Pavučinec různý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPavučinec různý
alternativní popis obrázku chybí
Pavučinec různý
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádlupenotvaré (Agaricales)
Čeleďpavučincovité (Cortinariaceae)
Rodpavučinec (Cortinarius)
(Pers.) Gray 1821
Binomické jméno
Cortinarius varius
Fr.; 1838
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavučinec různý (Cortinarius varius) je jedlá houba rostoucí v jehličnatých lesích (borovice, smrk), zvláště na vápnité půdě. Nejvíce se vyskytuje od července do října.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Klobouk je 5–10 cm široký, polokulovitě klenutý, pak rozložený až plochý, nebo i vmáčklý s tenkým okrajem. Zbarven je žlutookrově, nebo žloutkově ve středu někdy červenohnědý, ve stáří zlatohnědý, na okraji světlejší, slizký, hladký, lesklý, za sucha mírně matný.

Lupeny jsou husté, u třeně většinou mělce vykrojené do zubu, tenké a nepříliš široké. Jsou sytě makově modré, do fialova, pak okrově skořicové, s ostřím mělce vroubkovaným. Výtrusy jsou bledě rezavě hnědé a elipsovitě mandlovité.

Třeň je plný, k dolejšku kyjovitě ztloustlý, v mládí obyčejně dosti krátký, později protažený (5–10 cm dlouhý). Je vločkatě vláknitý až skoro hladký, bílý, na špičce trochu namodralý (později se tento odstín ztrácí), v dolejší části je žlutavě krémový, ve stáří celý žlutookrový. Třeň není ani ve stáří dutý.

Dužnina je pevná, jemně a kompaktně masitá, v klobouku bílá, později se slabým žlutým nádechem, ve třeni vlnkatě vláknitá se slabým žlutavým nádechem. Slabě voní a příjemně chutná.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Většinou v jehličnatých lesích na vápencové půdě. Rostou hlavně na okrajích lesů od konce léta do podzimu.

Upotřebení[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o jedlou a chutnou houbu, kterou je možné požívat v jakékoliv úpravě.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GARIBOVOVÁ, L.V., M. SVRČEK a J. BAIER. Houby: poznáváme sbíráme upravujeme. 2. vyd. Praha : Lidové vydavatelství, 1989. Planeta.
  • SVRČEK, M. a B. VANČURA. Houby. 3912. vyd. Praha : ARTIA, 1987.
  • PILÁT, Albert. Naše houby II.: Kritické druhy našich hub. 775. vyd. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1959.
  • GARNWEIDNER, Edmund. Houby: Kapesní atlas. 4. vyd. Praha : Slovart, 1995.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]