Penninikum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Penninikum, penninická zóna nebo penninský příkrov, je příkrovová strukturní zóna v Alpách.

Sestává z hornin různého původu, z nichž všechny, kromě těch v Préalpes Romandes, byly v eocénu odlepeny a přesunuty a poté prošly silnou polystadiální přeměnou.[1] Horniny penninika mají původ mezi jižním evropským okrajem a severním okrajem Apulské desky a ležely na různých typech zemské kůry. Tvořily dno Piemontsko-ligurského a Valaiského oceánu a povrch Briançonnaiského kontinentálního pásma.

Penninikum obsahuje horniny nejvyššího stupně přeměny ze všech alpských zón. Nacházejí se zde i typické ofiolitové komplexy s hlubokomořskými souvrství, ale i přeměněné fylity, svory a amfibolity.

Označení penninikum je odvozeno od výskytu v Penninských Alpách.

Členění v Západních Alpách[editovat | editovat zdroj]

V Západních Alpách se vyskytuje penninikum v nadloží helvetika. Byly zde vyčleněny 4 paleogeografické domény:[2]

Členění ve Východních Alpách[editovat | editovat zdroj]

Ve Východních Alpách vystupují horniny penninika zpod austroalpinika ve třech tektonických oknech: Engadin, Vysoké Taury a v rechnitzském okně, blízko hranic s Maďarskem. Taurské okno se nachází v jádru mohutné klenby, proto obnažené penninikum tvoří nejvyšší vrcholy Východních Alp, jako například Grossglockner.[3] V této oblasti bylo penninikum členěno následujícím způsobem:

Porovnání východoalpských penninických jednotek s jejich západoalpskými ekvivalenty je dodnes předmětem diskusí. Hlubokomořské přeměněné horniny, které jsou typické pro penninikum v obou částech pohoří jsou označovány jako Bündnerschiefer nebo „schistes lustrés“. Ve Východních Alpách dodnes nebyla prokázána přítomnost Briançonnaiského terranu, což se vysvětluje tím, že mikrokontinent směrem na východ vykliňoval a oba oceány (Valaiský i Piemontsko-ligurský) se tu spojovaly do jednoho.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Penninická zóna na slovenské Wikipedii.

  1. Stefan M. Schmid, Bernhard Fügenschuh, Eduard Kissling, Ralf Schuster: Tectonic map and overtall architecture of the Alpine orogen. In: Eclogae geologicae Helvetiae. 97, 2004, ISSN 0012-9402, s. 93–117
  2. Froitzheim, N., Plašienka, D., Schuster, R., 2008: Alpine tectonics of the Alps and Western Carpathians. s. 1141 – 1232 in McCann, T. (Editor) 2008: The Geology of Central Europe. Vol. 2: Mesozoic and Cenozoic. Geological Society of London
  3. a b Mišík, M., Chlupáč, I., Cicha, I., 1984. Historická a stratigrafická geológia. SPN, Bratislava, 541 s.
  4. Pleuger, J., Roller, S., Walter, J. M., Jansen, E. & Froitzheim, N., 2007: Structural evolution of the contact between two Penninic nappes (Zermatt-Saas zone and Combin zone, Western Alps) and implications for the exhumation mechanism and palaeogeography. Internatiol Journal of Earth Sciences, 96, s. 229 – 252