Paul Kisch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Paul Kisch
Narození19. listopadu 1883
Praha
Úmrtí12. října 1944 (ve věku 60 let)
koncentrační tábor Auschwitz
Povoláníspisovatel a novinář
Alma materFilozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
PříbuzníEgon Erwin Kisch (bratr), Bedřich Kisch (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Kisch, též Pavel Kisch (19. listopadu 1883 Praha[1] – 12. října 1944[2][p 1] koncentrační tábor Auschwitz), byl pražský, německy píšící autor a žurnalista, bratr novináře a spisovatele Egona Erwina Kische a chirurga MUDr. Bedřicha Kische.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Ex libris Paula Kische (s buršáckou symbolikou)

Narodil se v tradiční židovské rodině, jako nejstarší z pěti synů zámožného obchodníka se suknem Hermanna Kische (1838–1901)[3] a jeho druhé manželky Ernestiny (*1862), rozené Kuhové.[4] Rodina žila v pražském staroměstském domě čp. 475/I U Dvou zlatých medvědů v Melantrichově ulici.

Studoval na německém gymnáziu v paláci Kinských, kde mezi jeho přátele patřil Franz Kafka.[5] Následně studoval germanistiku a filozofii na pražské německé univerzitě, kde byl jeho profesorem germanista August Sauer (1855–1926). Po úspěšné obhajobě dizertační práce Hebbel und die Tschechen... byl 15. července 1912 promován.[6] Jak uvádí Radko Pytlík, byl Paul Kisch v době studií aktivní mezi buršáky.[7] Egon Erwin Kisch popisoval ve své knize Z pražských uliček a nocí, jak bratr Paul používal byt v domě U dvou zlatých medvědů k buršáckým soubojům.

Redaktor německých listů v Praze a Vídni[editovat | editovat zdroj]

V letech 1913–1918 byl redaktorem pražského německého listu Bohemia (od roku 1915 se list nazýval Deutsche Zeitung Bohemia; Egon Erwin byl jeho redaktorem v letech 1906–1913).

Pro protičeské postoje listu Bohemia, pro který pracoval, mu např. nebylo v roce 1908 povoleno zúčastnit se schůze pražských obecních starších.[8]

Již krátce po vzniku Československa, v listopadu 1918, se Paul Kisch přestěhoval do Vídně. Zde byl v letech 1918–1938 redaktorem vídeňského deníku Neue Freie Presse.[9] Po roce 1933 zaujímal ve svých literárních kritikách děl českých autorů smířlivější postoj.[10]

Německá okupace[editovat | editovat zdroj]

Po anšlusu Rakouska nacistickým Německem se Paul Kisch musel vrátit do Prahy, učinil tak 9. června 1938. S ním do Prahy přijela jeho sekretářka a snoubenka Karolína (Caroline) Apfeltalerová (* 1885, katolička[11]),[2] se kterou se v lednu 1939 oženil. Ze vztahu s Edith Langerovou (1903–1944, rozená Jentschová, zahynula v Osvětimi[p 2]) měl syna Reného Robert Jentsche (1941–1944, zahynul v Osvětimi).[12] Po zavedení pracovní povinnosti pro židovské muže byl Paul Kisch zaměstnán u pražské židovské obce.

Vyvraždění v Osvětimi[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se manželka dozvěděla o Kischově druhém vztahu, nechala se rozvést a ponechala bývalého manžela jeho osudu.[13] Dne 13. září 1943 byl Paul Kisch transportován z Prahy do Terezína. Peter Demetz vzpomínal na setkání v předvečer jeho transportu:[14][p 3]

„ …uviděl nehybně jako socha sedět na pohovce starého člověka ve stejnokroji německého buršáckého spolku z roku 1910 i s rukavicemi, chocholem a šavlí. Měl jsem pocit, že je to bytost z jiného věku, ne-li dokonce z jiné planety… “
— Peter Demetz: Praha ohrožená

Z Terezína byl Paul Kisch 12. října 1944 převezen do Osvětimi, kde byl po příjezdu zavražděn v plynové komoře, stejně jako Editha Langerová.[13][2] S nimi zahynul i jejich syn René Robert Jentsch (1941–1943, příjmení odpovídá příjmení matky za svobodna).[15]

Bratři Kischové[editovat | editovat zdroj]

Sourozenci Paula Kische byli:

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V českém prostředí byl Paul Kisch známý především svými názory na česko–německé vztahy. Považoval Němce za skutečné nositele kultury v českých zemích. Češi se podle něj v národním odporu uchylovali k padělání (Rukopis královédvorský a zelenohorský).

Reakce z české strany vyvolal zejména svou publikací Der Kampf um die Königinhofer Handschrift – ein Beitrag zur Jahrhundertfeier (Boj o Rukopis královédvorský – příspěvek k oslavám století, vydanou v roce 1918 ke stému výročí objevení Rukopisu královédvorského. Výsměšným tónem reagoval Arnošt Kraus[17], Karel Čapek kritizoval autorův názor, že „Slovan má jiný cit pro to, co Němec nazývá pravdou“.[18]

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Hebbel und die Tschechen – das Gedicht "An seine Majestat, König Wilhelm I. von Preussen", seine Entstehung und Gedichte (Praha, Carl Bellmann, 1913)
  • Der Kampf um die Königinhofer Handschrift – ein Beitrag zur Jahrhundertfeier (Praha, vlastním nákladem, 1918)
  • Der Prager deutsche Student im Gedicht (Praha, Deutschfreiheitliche Akademiker, 1929)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Datum převozu do koncentračního tábora.
  2. ↑ Je uvedena mezi oběťmi holocaustu, na zachovaných dokladech však uváděla římskokatolické náboženství. Bylo s ní vedeno trestní řízení pro pomoc Židům, včetně Paula Kische.
  3. ↑ Peter Demetz situoval tuto scénu do podzimu 1942, podle Databáze obětí holocaustu byl Paul Kisch do Terezína transportován o rok později.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Židovské matriky, Praha, Matrika narozených 1883, snímek 19. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-30. 
  2. ↑ a b c Databáze obětí holocaustu: Pavel Kisch
  3. ↑ úmrtní oznámení (německy). Bohemia. 20. 1. 1901, s. 23. Dostupné online. 
  4. ↑ Soupis pražských obyvatel, Hermann Kisch: [1]
  5. ↑ Píše Michal Topor. Institut pro studium literatury/Echo. 11. 7. 2012. Dostupné online. 
  6. ↑ Promotionen. Prager Abendblatt. 16. 7. 1912, s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ Radko Pytlík: Misionářská pouť. radkopytlik.sweb.cz [online]. [cit. 2019-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-30. 
  8. ↑ Zástupci Bohemie a Prager Tagblattu ze staroměstské radnice pražské vyhostěni. Národní politika. 10. 11. 1908, s. 5. Dostupné online. 
  9. ↑ Literární archiv PNP: Egon Erwin Kisch. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-30. 
  10. ↑ Např. Jaroslav Durych: Die Kartause von Walditz (německy). Neue Freie Presse. 2. 12. 1934, s. 30. Dostupné online. 
  11. ↑ Matrika narozených, Krabonoš, 1866-1889, snímek 245, Záznam o narození a křtu Carolina Apfeltalerové
  12. ↑ Databáze obětí holocaustu: Edith Langerová a příloha Trestní řízení (německy)
  13. ↑ a b c Václav Petrbok: Der andere Kisch (německy). Brücken - germanistisches Jahrbuch Tschechien Slowakei. 1-2/2015, s. 79–100. Dostupné online. 
  14. ↑ DEMETZ, Peter. Praha ohrožená, 1939–1945. 2010: Mladá fronta, Praha. ISBN 978-80-2041798-5. Kapitola Odjezdy, s. 221. 
  15. ↑ Databáze obětí holocaustu: René Robert Jentsch
  16. ↑ Databáze obětí holocaustu: dr. Arnold Kisch
  17. ↑ Arnošt Kraus: Objevy pana dra Pavla Kische v rukopise Královédvorském
  18. ↑ Karel Čapek: Paul Kisch a jeho boj o pravdu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Petrbok: Der andere Kisch (německy). Brücken - germanistisches Jahrbuch Tschechien Slowakei. 1-2/2015, s. 79–100. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Paul_Kisch&oldid=22741786“