Pauline Kaelová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pauline Kael
Narození19. června 1919
Petaluma
Úmrtí3. září 2001 (ve věku 82 let)
Great Barrington
Příčina úmrtíParkinsonova nemoc
Povolánífilmová kritička, spisovatelka a novinářka
Alma materKalifornská univerzita v Berkeley
OceněníGuggenheimovo stipendium (1964)
Cena George Polka (1970)
Národní knižní cena (1974)
Crystal Award (1978)
Ivan Sandrof Lifetime Achievement Award
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pauline Kaelová (19. června 1919 Petaluma3. září 2001 Great Barrington) byla americká publicistka, která proslula jako filmová kritička týdeníku The New Yorker.

Narodila se v rodině židovských přistěhovalců a vyrostla na farmě v Kalifornii. V roce 1940 ukončila studium filozofie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, poté se pohybovala v newyorských bohémských kruzích a žila s básníky Robertem Horanem a Jamesem Broughtonem, s nímž měla dceru Ginu. Jako svobodná matka vystřídala řadu profesí: kuchařka, krejčová, reklamní textařka.[1] Od roku 1953 psala o filmu, publikovala v časopisech City Lights, Partisan Review, Film Quarterly, The New Republic a na rádiu KPFA. V roce 1965 vydala knihu filmových kritik I Lost It at the Movies, které se prodalo 150 000 výtisků. V letech 1968 až 1981 vedla filmovou rubriku New Yorkeru.

Byla známá svým čtivým a provokativně ironickým stylem.[2] Zastávala nonkonformní názory, vymezovala se vůči auteurské teorii, hájila experimenty a překračování tabu (např. film Bonnie a Clyde zpočátku propadl a teprve pochvalná recenze od Kaelové z něj učinila kultovní dílo).[3] Podporovala společenskokriticky zaměřené hnutí nazvané nový Hollywood.[4] Za soubor svých článků Deeper into Movies získala v roce 1974 National Book Award.[5]

Zemřela ve věku 82 let na Parkinsonovu nemoc.

Quentin Tarantino prohlásil, že Kaelová zásadně ovlivnila jeho přístup k filmovému umění a označil ji za „Kerouaca filmové kritiky“.[6] Florida Film Critics Circle uděluje Cenu Pauline Kaelové pro nejlepší debut. Rob Garver o ní natočil dokumentární film Tak pravila Pauline Kael.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Internet Movie Database Dostupné online
  2. Encyclopædia Britannica Dostupné online
  3. Vanity Fair Dostupné online
  4. Houston Chronicle Dostupné online
  5. National Book Foundation Dostupné online
  6. Huffpost Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]