Pavel Koutenský
| pplk. v. v. Pavel Koutenský | |
|---|---|
| Narození | 21. ledna 1944 Nové Město na Moravě |
| Úmrtí | 20. ledna 2021 (ve věku 76 let) |
| Vojenská kariéra | |
Pavel Koutenský (21. ledna 1944, Nové Město na Moravě – 20. ledna 2021, Nové Město na Moravě) byl český voják.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se do rodiny lesního inženýra. Ve věku deseti let mu zemřela matka, kvůli pracovnímu vytížení otce jej pak vychovávali spíše další příbuzní. Po maturitě musel z finančních důvodů místo zamýšleného studia filozofie a dějin nastoupit do armády, kde absolvoval ženijní výcvik a nastoupil k dělostřelectvu.[1] Během studia na vysoké škole armádní vstoupil ve svých devatenácti letech přes varování otce do komunistické strany, kde otevřeně podporoval reformy pražského jara. Studoval i na Frunzeho akademii v Moskvě.[2]
V roce 1966 zachránil při cvičení život vojínovi, který špatně odhodil granát. Střepiny z granátu mu poranily ruku. Za svůj čin byl oceněn medailí za statečnost.[2]
Během invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 byl zástupcem velitele kasáren v Rokycanech. Při obklíčení kasáren ruskými vojáky rozdal vojákům zbraně, k otevřené konfrontaci ale nedošlo. S okupací silně nesouhlasil; z frustrace z bezmoci při invazi a z nastupující normalizace později složil protiokupační píseň. Za její zpěv byl udán vojenské kontrarozvědce, zbaven všech funkcí a v říjnu 1969 ve vojenském procesu odsouzen k šestiměsíčnímu podmínečnému odnětí svobody za hanobení republiky. Na začátku roku 1970 byl pak propuštěn z armády a vyloučen z KSČ. Nastoupil pak jako dělník v Uranovém průzkumu v Novém Městě na Moravě a až do sametové revoluce byl pod dohledem Státní bezpečnosti, která se jej neúspěšně pokusila získat jako svého spolupracovníka.[2]
V roce 1991 byl reaktivován do armády jako důstojník pro výcvik, kde sloužil do odchodu do důchodu v roce 1998.[2] Věnoval se následně pomoci veteránům druhé světové války a historii druhého odboje; byl například spoluautorem naučné stezky ve Věcově[3] nebo řady pamětních desek v regionu.[4][5] Působil také jako předseda okresního výboru a člen ústředních orgánů Českého svazu bojovníků za svobodu,[6] s děním v jehož vedení po roce 2010 silně nesouhlasil.[1] V Novém Městě na Moravě byl zastupitelem i členem městské rady.[1] V roce 2014 byl za svůj celoživotní přínos oceněn cenou Nového Města na Moravě.[7] Byl ženatý, měl tři děti.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e BENONI, Kryštof. Vzpomínka na Pavla Koutenského. Novoměstsko. 2021-03-01, roč. 31, čís. 3, s. 16. Dostupné online.
- ↑ a b c d Pavel Koutenský (1944 - 2021). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2021-02-03]. Dostupné online.
- ↑ Otevření Naučné stezky. www.vecov.cz [online]. Obec Věcov, 2008-06-29 [cit. 2021-02-03]. Dostupné online.
- ↑ Odhalení pamětní desky legionářům. obecpodoli.net [online]. Obec Podolí [cit. 2021-02-03]. Dostupné online.
- ↑ Pocta legionáři, hrdinovi dvou světových válek. www.csol.cz [online]. [cit. 2021-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-20.
- ↑ ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, Helena. Nové Město na Moravě přišlo o další osobnost, zemřel podplukovník Koutenský. Žďárský deník. 2021-02-02. Dostupné online [cit. 2021-02-03].
- ↑ Nové Město ocenilo tři významné osobnosti. Žďárský deník. 2014-10-01. Dostupné online [cit. 2021-02-03].
