Pelagornis

Pelagornis; Stratigrafický výskyt: Pozdní oligocén až raný pleistocén (asi před 25 až 2,5 miliony let)
	Rekonstrukce vzezření druhu P. chilensis
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	Odontopterygiformes;
Čeleď	Pelagornithidae;
Rod	Pelagornis; Lartet, 1857
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelagornis („pelagický pták“) byl rod velkého mořského ptáka, žijícího v období pozdního oligocénu až raného pleistocénu. Některé fosilie mohou pocházet až z období eocénu (asi před 40 miliony let).^[1] Jeho fosilie byly objeveny prakticky po celém světě. Jednalo se patrně o jednoho z největších létajících ptáků všech dob.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pelagornisové byli velcí ptáci s lebkou dlouhou kolem 40 cm a rozpětím křídel asi 5 až 7 metrů.^[2] To z nich činilo jedny z největších letu schopných ptáků vůbec, a to s jedinou výjimkou v podobě obřího teratorna druhu Argentavis magnificens.^[3]

Zajímavým anatomickým znakem těchto ptáků byly nepravé zuby, vyrůstající z okraje jejich zobáku. Ty byly součástí zobáku samotného, vyrůstaly z jeho okrajů (nikoliv jamek, jako pravé zuby) a poměrně snadno se lámaly. Po celý život ptáka nicméně dorůstaly a sloužily k lepšímu uchopení kluzké rybí kořisti. Ta byla zřejmě hlavní potravou pelagornisů. Celkově se siluetou svého těla značně podobali například dnešním albatrosům, rozpětí jejich křídel však mohlo být až dvojnásobné.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

v současnosti rozlišujeme pět platných druhů rodu Pelagornis, a sice P. miocaenus (popsaný roku 1857), P. mauretanicus (2008), P. chilensis (2010) a P. sandersi (2014). Stále není jasné, zda se jednalo o blízké příbuzné trubkonosých ptáků, pelikánů, čápů nebo spíše vrubozobých.^[4] Fosilie tohoto rodu byly objeveny také na území Antarktidy.^[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Goedert, James L. (1989). "Giant Late Eocene Marine Birds (Pelecaniformes: Pelagornithidae) from Northwestern Oregon". Journal of Paleontology. 63 (6): 939–944. doi: 10.1017/S0022336000036647
↑ Ksepka, Daniel T. (2014). "Flight performance of the largest volant bird". PNAS. 111 (29): 10624–10629. doi: 10.1073/pnas.1320297111
↑ Alexander, David E. (2007). "Ancient Argentavis soars again". Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 104 (30): 12233–12234. doi: 10.1073/pnas.0705515104
↑ Bourdon, Estelle (2005). "Osteological evidence for sister group relationship between pseudo-toothed birds (Aves: Odontopterygiformes) and waterfowls (Anseriformes)". Naturwissenschaften. 92 (12): 586–91. doi: 10.1007/s00114-005-0047-0
↑ Cenizo, M.; Acosta Hospitaleche, C. and Reguero, M. (2015). Diversity of pseudo-toothed birds (Pelagornithidae) from the Eocene of Antarctica. Journal of Paleontology. 89(5): 870-881.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Mayr, Gerald; Hazevoet, Cornelis J.; Dantas, Pedro & Cachāo, Mário (2008). "A sternum of a very large bony-toothed bird (Pelagornithidae) from the Miocene of Portugal". Journal of Vertebrate Paleontology. 28 (3): 762–769.
Mayr, Gerald & Rubilar-Rogers, David (2010). "Osteology of a new giant bony-toothed bird from the Miocene of Chile, with a revision of the taxonomy of Neogene Pelagornithidae". Journal of Vertebrate Paleontology. 30 (5): 1313–1330.
Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2020). Soaring styles of extinct giant birds and pterosaurs. bioRxiv. 2020.10.31.354605. doi: https://doi.org/10.1101/2020.10.31.354605
Iván Meza-Vélez (2020). Reconstrucción alométrica de la capacidad de vuelo de Pelagornis chilensis Mayr & Rubilar-Rogers, 2010 (Aves: Pelagornithidae). Archivováno 20. 3. 2021 na Wayback Machine. Spanish Journal of Palaeontology. 35(2): 229-250. (španělsky). doi: https://doi.org/10.7203/sjp.35.2.18485
Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2022). How did extinct giant birds and pterosaurs fly? A comprehensive modeling approach to evaluate soaring performance. PNAS Nexus. pgac023. doi: https://doi.org/10.1093/pnasnexus/pgac023

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pelagornis na Wikimedia Commons
Informace na webu Prehistoric Wildlife (anglicky)
Profil na databázi Fossilworks Archivováno 11. 10. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)

[1] Goedert, James L. (1989). "Giant Late Eocene Marine Birds (Pelecaniformes: Pelagornithidae) from Northwestern Oregon". Journal of Paleontology. 63 (6): 939–944. doi: 10.1017/S0022336000036647

[2] Ksepka, Daniel T. (2014). "Flight performance of the largest volant bird". PNAS. 111 (29): 10624–10629. doi: 10.1073/pnas.1320297111

[3] Alexander, David E. (2007). "Ancient Argentavis soars again". Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 104 (30): 12233–12234. doi: 10.1073/pnas.0705515104

[4] Bourdon, Estelle (2005). "Osteological evidence for sister group relationship between pseudo-toothed birds (Aves: Odontopterygiformes) and waterfowls (Anseriformes)". Naturwissenschaften. 92 (12): 586–91. doi: 10.1007/s00114-005-0047-0

[5] Cenizo, M.; Acosta Hospitaleche, C. and Reguero, M. (2015). Diversity of pseudo-toothed birds (Pelagornithidae) from the Eocene of Antarctica. Journal of Paleontology. 89(5): 870-881.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]