Paval Sevjaryněc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paval Sieviaryniec
Sieviaryniec Paval.jpg
Narození30. prosince 1976 (44 let)
Orša
Alma materFakulta geografie Běloruské státní univerzity
Povolánínovinář, politik a spisovatel
OceněníAles Adamovich Prize
Cena Francišaka Alachnoviče
Medaile k 100. výročí Běloruské demokratické republiky
Politické stranyBelarusian Christian Democracy
Běloruská lidová fronta (БНФ)
RodičeKonstantin Pavlovič Sevjaryněc
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paval Konstantinovič Sevjaryněc (bělorusky Па́вел Канстанці́навіч Севяры́нец * 30. prosince 1976 Orša) je běloruský novinář, křesťanskodemokratický politik a jeden ze zakladatelů Mladé fronty, mládežnické demokratické organizace.[1] Narodil se v Orše ve Vitsebské oblasti, do rodiny místních intelektuálů. V roce 2000 promoval na Fakultě geografie Běloruské státní univerzity. V letech 1994 až 1999 pracoval jako novinář v několika státních i komerčních novinách. Od roku 1998 se stal známý svými eseji a publicistickou prací.

Od 7. června 2020 je ve vězení. Amnesty International ho považuje za vězně svědomí.[2]

Politická aktivita[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 se připojil k Běloruské lidové frontě (bělorusky Беларускі народны фронт). V únoru 1997 se stal vůdcem minské mládežnické frakce. V září 1997 stal se jedním ze zakladatelů Mladé fronty, která již byla na cestě se stát nezávislou organizací. Během své činnosti v Mladé frontě zahájil řadu vzdělávacích projektů a projektů propagujících běloruský jazyk, demokratické hodnoty a integraci Běloruska do Evropy. V letech 1997–2004 se stal známým jako vůdce masových protestů proti prezidentu Alexandrovi Lukašenkovi. V letech 1999–2003 byl místopředsedou Běloruské lidové fronty, v letech 1999–2004 byl též předsedou Mladé fronty.

Odnětí svobody[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. června 2005 byl odsouzen ke třem letům nápravných prací poté, co protestoval proti kontroverznímu referendu, které dovolilo Alexandru Lukašenku se ucházet o třetí funkční prezidentské období. Spojené státy americké se proti tomuto rozsudku postavilo a označilo jej za „parodii spravedlnosti“. Evropská unie uvedla, že „i podle běloruských měřítek se jedná o nepřiměřený trest“.[3] Pozdější amnestie mu snížila trest na jeden rok.[4] Dve roky strávil ve vesnici na severu Běloruska, kde pracoval na pile, po amnestii v roce 2007 byl propuštěn.

V 2007 byla proti němu vznesena série nových obvinění. V květnu byl propuštěn z vězení, kde byl za organizování neschválené demonstrace. V červenci byl soudem uznán vinným, spolu s dalším aktivistou Alexejem Šejnem, za distribuci ilegální literatury.[5] Dne 19. srpna byl v Brestu znovu zatčen s dalšími mládežnickými aktivisty během čtení a diskusi o svých třech knihách. Skupina byla zadržena pro účast na neschváleném shromáždění a byla také obviněna z držení padělaných peněz a ukrajinského alkoholu.[1]

Později se stal spolupředsedou strany Běloruské křesťanské demokracie.[6] V prosinci 2010 byl znovu zatčen na základě obvinění souvisejících s protesty proti Lukašenkovu spornému znovuzvolení.[7] 16. května 2011 byl odsouzen ke třem letům vězení. Amnesty International ho označila za vězně svědomí.[8] Z vazby byl propuštěn 19. října 2013.

Dne 7. června 2020 byl zatčen za účast na dřívějších protestech a odsouzen k 75dennímu správnímu zatčení. Od té doby se nemohl setkat se svým právníkem a byl částečně v samovazbě. Navíc mu byla odebrána jeho bible.[2] 25. května 2021 ho soud v Mogilevě odsoudil k sedmi letům vězení za obvinění z organizování masových nepokojů.[9]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • „Ды-джэі Адраджэньня“ (Dýdžej obrození, 1998)
  • „Пакаленьне Маладога Фронту“ (Pokolení Mladé fronty, 2002)
  • „Нацыянальная ідэя“ (Národní myšlenka, 2005)
  • „Лісты зь лесу“ (Listy z lesa, 2007)
  • „Брату“ (Bratrovi, 2007).
  • „Беларуская глыбіня“ (Běloruská hlubina, 2015)
  • „Беларуская Хрысціянская Дэмакратыя“ (Běloruská křesťanská demokracie 1917–2017, 2017)
  • „Беларусалім. Золак“ (Běloruzalém. Svítání, 2017)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paval Sieviaryniec na anglické Wikipedii.

  1. a b Belarusian Activist Jailed 15 Days For Book Reading. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b SIEVIARYNIEC, Paval. Veteran Opposition Figure at Risk in Detention. www.amnesty.org [online]. 2020-08-11 [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. U.S., EU Decry Convictions Of Belarusian Oppositionists. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Belarus: Prominent Opposition Politicians Sentenced. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Belarus Jails Two Opposition Leaders. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Belarus Opposition Leader's Wife Gets Suspended Sentence. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Jailed Belarusian Activist Freed. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Document amnesty. www.amnesty.org [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ‚Se lží se nesmíří.‘ Běloruský režim utahuje šrouby, opozičník známý i v Česku byl odsouzen na sedm let. iRozhlas.cz [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]