Pelargonie páskatá
 Pelargonie páskatá | |
|---|---|
 Pelargonie páskatá (Pelargonium zonale) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | kakostotvaré (Geraniales) |
| Čeleď | kakostovité (Geraniaceae) |
| Rod | pelargonie (Pelargonium) |
| Binomické jméno | |
| Pelargonium zonale (L.) L'Hér. ex Aiton, 1789 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pelargonie páskatá (Pelargonium zonale) je kvetoucí, okrasná rostlina pěstovaná v zahradách od mírného po tropické pásmo. Je součásti širokého rodu pelargonie tvořeného asi 280 druhy a endemit Jihoafrické republiky. Roste tam v pobřežních provinciích, od jihu Západního Kapska přes Východní Kapsko po sever provincie KwaZulu-Natal v horských údolích, proláklinách a na úpatích skal v prostředí, kde po dlouhé období neprší a je sucho.[1][2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Asi roku 1700 byla semena pelargonie páskaté dopravena z Afriky do Leidenu v Nizozemsku, kde začala být pěstována v tamní botanické zahradě. Za několik let se dostala na Britské ostrovy, do Francie, Itálie i Španělska a stala se tam oblíbenou. Postupně doputovala na ostrovy Karibiku a okolo roku 1800 již byla známa v Severní Americe, kde ji pěstoval tehdejší americký president Thomas Jefferson. Dnes roste ve volné přírodě mnoha subtropických a tropických zemí a v chladnějších oblastech je pěstována ve sklenících.[1][3]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Pro zdárný růst potřebují všechny pelargonie dobře propustnou půdu s půdní reakci neutrální až mírně alkalickou a k dosažení kvalitních květů je nutné plně osvětlené a stanoviště dostatečné zásobené živinami. Ve své domovině a v oblastech kde v zimě neklesá teplota pod 0 °C rostou jako trvalky a vytvářejí polokeře.
Ve středoevropských podmínkách se na zahradách pěstují jako jednoleté, před příchodem zimy se ale mohou zdravé rostliny vytáhnou a po přezimování v chladu je lze na jaře opět vysadit. Při pěstování v místnosti rostou celoročně, při nižším osvětlení v zimním období je vhodné jim snížit teplotu i zálivku. Ani v létě nesmí být kořeny dlouhodobě podmáčeny a není vhodné rostliny rosit.[1][3][4][5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá rostlina keřovitého vzrůstu, který za ideálních podmínek ve své domovině dorůstá do výše okolo 1 m. Její měkce chlupaté, dužnaté letorosty, které slouží jako zásobárna vody pro suché období, ve stáří od spodu dřevnatí. Je porostlá řapíkatými listy s okrouhlými nebo mělce pětilaločnými čepelemi, které mající v průměru 5 až 8 cm. Čepele jsou na svrchní straně řídce měkce .chlupaté a podél vroubkovaného okraje mají tmavý nebo červenavý pruh podkovitého tvaru.
Oboupohlavné květy v počtu až 70 jsou sdružené do bohatých okolíků s dlouhými, bezlistými stopkami rostoucími z úžlabí listů. Pětičetný kalich má 1 cm dlouhé, volné, trojhranné plátky. Koruna velká asi 3,5 cm je tvořena pěti obkopinatými plátky, horní z nich je přetvořen v tenkou, dutou ostruhu srůstající s květní stopkou. Korunní plátky bývají zbarvené do různých odstínů barvy růžové, červené nebo jsou bílé. V květu bývá pět až sedm tyčinek o třech různých délkách a několik patyčinek, gyneceum je tvořeno pěti plodolisty. Svrchní semeník obsahuje pět pouzder po dvou vajíčkách, z nichž po opylení dospěje v semeno jen jedno.
Plodem je rozpadavý zobanitý plod, který se při zrání dělí v 5 jednosemenných pouzder. Ta se od sebe i od středního sloupku postupně oddělují a napínají tak pružné osiny, které zralá semena vymršťují. Černá, hranatá semena jsou drobná, jeden gram obsahuje asi 250 semen.[1][3][4][5][6]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Rostliny se mohou rozmnožovat semeny nebo řízky. Při výsevu semen se obvykle nezachovávají všechny vyšlechtěné vlastností rodičů a nové rostlinky se od sebe různí, v praxi se tento způsob používá hlavně při získávání nových kultivarů. Byly však vyšlechtěny hybridy, jejichž prvé F1 generace si tyto vlastnosti zachovávají a mají vyrovnané potomstvo. Tvrdá semena se před výsevem skarifikují a při teplotě okolo 20 °C vyklíčí do 14 dnů.
Ke klasickému řízkování se používají dobře rostoucí a kvetoucí matečné rostliny, z jedné se získá pět až patnáct řízků. Lze je množit i tak, že rostliny rozřežeme na kousky s jedním listem, zasypeme půdou a ty ze spícího úžlabního pupenu vypustí kořeny. Novějším způsobem vegetativního rozmnožování, při kterém získáme velký počet identických jedinců, je tzv. mikropropagace rostlin kdy se využívají rostlinné explantáty.[3][4][5]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Původní druh pelargonie páskatá se v současnosti pro tržní využití téměř nepěstuje, má však jako jeden z rodičů velký význam pro vznik velké skupiny kříženců nazývaných Pelargonium × hortorum. Na vytvoření těchto hybridů se podílela společně s druhy Pelargonium frutetorum, Pelargonium iquinans, Pelargonium scandens a dalšími.
Všechny dnes prodávané pelargonie jsou rostliny vzniklé umělým křížením a šlechtěním. Takto získané květiny sice nevoní, ale mívají výraznější kresbu téměř celistvých listů, větší, četnější a lépe vybarvené a trvanlivější květy, kompaktnější vzrůst a jsou odolnější proti houbovým chorobám které jim hrozí při zvýšené vlhkosti. Byly takto vyšlechtěny, a stále se šlechtí, stovky a stovky nových kultivarů vhodných pro pěstování v květináčích nebo zahradách.[1][3][5]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pelargonium × hortorum -
Parková výsadba -
Květenství -
Typické listy
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Pelargonie páskatá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 24.11.2014 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016:Pelargonium zonale [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-14. (anglicky)
- ↑ a b c d e DATILES, Marianne Jennifer; ACEVEDO-RODRÍGUEZ, Pedro. Invasive Species Compendium:Pelargonium zonale [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 02.02.2015 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c LAWRENCE, Ebrahim. PlantZAfrica: Pelargonium zonale [online]. (SANBI) South African National Biodiversity Institute, Pretoria, ZA, rev. 09.2002 [cit. 2016-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-23. (anglicky)
- ↑ a b c d HIEKE, Karel. Pokojové květiny ozdobné květem. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1970. 363 s. 07-010-70-04/45. Kapitola Pelargonium, s. 224–238.
- ↑ JELÍNKOVÁ, Eva. Pelargonie páskatá [online]. Eva Jelínková [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pelargonie páskatá na Wikimedia Commons 
Taxon Pelargonium zonale ve Wikidruzích
