Paul Lincke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paul Lincke
DBP-B Paul Linke 20 Pf 1956.jpg
Základní informace
Narození 7. listopadu 1866
Berlín
Úmrtí 3. září 1946 (ve věku 79 let)
Hahnenklee
Žánry opereta, filmová hudba a revue
Povolání hudební skladatel a dirigent
Ocenění Čestný občan Berlína
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Emil Paul Lincke (7. listopadu 1866 Berlín3. září 1946 Hahnenklee-Bockswiese) byl německý hudební skladatel a divadelní dirigent. Bývá nazýván „otcem berlínské operety“.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 7. listopadu 1866 v Berlíně, v rodině úředníka magistrátu Augusta Linckeho. Jeho otec si přivydělával hrou na housle v malých orchestrech. Zemřel, když bylo Paulovi 5 let.

Záhy bylo zřejmé jeho hudební nadání a zajímal se především o vojenskou hudbu. Proto ho matka po skončení školní docházky poslal do učení do Wittenberge. V městském orchestru hrál na fagot. Kromě toho se učil hrát i na baskřídlovku, klavír, housle a bicí nástroje. Nesplňoval však tělesné proporce předepsané pro vojenské hudebníky a proto se v roce 1884 vrátil do Berlína. Získal místo fagotisty v divadle Central-Theater v berlínské čtvrti Luisenstadt, které se v té době zaměřovalo na lidové hry, frašky a parodie. Po roce přešel do divadla Ostend-Theater. Zde se okamžitě zamiloval do šestnáctileté subrety Anny Müllerové, se kterou se v roce 1893 oženil. Manželství však vydrželo pouze pět. V roce 1898 se rozvedli a Anna se pod jménem Anna Müller-Lincke později v Berlíně stala obdivovanou divadelní i filmovou herečkou.

Dva roky strávil Paul Lincke jako dirigent v nejznámějším evropském varieté Folies Bergère v Paříži. Po návratu do Berlína uvedl v divadle Apollo operetu Paní Luna, která dosáhla neobyčejného úspěchu. Jen v divadle Apollo se hrála více než šestsetkrát. Den premiéry této operety je považován za den zrodu berlínské operety. Následovala další úspěšná díla a Paul Lincke se ocitl na vrcholu slávy. V roce 1908 se stal šéfdirigentem a skladatelem divadla Metropol, jehož nákladné revue se staly jednou z hlavních atrakcí Berlína.

Berliner Luft

Paul Lincke

Problémy s přehráváním? Nápověda.

S příchodem nacistů k moci si Lincke jen upevnil své postavení. Nacistickým režimem byl oslavován. V roce 1937 získal Stříbrnou medaili cti svého rodného města a ke svým 75. narozeninám se stal čestným občanem Berlína. Opereta Paní Luna byla v roce 1941 zfilmována. Jeho pochod "Berliner Luft" se stal neoficiální hymnou Berlína.

Poté co za Druhé světové války započalo bombardování Berlína, byly mnohé ústřední úřady a hlavně některá oddělení nemocnic, přesunuty do Mariánských lázní. Tam přesídlil i Paul Lincke. V Mariánských lázních prožil dva roky. Po osvobození města americkou armádou, hrál své skladby pro americké vojáky. S pomocí amerického generála Arthura J. Pierce byl evakuován nejprve do Arzbergu v Bavorsku. Později se ze zdravotních důvodů přestěhoval do Hahnenklee v pohoří Harz. V Hahnenklee také krátce před svými osmdesátými narozeninami zemřel a byl pochován

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Scéna z operety „Paní Luna“ (1899).
Hrob skladatele v Hahnenklee.
Busta skladatele v Berlíně.

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Verkehrte Welt (singspiel, Heinrich Bolten-Baeckers, 1895 Berlín)
  • Die Spree-Amazone (fraška se zpěvy, A. Senefeld, 1896 Berlín)
  • Unter den Linden (baletní fantasie, Benno Jacobson, 1896 Berlín)
  • Der deutsche Michel (lidová hra se zpěvy, Rudolf Kneisel, 1896 Berlín)
  • Ein Abenteuer im Harem (singspiel, Heinrich Bolten-Baeckers, 1896 Berlín)
  • Eine lustige Spreewaldfahrt (burleska, Alfred Schmasov, 1897 Berlín)
  • Venus auf Erden (parodická opereta, Alfred Schmasov, 1897 Berlín, Apollo-Theater)
  • Frau Luna (opereta, Heinrich Bolten-Baeckers, 1899 Berlín, Apollo Theater)
  • Im Reiche des Indra (komická opereta, Alfred Schmasov a Leopold Ely, 1899 Berlín, Apollo Theater)
  • Fräulein Loreley (opereta, Heinrich Bolten-Baeckers, 1900 Berlín, Apollo Theater)
  • Lysistrata (fantastická operetní burleka, Heinrich Bolten-Baeckers a Max Neumann, 1902 Berlín, Apollo Theater)
  • Im Riesengebirge (fraška se zpěvy, Gustav von Moser a Paul Lehnhardt, 1902 Berlín)
  • Nakiris Hochzeit, oder Der Stern von Siam (opereta, Heinrich Bolten-Baeckers, 1902 Berlín, Apollo Theater)
  • Am Hochzeitsabend (opereta, Heinrich Bolten-Baeckers, 1903 Kolín nad Rýnem)
  • Berliner Luft (výpravná burleska, Jacobson, 1904 Berlín)
  • Außer Rand und Band (burleska se zpěvy, Carl Lindau a F. Antony), 1905 Vídeň)
  • Bis früh um Fünfe (fraška se zpěvy, Alfred Schönfeld, Jean Kren a Arthur Lippschitz, 1905 Berlín)
  • Prinzeß Rosine (opereta, Heinrich Bolten-Baeckers, 1905 Berlín, Apollo Theater)
  • Hochparterre links (fraška se zpěvy, Alfred Schönfeld, Jean Kren a Arthur Lippschitz, 1906 Berlín)
  • Das blaue Bild (fantasie, Heinrich Bolten-Baeckers, 1906 Berlín)
  • Wenn die Bombe platzt (fraška se zpěvy, Alfred Schönfeld, Jean Kren a Arthur Lippschitz, 1906 Berlín)
  • Eine lustige Doppelehe (fraška se zpěvy, Kurt Kraatz a Alfred Schönfeld, 1906 Berlín)
  • Ihr Sechs-Uhr-Onkel (fraška se zpěvy, Alfred Schönfeld a Jean Kren, 1907 Berlín)
  • Donnerwetter, tadellos! (Julius Freund), große Jahresrevue Vorspiel 9 Bilder (15. Sept. 1908 Berlín, Metropol-Theater)
  • Immer oben auf (fraška se zpěvy, Alfred Schönfeld, Jean Kren a Bernhard Buchbinder, 1908 Berlín)
  • Halloh! Die große Revue! (výpravná komedie, Julius Freund, 1909 Berlín, Metropol-Theater)
  • Nu hat's geschnappt (berlínská fraška, Oskar Sachs, 1910 Berlín)
  • Grigri (opereta, Heinrich Bolten-Baeckers, 1911 Kolín nad Rýnem, Metropol Theater)
  • Champagner-Visionen (balet, Helene Thiele-Leonhardt, 1911 Darmstadt)
  • Casanova (opereta, Willi Steinberg a Jacques Glück, 1913 Saská Kamenice)
  • Fräulein Kadett (hudební veselohra, Julius Winkelmann a Willi Steinberg, 1914 Dortmund)
  • Pst! Pst! (hudební fraška, Leonhard Haskel a Willi Steinberg, 1917 Hamburg)
  • Stahl und Gold (obraz doby ve veších, Leo Leipziger, 1917 Memel)
  • Einst und Jetzt (revue, 1924 Berlín)
  • Ein Liebestraum (opereta, Alexander Oskar Erler a Neumann, 1940 Hamburg, Theater an der Reeperbahn)

Filmová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Donnerwetter, tadellos (1908)
  • Hallo! Die große Revue: Der Schönheitsabend (1909)
  • Alles aus Liebe (1913)
  • Das alte Ballhaus (1925)
  • Paul und Pauline (1936)
  • Es leuchten die Sterne (1938)
  • Frau Luna (1941)
  • Der blaue Strohhut (1949)
  • Symphonie einer Weltstadt (dokumentární, 1950)
  • Heimlich, still und leise (1953)
  • Solang' noch untern Linden (1958)
  • Frau Luna (TV film, 1964)
  • Paul Lincke – Biografie (TV série, 1968)
  • Frau Luna (TV film, 1975)
  • Spreelore oder Das heiße Blut (TV film, 1980)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Edmund Nick: Paul Lincke, Hamburg 1953.
  • Franz Born: Berliner Luft - Eine Weltstadt und ihr Komponist Paul Lincke. Berlín 1966.
  • Otto Schneidereit: Paul Lincke und die Entstehung der Berliner Operette. Berlín 1977.
  • Jan Kutscher: Paul Lincke - Sein Leben in Bildern und Dokumenten. Mainz 2016.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]