latinsky persuasio) je funkce, která nám poskytuje schopnost přesvědčit, získat a ovlivnit lidi kolem, takto chápaná persvaze je konstituujícím rysem funkčního stylu publicistického, kam v dnešní době můžeme přiřadit i texty reklamní či rétorické. Cílem persvaze je hlavně vytvoření obrazu situace, zpráv a vědomí recipientů a vůbec úmyslné působení na veřejné mínění.[1] Persvaze nenajdeme jen v textech, persvaze je také formou komunikace, kdy dochází k předání zprávy, která má účel ovlivnit recipienta. Na základě úspěšnému předání této zprávy dochází ke změně duševního stavu. Tato změna se může projevit kdekoli, v postoji, přesvědčení, názorech, myšlenek nebo také chování jedné či více osob.[2]

Nutno zdůraznit že persvaze není nátlakem či manipulací. Od nátlaku se liší možností svobodné volby, neboť je volba recipienta zda vyhoví zdroji persvazivní zprávy[3], a od manipulace se liší tím, že přesvědčení recipienta nemá později škodlivé následky.

Také je nutno si uvědomit, že ne každá komunikace je persvazivní, některé slouží pouze jako informativní či zábavné.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Kvůli mnoha podmínkám k určení konverzace za persvazivní, je obtížné jasně určit přesnou definici persvaze a tudíž jich můžeme najít více:

  • Změna postoje, která je důsledkem vystavení komunikaci.
  • Lidská komunikace, jejímž cílem je ovlivnit druhé změnou jejich přesvědčení, hodnot nebo postojů.[4]
  • Vědomý pokus člověka o změnu postojů, přesvědčení nebo chování druhé osoby nebo skupiny osob prostřednictvím přenosu informace.[5]
  • Symbolický proces, ve kterém se komunikátor snaží přesvědčit recipienta ke změně postoje nebo chování prostřednictvím vysílání zprávy v atmosféře svobodné volby.[6]
  • Úspěšný a úmyslný pokus o ovlivnění duševního stavu druhé osoby prostřednictvím komunikace, ve které má přesvědčovaný určitou míru svobodné volby.[7]
  • Jeden anebo více lidí angažovaných v aktivitě vytváření, posilňování, obměňování nebo potlačování přesvědčení, postojů, úmyslů, motivace anebo chování v daném komunikačním kontextu.
  • Jakákoliv zpráva, jejímž cílem je vytvářet, posilovat anebo měnit reakce ostatních.[8]

Jazykové prostředky[editovat | editovat zdroj]

K docílení správné persvaze je zapotřebí brát v úvahu, kdo je recipient a dle toho měnit řečnický styl či terminologii. Nejvíce se musí předávající persvaze zaměřit na srozumitelnost a kredibilitu projevu či případně textu.

Srozumitelnost[editovat | editovat zdroj]

Srozumitelnost lze brát jako nejdůležitější, neboť pokud-li má persvaze vykonat svou úlohu, musí být podána na úrovni jejího příjemce. Je tedy zapotřebí dodržet identifikaci hlásek, správnou interpretaci lexikálních jednotek, jednoznačný výklad syntaktických konstrukcí a v případě textu také přehlednou kompozici.

Kredibilita[editovat | editovat zdroj]

Kredibilita zastupuje předpoklad důvěryhodnosti. V případě textu se důvěryhodnosti dosahuje výběrem významově vhodných výrazových prostředků, výběrem stylové vrstvy, vnější prezentace textu, do čehož patří i užití neverbálních prostředků (obrázky, videa apod.).[1] V případě kredibility řečníka záleží na přednesu persvaze a celkovém prezentování řeči.

Typy persvaze[editovat | editovat zdroj]

Étos[editovat | editovat zdroj]

Étos je typ persvaze vázaný s morálkou a etiketou. Při étosu přesvědčují spisovatelé nebo řečníci své publikum o své dobré vůli a prezentují se jako důvěryhodní. Aby bylo možné určit, zda je spisovatel důvěryhodný nebo ne, musí publikum porozumět jeho záměru a jeho silnému porozumění tématu.

Logos[editovat | editovat zdroj]

Logos pochází z logiky, a proto autoři používají logiku, uvažování a racionalitu, aby přesvědčili publikum o svých perspektivách.

Patos[editovat | editovat zdroj]

Třetí metodou je patos, který vyvolává a apeluje na emoce publika. To je v rozporu s logem, protože předkládá argumenty bez použití logiky nebo uvažování. Mnoho spisovatelů tohoto využívá neboť považují lásku, strach, empatii a hněv za silné faktory ovlivňující emoce jejich publika.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Naše řeč – Persvaze a její prostředky v současných žurnalistických textech. nase-rec.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. 
  2. persuasion | psychology | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GÁLIK, Stanislav. Psychologie přesvědčení. [s.l.]: GRADA, 2012. ISBN 978-80-247-4247-2. S. 9–11. 
  4. GÁLIK, Stanislav. Psychologie přesvědčování. [s.l.]: GRADA, 2012. ISBN 978-80-247-4247-2. S. 10. 
  5. BETTINGHAUS, Erwin; CODY, Michael. Persuasive communication. [s.l.]: [s.n.], 1994. Dostupné online. ISBN 978-0030553523. S. 3. 
  6. PERLOFF, Richard. The Dynamics of Persuasion. [s.l.]: [s.n.], 2008. 
  7. O´KEEFE. Persuasion and Social Influence. [s.l.]: [s.n.], 2002. S. 5. 
  8. GÁLIK, Stanislav. Psychologie Přesvědčování. [s.l.]: GRADA, 2012. ISBN 978-80-247-4247-2. S. 10. 
  9. Persuasion - Examples and Definition of Persuasion. Literary Devices [online]. 2015-05-07 [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GÁLIK, Stanislav. Psychologie přesvědčování. Praha: Grada, 2012. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4247-2.
  • BATKO, Andrzej. Umění persvaze aneb jazyk ovlivňování a manipulace. Praha: Helion 2006. ISBN 83-7361-938-0.
  • PROKOPOVÁ, Kateřina. Propaganda a persvaze. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. Qfwfq. ISBN 978-80-244-4345-4.
  • EDMÜLLER, Andreas a Thomas WILHELM. Nenechte sebou manipulovat!: jak rozpoznat manipulaci a prosadit svou vůli. Praha: Grada, c2003. Poradce pro praxi. ISBN 80-247-0410-2.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]