Pelyněk cicvárový
 Pelyněk cicvárový | |
|---|---|
 Pelyněk cicvárový (Artemisia cina) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Podčeleď | hvězdnicové (Asteroideae) |
| Tribus | Anthemideae |
| Podtribus | Artemisiinae |
| Rod | pelyněk (Artemisia) |
| Binomické jméno | |
| Artemisia cina O. Berg, 1863 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pelyněk cicvárový (Artemisia cina) je vytrvalá, 20 až 50 cm vysoká keřovitá rostlina historicky známa tím, že poskytuje drogu ke spolehlivému vypuzení parazitické hlístice škrkavky dětské z tenkého střeva lidí i lidoopů. Za tímto účelem byly užívané sušené úbory s ještě nerozvitými květy, obsahující okolo 2 až 3 % bicyklického seskviterpenového laktonu santoninu. Úbory byly prodávané pod jménem „cicvárové semínko“, obalované v cukru pak užívané hlavně pro léčbu dětí. Účinná látka santonin hlístice nezabíjí, působí pouze na jejich nervový ganglion, vyvolá křeče jejich svalů a vypudí je ze střev živé; proti tasemnicím ale nepůsobí.
S rozvojem povědomí o škodlivosti této látky, způsobující mj. poškození zraku xanthopsii nebo paralýzu dýchacích cest, se od této léčby v Evropě od poloviny 20. století upustilo. V současnosti je dokonce v Evropské uni zakázáno používat látky získané z pelyňku cicvárového v potravinářství.[1][2][3][4]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Tento druh pelyňku pochází z polopouštních oblastí jihozápadní Asie (Írán) a Střední Asie (Kazachstán a Uzbekistán). Druhotně byl rozšířen do střední a severní Číny, do provincií Che-nan, Chu-nan, Chu-pej a autonomních oblastí Sin-ťiang a Vnitřní Mongolsko. V české přírodě se tato rostlina pravděpodobně nevyskytuje.[5][6]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Aromatická keřovitá rostlina preferující sušší, písčité půdy, které mohou být i poměrně slané, je však náročná na dostatek slunečního svitu. Vyrůstá převážně v oblastech, kde jsou extrémně vysoké i nízké teploty a dostatek vláhy bývá jen krátkodobě, nesnáší tudíž přemokření. Dobře zakořeněné rostliny jsou odolné vůči suchu, v zásadité, málo výživné a suché půdě mají delší životnost a jsou aromatičtější.
Dřevnaté stonky v průběhu zimy odumírají a z jara raší od kořene nové, což dává rostlině bylinný charakter. Kromě malého množství santoninu obsahují nadzemní části rostliny hlavně artemisinin, monogynin, mibulakton, pseudosantonin a deoxypseudosantonin. V neotevřených květenstvích jsou dále sloučeniny jako terpineol, pinen, terpinen, α-terpineol, karvakrol a několik monoterpenů a seskviterpenů.[4][7][8]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Polokeř, jenž vypouští z dřevnaté kořenové hlavy prutovité, přímé, dřevnatějící stonky dlouhé nejvýše do 50 cm, které jsou lysé nebo vlnitě chlupaté a nahoře rozvětvené. Jsou odspodu porostlé střídavými listy a nahoře zakončené květenstvími. Ve spodní části vyrůstají listy řapíkaté, dlouhé 3 až 6 cm a široké 1,5 až 4,5 cm, většinou jsou dvou či trojnásobně zpeřené se 3 až 4 páry úzce čárkovitých úkrojků ukončených hrotem. Ve středu lodyhy jsou převážně listy trojdílné, které společně se spodními při nástupu kvetení vadnou a opadávají. V horní části jsou listy drobné, přisedlé a jsou společně s listeny jednoduché, celokrajné, úzce čárkovité a přetrvávají dobu kvetení.
Na vrcholu lodyhy a větví vyrůstají v úzkých latnatých květenstvích vejčité či kulovité, zvenčí hustě chlupaté, přisedlé žlutozelené úbory, se třemi až pěti oboupohlavnými květy dlouhými 2 až 3 mm. Jejich zákrov z lysých listenů bývá vejčitý nebo vejčitě podlouhlý a mívá asi 2 mm v průměru. Květy nemají kalich, pětizubá slonovitě zbarvená koruna je trubkovitá. Tyčinek s prašníky srostlých do trubičky je pět. Pestík má spodní semeník s jediným vajíčkem a dvěma třásnitými bliznami. Květy jsou opylovány větrem.
Plod je šedá, vejčitá, rýhovaná nažka dlouhá 1 až 1,5 mm. Nažky dozrávají v druhé polovině října a bývají po okolí rozšiřovány větrem nebo vodou, případně ulpívají na srsti v blízkosti přecházejících zvířat. Pelyněk cicvárový se může rozmnožovat semeny vysetými na podzim, nebo mladými řízky 10 až 15 cm dlouhými vysázenými v létě do mírně zastíněného skleníku, kde nové rostlinky přečkají i první zimu.[4][6][7][8][9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SVOBODOVÁ, Marie. Cicvárové semínko [online]. ČeskáOrdinace.cz, NetConsulting Praha s. r. o. Praha, rev. 2022-08-01 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online.
- ↑ POLÍVKA, František. Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí: Artemisia cina - Pelyněk cicvárový [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1908 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška č. 58/2018 Sb. o doplňcích stravy a složení potravin, Příl. 2 [online]. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, rev. 2018 [cit. 2022-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-25.
- ↑ a b c WOERDENBAG, H. J.; VAN UDEN, W.; PRAS, N. et al. Adverse Effects of Herbal Drugs 3. [s.l.]: Springer Nature AG., Switzerland, 2012-12-06. Dostupné online. Kapitola Artemisia Cina.
- ↑ POWO: Artemisia cina [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b LIN, Yourun; HUMPHRIES, Christopher J.; GILBERT, Michael G. Flora of China: Artemisia cina [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SAKIPOVA, Zuriadda; GIORNO, Thais Biondino Sardella; BEKEZHANOVA, Tolkyn. Pharmacological Evaluation of Artemisia cina Crude CO2 Subcritical Extract after the Removal of Santonin by Means of High Speed Countercurrent Chromatography. Molecules [online]. National Library of Medicine, Bethesda, MD, USA, 2020-06-12 [cit. 2022-08-25]. Roč. 25, čís. 12. Dostupné online. ISSN 1420-3049. (anglicky)
- ↑ a b Plants For a Future: Artemisia cina [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Temperate Plants: Artemisia cina [online]. Ken Fern, Useful Temperate Plants Database, rev. 2022-07-23 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pelyněk cicvárový na Wikimedia Commons 
Taxon Artemisia cina ve Wikidruzích
