Pascalův zákon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pascalův zákon je důležitý zákon hydromechaniky, resp. obecněji mechaniky tekutin. Nejdůležitější uplatnění má v technické praxi u hydraulických a pneumatických zařízení.

Zákon zní:

Jestliže na kapalinu působí vnější tlaková síla, pak tlak v každém místě kapaliny vzroste o stejnou hodnotu.
(Totéž platí i pro plyny.)

Pascalův zákon mluví o přenosu tlaku do libovolného místa v kapalině, přitom se tlak nikde neztrácí. Přenos tlaku je umožněn pohybem částic kapaliny a rozkladem vzájemných sil mezi nimi do všech směrů.

Působením vnější síly na kapalinu vzroste tlak ve všech místech stejně, ale rozdíly dané odlišnými hodnotami hydrostatického tlaku zůstanou. Pascalův zákon potom může být vyjádřen rovnicí:

kde a jsou dvě rozdílné výšky kapaliny, je hustota kapaliny a je tíhové zrychlení. Pascalův zákon je možné považovat za statický limit Bernoulliho rovnice.

Pascalův zákon je základem hydraulických zařízení, která využívají přenosu tlaku a tím i tlakové síly od jednoho pístu k druhému. Velikostí pístu se dá ovlivnit i velikost tlakové síly.

Pro ideální kapalinu platí tento zákon zcela přesně. Reálné kapaliny však nejsou zcela nestlačitelné a změny tlaku se v nich šíří konečnou rychlostí.

Související články[editovat | editovat zdroj]