Penčo Slavejkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Penčo Slavejkov
BASA-1771K-1-1115-1-Pencho Slaveykov.jpeg
Narození 27. dubna 1866
Trjavna
Úmrtí 28. května 1912 (ve věku 46 let)
Brunate
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Sofii
Národnost Bulhaři
Zaměstnavatelé Národní knihovna sv. Cyrila a Metoděje
Rodiče Petko Slaveykov
Příbuzní Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ12298448 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ12281189 (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Penčo Petkov Slavejkov, bulharsky Пенчо Петков Славейков (27. duben 1866, Trjavna28. květen 1912, Brunate) byl bulharský básník a esejista. Spolu se svým otcem, básníkem a politikem Petko Račevem Slavejkovema, byl představitelem moderny v bulharské literatuře. Psal přírodní, milostnou a reflexívní lyriku i poémy. K jeho nejslavnějším dílům patří epos Kärvava pesen (Krvavá píseň), který pojednává o protitureckém povstání z roku 1876. Toto dílo upravoval až do konce života. [1]

V letech 1892-1898 studoval na univerzitě v Lipsku. Přeložil také řadu německých děl do bulharštiny.[2]

V anketě Velcí Bulhaři (Великите българи), kterou roku 2006 uspořádala bulharská veřejnoprávní televize, a jejímž cílem bylo určit největší osobnost bulharských dějin, skončil na 94. místě. V letech 1999-2006 byl vyobrazen na bankovce v hodnotě 50 leva.

Zajímavostí je, že Slavejkov kriticky hodnotil dílo Jana Nerudy a odmítl ho překládat do bulharštiny: „ne proto, že to není dobrý spisovatel, ale proto, že jeho krásné fejetony (jako speciálně české) jsou nepřeložitelné a nepochopitelné nikomu jinému než obyvatelům zlaté Prahy. A to, co je z Nerudova díla přeložitelné a pochopitelné pro nás, jsou práce příliš prosté.“[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=87741&s_lang=2&detail=1&title=Slavejkov
  2. http://www.britannica.com/biography/Pencho-Petkov-Slaveykov
  3. http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/kongres/SLBI/2.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]