Patrick Gaillard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Patrick Gaillard
Narození 12. února 1952 (67 let)
Paříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Patrick Jean Gaillard (*12. února 1952 v Paříži) francouzský automobilový závodník, který se pětkrát pokoušel kvalifikovat do závodu Formule 1, ale podařilo se mu to jen ve dvou případech. Kromě těchto startů v roce 1979, startoval i s vozy F2, sportovními vozy v MS značek, v CamAm a i s vozem formule USAC (Indianapolis). Narodil se v Paříži majiteli malé dopravní firmy, tím měl k vozům velmi blízko. Ve svých 22 letech se přihlásil do závodní školy vedené Johnem Winfieldem na známém okruhu Magny Cours.

Kariéra před F1[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1975 jezdil ve formuli Renault Europe s vozem March. Z této kategorie si „odnesl“ havárii v Zolderu, kde se zranil a vůz zdemoloval. Po rekonvalescenci usedl do vozu značky Hampe. V ME skončil na 27.místě.
  • V roce 1976 havaroval hned v prvním závodě s vozem Martini Mk 15 a s poškozeným podvozkem se pak potýkal celou sezónu. V ME skončil už čtrnáctý.
  • V roce 1977 vstoupil do formule 3 na soukromém voze Chevron B-38 Toyota a jezdil britské mistrovství.
  • V roce 1978 vstupuje do ME F3 s Chevronem B-43 Toyota, který mu ladil John Judd. S tímto vozem vyhrál na Nürburgringu a Imole, druhý dojel v Monze, Perguse a Magny Cours. V součtu to „hodilo“ třetí místo v ME za jezdci značky Ralt. Proto vstupuje do F2, ale zde se mu moc nedaří. Jeho nejlepším výsledkem je 4. místo v Hochenheimu a 5. místo v Pau s Chevronem B-48 Hart. Tyto výsledky mu stačí na vstup do „velké“ formule.
  • V roce 1979 vyměnil start v závodech Aurora F-1 s vozem Chevron B-41 Hart za Ensign F1.

Závodní kariéra ve F1[editovat | editovat zdroj]

Jeho vstup do formule 1 na konstrukci Ensign se zrovna nepodařil. Do domácí Grand Prix Francie se s typem Ensign 179 Ford Cosworth na pneumatikách Goodyear nekvalifikoval mezi 24 jezdců. Jeho čas stačil až na 25, tedy první nepostupové. Zaostal o 0.37 s za posledním Eliem de Angelisem , ale byl o 1,95 s rychlejší, než poslední Arturo Merzario na voze vlastní konstrukce. Do GP Anglie se již kvalifikuje dvacátým třetím časem, takže stojí v poslední řadě společně s Hectorem Rebaquem na Lotusu Ford Cosworth. Dokončí jako třináctý se ztrátou tří kol na vítěze Claye Regazzoniho na Williamsu. Nasledovala Grand Prix Německa, kde se Patrick opět nekvalifikoval. Zůstal opět na 25. místě, před Merzariem. Tentokrát na posledního Hanse Jaochima Stucka ztratil více než 1 s. Z Německa se kolotoč formule 1 přestěhoval do sousedního Rakouska na okruh Österreichring. Zde se Gaillard představil jako jezdec naposledy. Kvalifikoval se jako poslední, takže opět obsadil poslední řadu , tentokrát s Janem Lammersem, se kterým bojoval již v ME F3. Byl rychlejší jen o 0,06 s před Rebaguem, který společně s Merzariem neprošli kvalifikací. Závod pro něj po 42 z 54 kol skončil. Tento závod dokončilo pouze deset vozů. Posledním představením Patricka byla Grand Prix Nizozemska, kde neprošel kvalifikací opět s Merzariem. Zakončil tím svojí kariéru jezdce F1 a soustředil se na závody série CamAm.

Problémový závod F1[editovat | editovat zdroj]

Ještě jednou se představil ve F1 o rok později. Byla to problémová Grand Prix Španělska 1980, která se nakonec nezapočítávala do MS. Škoda pro Gaillarda, protože zde skončil na šestém místě a připsal by si tak jeden mistrovský bodík. Tentokrát jeho Ensign 180 vydržel až do cíle i když se ztrátou pěti kol. Zároveň byl posledním klasifikovaným.

Po Formuli 1[editovat | editovat zdroj]

  • Působil v závodech série CamAm v týmu Toma Spaldinga s vozem Schkee a Dan Gurney mu půjčuje druhý monopost Eagle pro poslední závod CART v Phoenixu. Jeho stájový kolega však vůz v kvalifikaci rozbil, tak jej musel přenechat jemu.
  • Následovala zmíněná Grand Prix Španělska 1980, a pak zpět do CamAm
  • Pokračuje v MS značek
  • 24 h v Le Mans
  • Vrací se i do F2

Vítězství[editovat | editovat zdroj]

  • ve F1 žádného nedosáhl

Body[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]