Paval Sevjaryněc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paval Sieviaryniec
Sieviaryniec Paval.jpg
Narození30. prosince 1976 (44 let)
Orša
Alma materFakulta geografie Běloruské státní univerzity
Povolánínovinář, politik a spisovatel
OceněníAles Adamovich Prize
Cena Francišaka Alachnoviče
Medaile k 100. výročí Běloruské demokratické republiky
Politické stranyBelarusian Christian Democracy
Běloruská lidová fronta (БНФ)
RodičeKonstantin Pavlovič Sevjaryněc
PříbuzníAnna K. Sevyarynets (sourozenec)
Webps.knihi.tilda.ws
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paval Konstantinovič Sevjaryněc (bělorusky Па́вел Канстанці́навіч Севяры́нец * 30. prosince 1976 Orša) je běloruský novinář, křesťanskodemokratický politik a jeden ze zakladatelů Mladé fronty, mládežnické demokratické organizace.[1] Narodil se v Orše ve Vitsebské oblasti, do rodiny místních intelektuálů. V roce 2000 promoval na Fakultě geografie Běloruské státní univerzity. V letech 1994 až 1999 pracoval jako novinář v několika státních i komerčních novinách. Od roku 1998 se stal známý svými eseji a publicistickou prací.

Od 7. června 2020 je ve vězení. Amnesty International ho považuje za vězně svědomí.[2]

Politická aktivita[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 se připojil k Běloruské lidové frontě (bělorusky Беларускі народны фронт). V únoru 1997 se stal vůdcem minské mládežnické frakce. V září 1997 stal se jedním ze zakladatelů Mladé fronty, která již byla na cestě se stát nezávislou organizací. Během své činnosti v Mladé frontě zahájil řadu vzdělávacích projektů a projektů propagujících běloruský jazyk, demokratické hodnoty a integraci Běloruska do Evropy. V letech 1997–2004 se stal známým jako vůdce masových protestů proti prezidentu Alexandrovi Lukašenkovi. V letech 1999–2003 byl místopředsedou Běloruské lidové fronty, v letech 1999–2004 byl též předsedou Mladé fronty.

Odnětí svobody[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. června 2005 byl odsouzen ke třem letům nápravných prací poté, co protestoval proti kontroverznímu referendu, které dovolilo Alexandru Lukašenku se ucházet o třetí funkční prezidentské období. Spojené státy americké se proti tomuto rozsudku postavilo a označilo jej za „parodii spravedlnosti“. Evropská unie uvedla, že „i podle běloruských měřítek se jedná o nepřiměřený trest“.[3] Pozdější amnestie mu snížila trest na jeden rok.[4] Dve roky strávil ve vesnici na severu Běloruska, kde pracoval na pile, po amnestii v roce 2007 byl propuštěn.

V 2007 byla proti němu vznesena série nových obvinění. V květnu byl propuštěn z vězení, kde byl za organizování neschválené demonstrace. V červenci byl soudem uznán vinným, spolu s dalším aktivistou Alexejem Šejnem, za distribuci ilegální literatury.[5] Dne 19. srpna byl v Brestu znovu zatčen s dalšími mládežnickými aktivisty během čtení a diskusi o svých třech knihách. Skupina byla zadržena pro účast na neschváleném shromáždění a byla také obviněna z držení padělaných peněz a ukrajinského alkoholu.[1]

Později se stal spolupředsedou strany Běloruské křesťanské demokracie.[6] V prosinci 2010 byl znovu zatčen na základě obvinění souvisejících s protesty proti Lukašenkovu spornému znovuzvolení.[7] 16. května 2011 byl odsouzen ke třem letům vězení. Amnesty International ho označila za vězně svědomí.[8] Z vazby byl propuštěn 19. října 2013.

Dne 7. června 2020 byl zatčen za účast na dřívějších protestech a odsouzen k 75dennímu správnímu zatčení. Od té doby se nemohl setkat se svým právníkem a byl částečně v samovazbě. Navíc mu byla odebrána jeho bible.[2] 25. května 2021 ho soud v Mogilevě odsoudil k sedmi letům vězení za obvinění z organizování masových nepokojů.[9]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • „Ды-джэі Адраджэньня“ (Dýdžej obrození, 1998)
  • „Пакаленьне Маладога Фронту“ (Pokolení Mladé fronty, 2002)
  • „Нацыянальная ідэя“ (Národní myšlenka, 2005)
  • „Лісты зь лесу“ (Listy z lesa, 2007)
  • „Брату“ (Bratrovi, 2007).
  • „Беларуская глыбіня“ (Běloruská hlubina, 2015)
  • „Беларуская Хрысціянская Дэмакратыя“ (Běloruská křesťanská demokracie 1917–2017, 2017)
  • „Беларусалім. Золак“ (Běloruzalém. Svítání, 2017)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paval Sieviaryniec na anglické Wikipedii.

  1. a b Belarusian Activist Jailed 15 Days For Book Reading. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b SIEVIARYNIEC, Paval. Veteran Opposition Figure at Risk in Detention. www.amnesty.org [online]. 2020-08-11 [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. U.S., EU Decry Convictions Of Belarusian Oppositionists. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Belarus: Prominent Opposition Politicians Sentenced. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Belarus Jails Two Opposition Leaders. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Belarus Opposition Leader's Wife Gets Suspended Sentence. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Jailed Belarusian Activist Freed. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Document amnesty. www.amnesty.org [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ‚Se lží se nesmíří.‘ Běloruský režim utahuje šrouby, opozičník známý i v Česku byl odsouzen na sedm let. iRozhlas.cz [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]