Patyčka rosolovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPatyčka rosolovitá
alternativní popis obrázku chybí
Patyčka roslovitá (Leotia lubrica)
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby vřeckovýtrusné (Ascomycota)
PododděleníPezizomycotina
Třídavoskovičkoplodé (Leotiomycetes)
PodtřídaLeotiomycetidae
Řádvoskovičkotvaré (Helotiales)
Čeleďpatyčkovité (Leotiaceae)
Rodpatyčka (Leotia)
Binomické jméno
Leotia lubrica
(Scop.) Pers. 1797
Synonyma
  • Helvella lubrica Scop. 1772
  • Leotia gelatinosa Hill 1771
  • Leotia viscosa Fr. 1822[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Patyčka rosolovitá (Leotia lubrica (Scop.) Pers. 1797) je vřeckovýtrusná houba z čeledi patyčkovité (Leotiaceae) gumovité konzistence a žlutého zbarvení.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Skupina plodnic patyčky rosolovité (Leotia lubrica)

Plodnice je apothecium, rozlišené na třeňovitou a klouboukovitou část, palicovitého tvaru a pružné, gumovité konsistence. Její výška činí asi 1–8 cm. Třeň je dosti dlouhý (až 8 cm), má válcovitý, někdy mírně zploštělý průřez. Jeho povrch je občas drobně zrnkovaný, za vlhka slizký. Zbarven je jasně žlutě či žlutoranžově, jen na bázi je někdy bledší. Na vrchu třeň plynule šikmo přechází v poměrně drobnou kloboukovitou část, jež je stejně gumovité konsistence jako třeň. Má okrouhlý, oblý, bochánkovitý, často poněkud zploštělý tvar a je nepravidelně zprohýbána a zbrázděna, někdy až mozkovitě. Okraje jsou zpravidla oble laločnatě rozdělené a podvinuté. Průměr klobouku činí 0,5–2 cm. Zbarvení je jasně žluté, žlutooranžové, později přecházející do hnědožluté až olivově zelené; za vlhka je klobouk výrazně slizký. Svrchní stranu klobouku pokrývá hymenium.

Dužnina je velmi pružná, rosolovitá, průsvitně nažloutlá. Nemá výraznější chuť ani vůni.[2]

Mikroksopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy, uložené ve vřeckách obvykle po osmi, jsou úzce elipsoidní, velké 15–25 × 4–6 µm, v čase zralosti septy rozdělené na několik částí.[3][2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Patyčka rosolovitá vyrůstá hromadně, ve skupinách a trsech, v listnatých, zejména bukových[4], ale i jehličnatých lesích, a to obvykle na vlhkých místech z půdy či trouchnivějícího dřeva. Vyskytuje se poměrně hojně, roste od června do listopadu.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Je uváděna jako jedlá [3][5], vhodná např. k nakládání do octa [6], jiní autoři jí pro drobný vzrůst a roslovitou dužninu naopak za vhodnou ke sběru nepovažují.[7]

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

  • Patyčka černozelená (Leotia atrovirens) je blízce příbuzný, avšak velmi vzácný druh horských listnatých lesů. Odlišuje se tmavě zeleným zbarvením klobouku.[8][9]
  • Poněkud podobná je i vzácná lopatička kyjovitá (Spathularia flavida), rovněž žlutě zbarvená, avšak s kloboukovitou částí zploštělou a vertikálně orientovanou.[8]
  • Vzácná čapulka bahenní (Mitrula paludosa), rostoucí v čistých horských prameništích, je křehká, má průsvitný třeň a její žlutý klobouk je oválný, vyšší než je široký.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Leotia lubrica na Speciesfungorum.org
  2. a b [1]
  3. a b BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 116. 
  4. Patyčka roslovitá na Botany.cz
  5. KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír. Houby, česká encyklopedie. Praha: Reader's digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2. 
  6. Patyčka rosolovitá na Houbareni.cz
  7. PŘÍHODA, Antonín; URBAN, Ladislav. Kapesní atlas hub 1. Praha: SPN, 1986. S. 60. 
  8. a b PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav, a kol. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. vyd. Praha: Josef Posekaný, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9. S. 36. 
  9. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. S. 27. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 116. 
  • PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav, a kol. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. vyd. Praha: Josef Posekaný, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9. S. 36. 
  • KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír. Houby, česká encyklopedie. Praha: Reader's digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2. 
  • PŘÍHODA, Antonín; URBAN, Ladislav. Kapesní atlas hub 1. Praha: SPN, 1986. S. 60. 
  • HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. S. 27. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]