Paula Rego

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paula Rego
Vanitas (2006) - Paula Rego (1935).jpg
Rodné jménoMaria Paula Figueiroa Rego
Narození26. ledna 1935
Lisabon
Úmrtí8. června 2022 (ve věku 87 let)
Londýn
ZeměPortugalsko
Národnostportugalská
Alma materSlade School of Fine Art
Saint Julian's School
Povolánímalířka a grafička
Manžel(ka)Victor Willing
OceněníŘád britského impéria (2010)
velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče
velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paula Rego (26. ledna 1935 Lisabon8. června 2022[1]), plným jménem Dame Maria Paula Figueiroa Rego, byla portugalská malířka a grafička žijící v Londýně. Ve svých výpravných obrazech, založených na konkrétním příběhu, často čerpala inspiraci z portugalských pohádek a legend i vlastních vzpomínek na dětství. Námětem jejích maleb byly ženy, jejich životní osudy a vztahy. Charakteristickými rysy jejího osobitého stylu jsou neobvyklé proporce postav, zkreslená perspektiva a znepokojivá atmosféra.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Lisabonu jako jediné dítě bohatých rodičů. Otec byl elektroinženýr, přesvědčený antifašista a anglofil. V roce 1936 odjel s manželkou do Anglie, kde mnu bylo nabídnuto výhodné místo a dceru nechali v Portugalsku v péči babičky. Pro Paulu byla babička důležitou osobností jejího života. Vzpomínky na tradiční lidové zvyky a prostředí, v němž vyrůstala, se odrazily v její pozdější tvorbě. Po návratu rodičů byla Paule ve věku tří let diagnostikována tuberkulóza a rodina se kvůli jejímu zdraví přestěhovala do přímořského města Estoril, kde trávila léto v rybářské vesnici Ericeira. V letech 1945–1951 navštěvovala soukromou anglickou školu St Julian's poblíž Lisabonu.[2]

Roku 1952 odjela do Anglie, kde ji rodiče zapsali na prestižní uměleckou školu (The Slade School of Fine Art) v Londýně. [3] Tam se seznámila se svým budoucím manželem Victorem Willingem. [4] Byl o sedm let starší, ženatý a patřil mezi uznávané malíře své generace. Od roku 1957 spolu žili v Portugalsku (Ericeira) a roku 1959 uzavřeli manželství. Otec Regové jim koupil dům v londýnské čtvrti Camden a od roku 1962 žili manželé střídavě v obou zemích. Po smrti otce v roce 1966 převzali dohled na rodinnou firmou v Portugalsku, ale po změně politických poměrů v důsledku karafiátové revoluce o ni přišli. Paula Regová s manželem a třemi dětmi se v roce 1976 natrvalo vrátila do Londýna.

Paula Regová poprvé představila veřejnosti svá díla v roce 1962 na společných výstavách umělecké skupiny The London Group. V roce 1965 měla první samostatnou výstavu v Lisabonu. V dalších letech se zúčastnila několika výstav v obou zemích, ale své umělecké aktivity omezila kvůli péči o nemocného manžela. Victor Willing trpěl roztroušenou sklerózou, která byla příčinou jeho smrti v roce 1988.[2]

Roku 1988 jí byly uspořádány retrospektivní výstavy v Lisabonu (nadací Calouste Gulbenkian) a Londýně (v galerii Serpentine). V roce 1990 byly v Národní galerii v Londýně vystaveny dva cykly jejích prací. První byla série obrazů a tisků na téma dětských říkánek a ukolébavek (Nursery Rhymes), druhou představovala velkoformátová plátna inspirovaná tvorbou renezančního malíře Carla Crivelliho (Crivelli’s Garden). [5][6]

Casa das Histórias Paula Rego v Cascais

Od počátku 21. století byla díla Pauly Regové zastoupena na mnoha výstavách v Evropě i Americe. Její práce je možné vidět v galeriích a soukromých sbírkách po celém světě.

Paula Regová získala za svou práci mnohá ocenění, včetně doktorátů z několika anglických univerzit a čestného doktorátu Univerzity v Lisabonu (2011). V roce 2004 byla vyznamenána portugalským řádem svatého Jakuba od meče a britská královna Alžběta II. jí v roce 2010 udělila Řád britského impéria za zásluhy na poli umění spojený s užíváním titulu Dame. [6] V roce 2019 získala od portugalské vlády medaili za zásluhy v kultuře.

V roce 2009 bylo v portugalském městě Cascais otevřeno umělecké centrum Casa das Histórias Paula Rego, kde jsou trvale vystavena její díla. Její syn Nick režíroval v roce 2017 dokument BBC o své matce Paula Rego: Secrets and Stories.

Paula Rego zemřela po krátké nemoci 8. června 2022 v Londýně.[2]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

ateliér Pauly Regové v roce 2007

V jejích prvních obrazech, například Always at Your Excellency's Service (Vždy k vaším službám, Excelence) z roku 1961 je patrný vliv surrealismu, zvláště pak díla Joana Miró. V tomto období používala i techniku koláže. Její tvorba se blížila k abstraktnímu expresionismu, jak je vidět na obrazu Salazar Vomiting the Homeland (1960), který je reakcí na podmínky panující za režimu diktátora Salazara v Portugalsku. Prostřednictvím svých obrazů se vyrovnávala i s osobními problémy způsobenými manželovou nemocí. Vztahy mezi mužem a ženou zobrazila v sérii kreseb, v nichž lidské postavy nahradila zvířaty. Tyto drobné scény ze života jsou provokativní, vtipné, ale někdy i bolestné.

Styl Regové se změnil kolem roku 1986, když byla jako první ze současných umělců vyzvána, aby během dvou let vytvořila dílo navazující na sbírku Národní galerií v Londýně (Associate Artist Scheme). [7] V jejím stylu začala dominovat jasná kresba a modelace pevných ženských postav. Obrazy vyprávějí příběhy viděné ženským pohledem. Nesou v sobě skrytou symboliku a vyzařují tajemnou atmosféru, působící dojmem magického realismu. Příkladem je obraz Tanec (The Dance) z roku 1988 [4] nebo Policistova dcera (The Policeman’s daughter) z roku 1987. Díla Pauly Regové jsou trvale vystavena v londýnské galerii Tate.[8] Pro své rozměrné obrazy Regová téměř výhradně používala akrylové barvy.

Na přelomu století se v tvorbě Regové objevily ve větší míře autobiografické prvky. Začala malovat podle modelů, kterými jsou často členové rodiny nebo ona sama. Jsou to postavy žen v reálném světě, v různých životních situacích (Germaine Greer, 1995). Jedním z důležitých témat v životě a tvorbě Pauly Regové bylo postavení žen ve společnosti a jejich právo na potrat. Nesouhlasila s kriminalizací žen kvůli potratům a svůj názor veřejně projevila i ve svém díle. V roce 1998 vytvořila cyklus prací dokumentujících nelegální potraty (triptych Abortion protest).[2]

Cyklus kreseb s ženskou postavou (Dog Women, 1994), která svými pozicemi připomíná chování psa vyjadřuje její vnímání ženy ve vztahu k mužskému světu. Namísto akrylových barev začala používat pastel, někdy v kombinaci s vodovými barvami. Žena je hlavním námětem její další série pastelů s názvem Pštrosí tance (Dancing Ostriches) z roku 1995, která byla inspirována filmem Fantazie Walta Disneyho. [8] Regová patřila mezi několik umělců pověřených vytvořením uměleckých děl ke stému výročí kinematografie v Británii. Zvířata v Disneyho filmech nahradila robustními ženami, které působí neohrabaně a těžkopádně.[9]

Od počátku 21. století Regová vytvářela velké tematické vícedílné seriály a grafické práce, jako je například cyklus litografií podle románu Jana Eyrová od Charlotte Brontëové.

Regová ve svých obrazech často reagovala na aktuální události, jak o tom svědčí například pastel Válka (War) z roku 2003. Bezprostředním podnětem jeho vzniku byla novinová fotografie z války v Iráku. Svými typickými prostředky, jako jsou dívčí postavy s hlavou králíků nebo dětské hračky, které se opakují v celém jejím díle, vyjadřovala pocit znepokojení a strachu.[8]

Výběr samostatných výstav[editovat | editovat zdroj]

  • Sociedade Nacional de Belas-Artes, Lisabon (1965)
  • Galeria São Mamede, Lisabon (1971)
  • AIR Gallery, Londýn (1981)
  • Arnolfini, Bristol (1983)
  • The Art Palace, New York (1985)
  • Retrospektivní výstava, Nadace Calouste Gulbenkian, Lisabon (1988)
  • Serpentine Gallery, Londýn (1988)
  • Nursery Rhymes, Marlborough Graphics Gallery, Galeria III and Galeria Zen (1989), the Cheltenham Literary Festival (1993), Cardiff Literature Festival (1995) a the University Gallery, University of Northumbria v Newcastle (1996)
  • Příběhy z Národní galerie, National Gallery, London (1991)
  • Paula Rego, Tate Gallery Liverpool (1997)
  • Veřejné tajemství (Open Secrets) – Kresby a lepty Pauly Rego, University Art Gallery, University of Massachusetts, USA (1999)
  • Paula Rego in Focus, Tate Britain (2004)
  • Paula Rego, Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía, Madrid (2007)
  • Tajemství a příběhy (Secrets and Stories), Casa das Histórias, Cascais
  • Poslušnost a vzdor (Obedience and Defiance) Scottish National Gallery of Modern Art v Edinburghu (2019-2020)
  • Paula Rego: Retrospektiva, Tate Britain, Londýn (2021)[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paula Rego na anglické Wikipedii.

  1. ADAM, Mariana. Pintora Paula Rego morreu aos 87 anos. PÚBLICO [online]. [cit. 2022-06-08]. Dostupné online. (portugalsky) 
  2. a b c d Dame Paula Rego obituary. the Guardian [online]. 2022-06-08 [cit. 2022-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. History - The Slade School of Fine Art. www.ucl.ac.uk [online]. [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. 
  4. a b HOSACK-JAMESOVÁ, Karen. Slavné obrazy (Mistrovská díla v souvislostech). 1. vyd. Praha: Euromedia Geoup, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. Kapitola Paula Regová:Tanec, s. 244–245. 
  5. Solo Exhibitions | Paula Rego | Casa das Histórias - Museu Paula Rego. www.casadashistoriaspaularego.com [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  6. a b Dame Paula Rego | Artist | Royal Academy of Arts. www.royalacademy.org.uk [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  7. Associate Artist Scheme | Learning | National Gallery, London. www.nationalgallery.org.uk [online]. [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. 
  8. a b c TATE. Search results. Tate [online]. [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 148–149. 
  10. TATE. Paula Rego. Tate [online]. [cit. 2022-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]