Persvaze
Persvaze (latinsky persuasio) je funkce, která nám poskytuje schopnost přesvědčit, získat a ovlivnit lidi kolem, takto chápaná persvaze je konstituujícím rysem funkčního stylu publicistického, kam v dnešní době můžeme přiřadit i texty reklamní či rétorické. Cílem persvaze je hlavně vytvoření obrazu situace, zpráv a vědomí recipientů a vůbec úmyslné působení na veřejné mínění.[1] Persvaze nenajdeme jen v textech, persvaze je také formou komunikace, kdy dochází k předání zprávy, která má účel ovlivnit recipienta. Na základě úspěšnému předání této zprávy dochází ke změně duševního stavu. Tato změna se může projevit kdekoli, v postoji, přesvědčení, názorech, myšlenek nebo také chování jedné či více osob.[2]
Nutno zdůraznit že persvaze není nátlakem či manipulací. Od nátlaku se liší možností svobodné volby, neboť je volba recipienta zda vyhoví zdroji persvazivní zprávy[3], a od manipulace se liší tím, že přesvědčení recipienta nemá později škodlivé následky.
Také je nutno si uvědomit, že ne každá komunikace je persvazivní, některé slouží pouze jako informativní či zábavné.
Definice[editovat | editovat zdroj]
Kvůli mnoha podmínkám k určení konverzace za persvazivní, je obtížné jasně určit přesnou definici persvaze a tudíž jich můžeme najít více:
- Změna postoje, která je důsledkem vystavení komunikaci.
- Lidská komunikace, jejímž cílem je ovlivnit druhé změnou jejich přesvědčení, hodnot nebo postojů.[4]
- Vědomý pokus člověka o změnu postojů, přesvědčení nebo chování druhé osoby nebo skupiny osob prostřednictvím přenosu informace.[5]
- Symbolický proces, ve kterém se komunikátor snaží přesvědčit recipienta ke změně postoje nebo chování prostřednictvím vysílání zprávy v atmosféře svobodné volby.[6]
- Úspěšný a úmyslný pokus o ovlivnění duševního stavu druhé osoby prostřednictvím komunikace, ve které má přesvědčovaný určitou míru svobodné volby.[7]
- Jeden anebo více lidí angažovaných v aktivitě vytváření, posilňování, obměňování nebo potlačování přesvědčení, postojů, úmyslů, motivace anebo chování v daném komunikačním kontextu.
- Jakákoliv zpráva, jejímž cílem je vytvářet, posilovat anebo měnit reakce ostatních.[8]
Jazykové prostředky[editovat | editovat zdroj]
K docílení správné persvaze je zapotřebí brát v úvahu, kdo je recipient a dle toho měnit řečnický styl či terminologii. Nejvíce se musí předávající persvaze zaměřit na srozumitelnost a kredibilitu projevu či případně textu.
Srozumitelnost[editovat | editovat zdroj]
Srozumitelnost lze brát jako nejdůležitější, neboť pokud-li má persvaze vykonat svou úlohu, musí být podána na úrovni jejího příjemce. Je tedy zapotřebí dodržet identifikaci hlásek, správnou interpretaci lexikálních jednotek, jednoznačný výklad syntaktických konstrukcí a v případě textu také přehlednou kompozici.
Kredibilita[editovat | editovat zdroj]
Kredibilita zastupuje předpoklad důvěryhodnosti. V případě textu se důvěryhodnosti dosahuje výběrem významově vhodných výrazových prostředků, výběrem stylové vrstvy, vnější prezentace textu, do čehož patří i užití neverbálních prostředků (obrázky, videa apod.).[1] V případě kredibility řečníka záleží na přednesu persvaze a celkovém prezentování řeči.
Typy persvaze[editovat | editovat zdroj]
Étos[editovat | editovat zdroj]
Étos je typ persvaze vázaný s morálkou a etiketou. Při étosu přesvědčují spisovatelé nebo řečníci své publikum o své dobré vůli a prezentují se jako důvěryhodní. Aby bylo možné určit, zda je spisovatel důvěryhodný nebo ne, musí publikum porozumět jeho záměru a jeho silnému porozumění tématu.
Logos[editovat | editovat zdroj]
Logos pochází z logiky, a proto autoři používají logiku, uvažování a racionalitu, aby přesvědčili publikum o svých perspektivách.
Patos[editovat | editovat zdroj]
Třetí metodou je patos, který vyvolává a apeluje na emoce publika. To je v rozporu s logem, protože předkládá argumenty bez použití logiky nebo uvažování. Mnoho spisovatelů tohoto využívá neboť považují lásku, strach, empatii a hněv za silné faktory ovlivňující emoce jejich publika.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Naše řeč – Persvaze a její prostředky v současných žurnalistických textech. nase-rec.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2022-05-07]. Dostupné online.
- ↑ persuasion | psychology | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GÁLIK, Stanislav. Psychologie přesvědčení. [s.l.]: GRADA, 2012. ISBN 978-80-247-4247-2. S. 9–11.
- ↑ GÁLIK, Stanislav. Psychologie přesvědčování. [s.l.]: GRADA, 2012. ISBN 978-80-247-4247-2. S. 10.
- ↑ BETTINGHAUS, Erwin; CODY, Michael. Persuasive communication. [s.l.]: [s.n.], 1994. Dostupné online. ISBN 978-0030553523. S. 3.
- ↑ PERLOFF, Richard. The Dynamics of Persuasion. [s.l.]: [s.n.], 2008.
- ↑ O´KEEFE. Persuasion and Social Influence. [s.l.]: [s.n.], 2002. S. 5.
- ↑ GÁLIK, Stanislav. Psychologie Přesvědčování. [s.l.]: GRADA, 2012. ISBN 978-80-247-4247-2. S. 10.
- ↑ Persuasion - Examples and Definition of Persuasion. Literary Devices [online]. 2015-05-07 [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GÁLIK, Stanislav. Psychologie přesvědčování. Praha: Grada, 2012. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4247-2.
- BATKO, Andrzej. Umění persvaze aneb jazyk ovlivňování a manipulace. Praha: Helion 2006. ISBN 83-7361-938-0.
- PROKOPOVÁ, Kateřina. Propaganda a persvaze. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. Qfwfq. ISBN 978-80-244-4345-4.
- EDMÜLLER, Andreas a Thomas WILHELM. Nenechte sebou manipulovat!: jak rozpoznat manipulaci a prosadit svou vůli. Praha: Grada, c2003. Poradce pro praxi. ISBN 80-247-0410-2.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu persvaze na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo persvaze ve Wikislovníku
