Paval Sevjaryněc
| Paval Sevjaryněc | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. prosince 1976 (47 let) Orša |
| Alma mater | Fakulta geografie Běloruské státní univerzity |
| Povolání | novinář, politik a spisovatel |
| Ocenění | Ales Adamovich Prize Cena Francišaka Alachnoviče Medaile k 100. výročí Běloruské demokratické republiky |
| Politické strany | Belarusian Christian Democracy Běloruská lidová fronta |
| Rodiče | Konstantin Pavlovič Sevjaryněc |
| Příbuzní | Hanna Kanstancìnaŭna Sevjarynec (sourozenec) |
| Web | ps |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paval Kanstancinavič Sevjaryněc (bělorusky Па́вел Канстанці́навіч Севяры́нец * 30. prosince 1976 Orša) je běloruský novinář, křesťanskodemokratický politik a jeden ze zakladatelů Mladé fronty, mládežnické demokratické organizace.[1] Narodil se v Orše ve Vicebské oblasti, do rodiny místních intelektuálů. V roce 2000 promoval na Fakultě geografie Běloruské státní univerzity. V letech 1994 až 1999 pracoval jako novinář v několika státních i komerčních novinách. Od roku 1998 se stal známý svými eseji a publicistickou prací.
Od 7. června 2020 je ve vězení. Amnesty International ho považuje za vězně svědomí.[2]
Politická aktivita[editovat | editovat zdroj]
V roce 1995 se připojil k Běloruské lidové frontě (bělorusky Беларускі народны фронт). V únoru 1997 se stal vůdcem minské mládežnické frakce. V září 1997 stal se jedním ze zakladatelů Mladé fronty, která již byla na cestě se stát nezávislou organizací. Během své činnosti v Mladé frontě zahájil řadu vzdělávacích projektů a projektů propagujících běloruský jazyk, demokratické hodnoty a integraci Běloruska do Evropy. V letech 1997–2004 se stal známým jako vůdce masových protestů proti prezidentu Alexandrovi Lukašenkovi. V letech 1999–2003 byl místopředsedou Běloruské lidové fronty, v letech 1999–2004 byl též předsedou Mladé fronty.
Odnětí svobody[editovat | editovat zdroj]
Dne 1. června 2005 byl odsouzen ke třem letům nápravných prací poté, co protestoval proti kontroverznímu referendu, které dovolilo Alexandru Lukašenku se ucházet o třetí funkční prezidentské období. Spojené státy americké se proti tomuto rozsudku postavilo a označilo jej za „parodii spravedlnosti“. Evropská unie uvedla, že „i podle běloruských měřítek se jedná o nepřiměřený trest“.[3] Pozdější amnestie mu snížila trest na jeden rok.[4] Dve roky strávil ve vesnici na severu Běloruska, kde pracoval na pile, po amnestii v roce 2007 byl propuštěn.
V 2007 byla proti němu vznesena série nových obvinění. V květnu byl propuštěn z vězení, kde byl za organizování neschválené demonstrace. V červenci byl soudem uznán vinným, spolu s dalším aktivistou Alexejem Šejnem, za distribuci ilegální literatury.[5] Dne 19. srpna byl v Brestu znovu zatčen s dalšími mládežnickými aktivisty během čtení a diskusi o svých třech knihách. Skupina byla zadržena pro účast na neschváleném shromáždění a byla také obviněna z držení padělaných peněz a ukrajinského alkoholu.[1]
Později se stal spolupředsedou strany Běloruské křesťanské demokracie.[6] V prosinci 2010 byl znovu zatčen na základě obvinění souvisejících s protesty proti Lukašenkovu spornému znovuzvolení.[7] 16. května 2011 byl odsouzen ke třem letům vězení. Amnesty International ho označila za vězně svědomí.[8] Z vazby byl propuštěn 19. října 2013.
Dne 7. června 2020 byl zatčen za účast na dřívějších protestech a odsouzen k 75dennímu správnímu zatčení. Od té doby se nemohl setkat se svým právníkem a byl částečně v samovazbě. Navíc mu byla odebrána jeho bible.[2] 25. května 2021 ho soud v Mogilevě odsoudil k sedmi letům vězení za obvinění z organizování masových nepokojů.[9]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- „Ды-джэі Адраджэньня“ (Dýdžej obrození, 1998)
- „Пакаленьне Маладога Фронту“ (Pokolení Mladé fronty, 2002)
- „Нацыянальная ідэя“ (Národní myšlenka, 2005)
- „Лісты зь лесу“ (Listy z lesa, 2007)
- „Брату“ (Bratrovi, 2007).
- „Беларуская глыбіня“ (Běloruská hlubina, 2015)
- „Беларуская Хрысціянская Дэмакратыя“ (Běloruská křesťanská demokracie 1917–2017, 2017)
- „Беларусалім. Золак“ (Běloruzalém. Svítání, 2017)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paval Sieviaryniec na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Belarusian Activist Jailed 15 Days For Book Reading. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SIEVIARYNIEC, Paval. Veteran Opposition Figure at Risk in Detention. www.amnesty.org [online]. 2020-08-11 [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ U.S., EU Decry Convictions Of Belarusian Oppositionists. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Belarus: Prominent Opposition Politicians Sentenced. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Belarus Jails Two Opposition Leaders. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Belarus Opposition Leader's Wife Gets Suspended Sentence. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jailed Belarusian Activist Freed. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Document amnesty. www.amnesty.org [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ‚Se lží se nesmíří.‘ Běloruský režim utahuje šrouby, opozičník známý i v Česku byl odsouzen na sedm let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paval Sevjaryněc na Wikimedia Commons
