Penologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Penologie (z latinského poena, trest) je součást právní vědy, jež se zabývá výkonem trestu. Zkoumá účinnost různých druhů trestu, podmínky výkonu trestu, praktické otázky vězeňství, možnosti alternativních trestů, prevenci, recidivu a podobně.

Penologie v Česku[editovat | editovat zdroj]

Výzkumný ústav penologický v Praze (VÚP)[pozn. 1] – ústav registrovaný Československou akademií věd jako resortní výzkumný ústav Sboru nápravné výchovy ČSR (SNV ČSR) řídil průkopník novodobé české penologie doc. PhDr. Jiří Čepelák, CSc., (23. 1. 1915 Jílovice – 23. 10. 1989 Praha), klinický psycholog a sociolog ovlivněný americkým behaviorismem. Ústav vznikl 1. 12. 1966, ovšem k 31. 12. 1980 jej pod záminkou rušení neefektivních vědeckých pracovišť zrušil ministr spravedlnosti Němec, čímž byla ve vězeňství ochromena odborná činnost a zastaveny pozitivní trendy dané dílčí reformou vězeňství z roku 1968.[1] Kromě jiného zde např. doc. PhDr. Pavel Hartl, CSc., doc. MUDr. Václav Mikota, CSc., a MUDr. Dušan Bílý, CSc., vedli skupinovou psychoterapii s odsouzenými (tehdy pod označením „skupinové poradenství“).[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V oborovém slangu „penolák“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KÝR, Aleš a kol. Památník Pankrác (průvodce expozicí Vězeňské služby České republiky). Historická penologie: časopis Institutu vzdělávání – Kabinetu dokumentace a historie VS ČR pro historickou penologii. 2003, č. 1, s. 10–11.
  2. DIVIŠOVÁ, Jaroslava. Ústní informace. 5. 12. 2017. [Zapisovatelka při skupinovém poradenství; tehd. jm. Vaňková.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAJCURA, Lubomír. Práva vězně: od vazby po propuštění z trestu odnětí svobody. Praha: Grada, 1999. 158 s. Právo pro každého. ISBN 80-7169-555-6.
  • ČERNÍKOVÁ, Vratislava. a MAKARIUSOVÁ, Vlasta. Úvod do penologie. Praha: Sociálně-právní institut, 1997. 113 s.
  • ČERNÍKOVÁ, Vratislava a SEDLÁČEK, Vojtěch. Základy penologie pro policisty. Praha: Policejní akademie České republiky, 2002. 148 s. ISBN 80-7251-104-1.
  • DAEMS, Tom, ed., VAN ZYL SMIT, Dirk, ed. a SNACKEN, Sonja, ed. European penology?. Oxford: Hart, 2013. 370 s. Edice Oñati international series in law and society. ISBN 978-1-84946-233-4.
  • DÜLMEN, Richard van. Divadlo hrůzy: soudní praxe a trestní rituály v raném novověku. Překlad Vladimír Čadský. Praha: Rybka, 2001. 230 s. ISBN 80-86182-44-4.
  • FÁBRY, Anton. Úvod do penológie. Bratislava: Občianske združenie Sociálna práca, 2006. 175 s. Edícia právo – ekonómia – demografia. ISBN 80-89185-23-1.
  • FOUCAULT, Michel. Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. Překlad Čestmír Pelikán. Praha: Dauphin, 2000. 427 s. Studie, sv. 10. ISBN 80-86019-96-9.
  • FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v českých dějinách: nové vydání rozšířené o paměti prvního československého kata ... 3., rozšíř. vyd. V Praze: Rybka, 2007. 543 s. ISBN 978-80-86182-91-9.
  • MAŘÁDEK, Vladimír. Výkladový slovník penologie. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2003. 142 s. ISBN 80-7042-256-4.
  • MEZNÍK, Jiří; KUCHTA, Josef a KALVODOVÁ, Věra. Základy penologie. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 75 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy university v Brně, č. 132. ISBN 80-210-1248-X.
  • POPELKA, Jiří. Penologie. Díl první. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. 95 s. Edice Monografie. ISBN 978-80-244-2932-8.
  • SKALICKÝ, Ján. Základy penitenciárnej vedy a penológie. Bratislava : Právnická fakulta Univerzity Komenského, 1992. ISBN 80-7160-017-2.
  • SOTOLÁŘ, Alexander; ŠÁMAL, Pavel a PÚRY, František. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: Beck, 2000. 468 s. Edice Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-7179-350-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]