Přeskočit na obsah

Paul Biya

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Paul Biya
Paul Biya (14. prosince 2022)
Paul Biya (14. prosince 2022)
2. prezident Kamerunu
Úřadující
Ve funkci od:
6. listopadu 1982
Předseda vládyBello Bouba Maigari
Luc Ayang
Sadou Hayatou
Simon Achidi Achu
Peter Mafany Musonge
Ephraïm Inoni
Philémon Yang
Joseph Ngute
PředchůdceAhmadou Ahidjo
1. předseda vlády Kamerunu
Ve funkci:
30. června 1975 – 6. listopadu 1982
PrezidentAhmadou Ahidjo
Předchůdcefunkce nově vytvořena
NástupceBello Bouba Maigari
Stranická příslušnost
ČlenstvíKamerunské lidově demokratické hnutí

Narození13. února 1933 (92 let)
Mvomeka'a
ChoťJeanne-Irène Biya (1961–1992)
Chantal Biya (od 1994)
RodičeÉtienne Mvondo Assam
DětiEmmanuel Franck Biya
Brenda Biya
PříbuzníBenoit Assam Mvondo a Regine Ngonda Mvondo (sourozenci)
Alma materStátní administrativní škola
Pařížský institut politických věd
Pařížská univerzita
Profesepolitik a ministr
Náboženstvíkatolicismus
Oceněnívelkokříž Řádu Isabely Katolické (1981)
rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2016)
Záslužný řád Spolkové republiky Německo
rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Řád Pia IX.
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.prc.cm
CommonsPaul Biya
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Biya (* 13. února 1933 Mvomeka'a, Kamerun) je kamerunský politik a státník, v letech 1975–1982 premiér, od roku 1982 prezident Kamerunu. Od roku 2025 je druhým nejdéle vládnoucím prezidentem v Africe (po Teodorovi Obiangovi Nguemovi Mbasogovi v Rovníkové Guineji), druhým nejdéle po sobě sloužícím současným nekrálovským státním představitelem na světě a nejstarší hlavou státu.

Biya pochází z jižního Kamerunu, během 60. let se vypracoval na úřednickou pozici pod vedením prezidenta Ahmadoua Ahidja, v letech 1968–1975 byl generálním tajemníkem prezidentské kanceláře a poté předsedou vlády. Po Ahidjově nečekané rezignaci v roce 1982 nastoupil na prezidentský post a v letech 1983–1984 svou moc upevnil zinscenovaným pokusem o převrat, při němž zlikvidoval všechny své politické oponenty.[1]

V 80. letech Biya zavedl politické reformy v rámci systému jedné strany, později na počátku 90. let pod tlakem akceptoval zavedení politiky více stran. Ve sporných prezidentských volbách v roce 1992 zvítězil se ziskem 40 % hlasů, s velkým náskokem byl znovu zvolen také v letech 1997, 2004, 2011 a 2018. Opoziční politici a západní vlády při každých volbách tvrdili, že dochází k nesrovnalostem při hlasování a podvodům, řada zdrojů navíc poskytla důkazy, že Biya nevyhrál již ve volbách v roce 1992.[2]

Mládí a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve vesnici Mvomeka'a v regionu Sud/South na jihu Kamerunu. Po vystudování Lycée General Leclerc v Yaoundé studoval ve Francii na Sorbonně a Sciences Po, kde v roce 1961 získal vysokoškolský diplom v oboru veřejného práva.[3]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 se stal premiérem Kamerunu. Dne 6. listopadu 1982 se stal po odstupivším Ahmadou Ahidjo prezidentem. Od neúspěšného pokusu o státní převrat předchozího prezidenta v roce 1984 vládne autoritářsky. V roce 1991 po masivních protestech však musel ustoupit a vypsal svobodné volby. V následujícím roce ho ve volbách porazil John Fru Ndi. Biya se však díky různým politickým intrikám udržel u moci. Další volby v roce 1997 byla většinou politických stran bojkotována. V roce 2004 se nechal novým hlasováním zvolit v prezidentském úřadě na dalších sedm let. V prezidentských volbách v říjnu 2011 si zajistil po šesté úřad prezidenta. Při volbách získal 77,9 % odevzdaných hlasů. Jeho nejbližší soupeř John Fru Ndi si zajistil pouze 10 % odevzdaných hlasů.[4] Po zvolení ve svém projevu slíbil růst ekonomiky a vytváření nových pracovních míst s programem veřejných prací, které "transformují naši zemi do obrovského staveniště".[5] Dne 3. listopadu 2011 složil přísahu prezidenta na další funkční období. Mandát obhájil i po dalších sedmi letech ve volbách konaných 7. října 2018.

V říjnu 2024 začala média spekulovat o jeho zdravotním stavu poté, co se asi šest týdnů neobjevil na veřejnosti.[6] O rok později, v říjnu 2025, opět kandidoval na funkci prezidenta země; mandát by mu v případě zvolení vypršel ve věku 99 let.[7] Biya byl přesto opět zvolen prezidentem země.[8]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Biya na anglické Wikipedii.

  1. EMVANA, Michel Roger. Paul Biya: les secrets du pouvoir. [s.l.]: KARTHALA Editions 308 s. Dostupné online. ISBN 978-2-84586-684-3. (francouzsky) Google-Books-ID: ypWQjMONIlcC. 
  2. Elections. La fraude «made in Cameroon» fait fureur. www.cameroonvoice.com [online]. [cit. 2025-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-19. (francouzsky) 
  3. Biography. www.prc.cm [online]. [cit. 2025-07-14]. Dostupné online. 
  4. Cameroonian president wins vote, extending 29-year-rule". CNN. 22 říjen 2010. Citováno 4. listopadu 2011. (anglicky)
  5. Cameroon's Biya promises youth jobs after poll win. Archivováno 25. 2. 2016 na Wayback Machine. Reuters. 25 října 2011. Citováno 4 listopu 2011. (anglicky)
  6. ČT24. Kamerunský prezident zmizel, úřady zakázaly debaty o jeho zdraví. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  7. Nejstarší prezident na světě se znovu uchází o křeslo hlavy státu Kamerunu - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-10-12 [cit. 2025-10-13]. Dostupné online. 
  8. World’s oldest head of state, Cameroon’s 92-year-old Paul Biya, wins re-election. CNN [online]. 2025-10-27 [cit. 2025-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  10. BRITISH HONOURS AND ORDERS OF CHIVALRY HELD BY OVERSEAS HEADS OF STATE (Hansard, 14 March 1989). api.parliament.uk [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Biya na Wikimedia Commons
  • Galerie Paul Biya na Wikimedia Commons