Passingerův mlýn (Olomouc)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Passingerův mlýn
pohled na bývalý mlýn a sýpku ze třídy Svobody
pohled na bývalý mlýn a sýpku ze třídy Svobody
Účel stavby

kancelářské prostory, restaurace

Základní informace
Výstavbakolem roku 1760
Poloha
AdresaOlomouc, ČeskoČesko Česko
UliceMlýnská 4
Souřadnice49°35′26,9″ s. š., 17°15′5″ v. d.
Map
Další informace
Kód památky13789/8-3786 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Pevnost Olomouc)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Passingerův mlýn je středověká budova, která se nachází na ulici Mlýnská č.p. 938 v Olomouci a jako součást Pevnosti Olomouc je chráněna jako kulturní památka České republiky.[1] Passingerův mlýn, dříve nazývaný Kamenný, se nacházel na pravém břehu Mlýnského náhonu (Mlýnského potoka) za městskou hradbou.[2] V období výstavby barokní pevnosti byl přenesen na druhý břeh náhonu a byl součástí tzv. Vodních kasáren.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o tzv. Kamenném mlýně pochází z roku 1321 a další z roku 1355, kde byl zmiňován nepoctivý mlynář Peczold Rarwolf. Prvním historicky doloženým majitelem mlýna byl Martin Grapler (1435). [4] Mezi další majitele patřil Hanuš Weigel (do roku 1443), vyškovský hejtman Marek z Bučic, který prodal mlýn v roce 1482 olomoucké radě.[2] Proč se mlýn nazýval Kamenný, není známo. Název mohl být odvozen podle materiálu, ze kterého byl vystavěn.[5]

Od roku 1619 vlastni mlýn mlynář Toman, v období 1635 až 1655 Jiří Martiška. Mlýn měl pět složení, v letech 1620–1699 byl počet složení zvyšován až na osm. Od roku 1729 se ve mlýně mohl mlít pivní slad.[4] Měl dva náhony, v jednom sedm složení a ve druhém dvě, které pravděpodobně zabezpečovaly provoz olomouckých kašen. O zániku původního mlýna existují dvě verze. Podle jedné v roce 1758 mlýn vyhořel během pruského obléhání Olomouce. Druhá verze uvádí, že mlýn byl zbourán v roce 1755 a nově postaven na jižním břehu mlýnského náhonu v souvislosti s výstavbou nového hradebního opevnění. [4]

Mlýnská ulice, vpravo objekty Kamenného mlýna, vlevo bývalý měšťanský pivovar

V roce 1760 byl mlýn postaven na druhém břehu náhonu na hradních kasematech mlynářem Janem Jiřím Friemelem.[6] Mlýnská část se šesti koly měla dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží, další část byla využívána jako sýpka. Od roku 1790 mlýn postupně vlastnily spřízněné rodiny Lachnikových a Pulkertových. [5] Na počátku 19. století manželé Pulkertovi mlýn bez povolení rozšířili o další kolo. Mlýnská část byla zvýšena o další patro s podkrovím a sýpka rozšířena o sklad mouky.[7] Velká přestavba mlýna, jejíž součástí bylo vybudování krytého dřevěného mostu přes náhon, byla zahájena v roce 1862.

Nynější název mlýna je po rodu mlynářů Passingerových, kteří mlýn získali v roce 1875 a vlastnili jej do roku 1942.[8] V roce 1881 měl mlýn dvě vodní kola o šířce 1,66 m a 1,96 m. Vodní kola byla vyměněna za vodní turbíny typu Knap s výkonem 59 HP. Turbína byla využívána k mletí a výrobě elektřiny, mimo jiné pro městské divadlo. Kolem roku 1880 byl vodní mlýn upraven na parní mlýn, ve kterém bylo prováděno vlastní mletí. V roce 1900 byla instalována nová Francisova vodní turbína. Turbíny byly umístěny v přízemních domcích přistavěných k západní zdi mlýna. [9] V roce 1942 byl mlýn prodán městu a mlýn převzala společnost Mährische Mühlwerke (Moravské mlýna Bruno Weiss). Po válce byl majetek německé společnosti zkonfiskován a vlastníkem mlýna se stalo město Olomouc. V dalších letech mlýn vlastnil podnik Severomoravské mlýny, později přejmenovaný na Pekárny Olomouc.[10] Mlýn ukončil činnost nejpozději v roce 1951, kdy městský stavební úřad vydal rozhodnutí o jeho přestavbě na kanceláře. Už v roce 1945 byly odstraněny turbínové domky, v roce 1952 byl zasypán Mlýnský náhon. [11] V letech 1991–1998 prostory mlýna využívala Průmyslová pekárna Hanka jako kanceláře a sklady.

V současné době v budově mlýna je restaurace, skladovací prostory a správní kanceláře.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hradby ukončuje budova Passingerova mlýna
Mural na boční straně Passingerova mlýna (autor Wild Drawing, 2018)

Passingerův mlýn je situován na jihozápadní straně historického jádra města v úseku bývalého opevnění. mezi třídou Svobody a úzkou Mlýnskou ulicí. Skládá se ze dvou objektů. Vyšší část je budova bývalého mlýna, kancelářské a obytné části, v nižší části byly prostory sýpky, na které navazuje objekt tzv. Vodních kasáren. Mlýnská část měří na délku 58 metrů, sýpka 30 metrů. Šířka obou budov je 12,5 metru. [12] Budova mlýna je podsklepený třípodlažní objekt se sedlovou střechou. Přízemní část je postavena z režného cihelného zdiva, na třídu Svobody je zeď prolomena třemi řadami menších oken. Z Mlýnské ulice se v přízemí nachází několik vstupních dveří, kterými dříve mleči vcházeli do mlýna. Horní část budovy je z obou stran omítnutá a jsou v ní umístěny dvě řady vysokých obdélných oken. Úzká severní a jižní stěna bez oken je zakončena štítem s ozdobným plastickým lemováním. Na fasádě jižní stěny směrem do Lafayettovy ulice byl v roce 2018 namalován velký mural s názvem The Power of Silence, který vytvořil indonéský umělec Wild Drawing v rámci Street art festivalu.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-09-09]. Identifikátor záznamu 123637 : Pevnost Olomouc. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c Jak to bylo s Kamenným čili Passingerovým mlýnem. www.olomouc.eu [online]. [cit. 2017-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-17. 
  3. ↑ TICHÁK, Milan. Před sto lety zmizela z města Vodní kasárna. Olomoucký deník. 2010-03-29. Dostupné online [cit. 2017-09-09]. 
  4. ↑ a b c BUČKOVÁ, Michaela. Kamenný, Passingerův mlýn v Olomouci. [s.l.]: město Olomouc, Šternberk, 2021. ISBN 978-80-88408-00-0. S. 14. Dále jen Bučková. 
  5. ↑ a b Bučková, str. 53
  6. ↑ Kamenný, Passingerův mlýn | Vodnimlyny.cz. vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2017-09-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ Bučková, str. 19
  8. ↑ Bučková, str. 20, 40
  9. ↑ Bučková, str. 26
  10. ↑ Bučková, str. 40
  11. ↑ Bučková, 42
  12. ↑ Bučková, str. 48
  13. ↑ Olomouc i univerzitu zachvátí streetartová mánie. www.upol.cz [online]. [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUČKOVÁ, Michaela. Kamenný Passingerův mlýn v Olomouci. [s.l.]: město Olomouc, Šternberk 2021 s. ISBN 978-80-88408-00-0. S. 84. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Passingerův_mlýn_(Olomouc)&oldid=22886340“