Partyzánská nemocnice Franja

Partyzánská nemocnice Franja
Základní informace
Výstavba	1943
Pojmenováno po	Franja Bojc Bidovec
Poloha
Adresa	Občina Cerkno, Slovinsko
Souřadnice	46°9′8,04″ s. š., 14°1′38,93″ v. d.
Další informace
Web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Partyzánská nemocnice Franja (slovinsky Partizanska bolnica Franja) byla tajná polní nemocnice za druhé světové války. Nacházela se poblíž obce Dolenji Novaki v blízkosti Cerkna v západním Slovinsku. Byla provozována slovinskými partyzány od prosince 1943 až do konce války jako součást široce organizovaného hnutí odporu proti nacistickým okupačním silám. Byli zde léčeni jak zranění partyzáni a spojenečtí vojáci, tak i vojáci mocností Osy. Ačkoli okupační síly Wehrmachtu provedly několik pokusů nemocnici najít, nebyla nikdy objevena. V současné době existuje jako muzeum, které je chráněno jako kulturní památka národního i evropského významu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nemocnice byla postavena v těžkém a členitém terénu v odlehlé rokli Pasica v západním Slovinsku. Byla otevřena v prosinci 1943 a byla neustálé vylepšována až do května 1945. Německá vojenská aktivita byla častá v okolní oblasti po celou dobu provozu nemocnice. Vchod byl ukrytý v lese a nemocnice mohlo být dosaženo jen přes mosty. Pokud se v okolí vyskytoval nepřítel, mosty mohly být zvednuty. Za účelem zachování nezbytného utajení byli pacienti do nemocnice přepravováni se zavázanýma očima. Nemocnice byla rovněž chráněna minovými poli a kulometnými hnízdy. Vzhledem k tomu, že nemocnice byla v rokli, hustý porost stromů a maskování budov poskytovaly ochranu proti leteckému průzkumu.

Zakladatelem a prvním stavitelem nemocnice byl Viktor Volčjak, ale nemocnice byla pojmenována po její velitelce, lékařce Franje Bojc Bidovec, která v ní začala působit v únoru 1944. Mezi lékaři, kteří pracovali v nemocnici byl také Ital Antonio Ciccarelli.^[1] Nemocnice byla velmi dobře vybavena pro tajné partyzánské operace a zůstala neodhalená až do konce války. Byla navržena tak, aby v ní mohlo být ošetřováno současně 120 pacientů, během jejího provozu jich tudy prošlo téměř desetkrát tolik. Většina pacientů byli ranění partyzáni, kteří se nemohli nechat ošetřit v obvyklé nemocnici. Mezi pacienty bylo mnoho národností, včetně zraněného německého vojáka, který poté, co byl vyléčen, zůstal v nemocnici jako člen personálu.^[2] Nemocnice fungovala až do 5. května 1945.

Roku 1963 se stala součástí muzea v Cerkně. V roce 1997 americká asociace leteckých veteránů udělila nemocnici ocenění za záchranu a léčení sestřeleného amerického pilota Harolda Adamse. V roce 2003 vydala slovinská pošta známku u příležitosti 60. výročí nemocnice. Tato známka byla vyhlášena slovinskou známkou roku.

Partyzánská nemocnice je na seznamu kandidátů na zařazení do světového dědictví UNESCO.^[2]

Dne 18. září 2007 byla těžce poškozena při povodni po silných přívalových deštích.^[3] Do roku 2010 byla rekonstruována, a od té doby je otevřena pro návštěvníky.^[4] Dne 10. března 2015 bylo nemocnici společně s dalšími patnácti pamětihodnostmi uděleno Evropskou komisí označení Evropské dědictví.^[5]

Mapa[editovat | editovat zdroj]

1. Budova pro raněné - vybavená sklepním krytem, vybudována v létě 1944.
2. Izolace - používaná jako karanténní místnost pro pacienty s nakažlivými chorobami a pro umístění umírajících, vybudována v červnu 1944.
3. operační sál - dokončený v prosinci 1944.
4. Ubytovna lékařů - postavená v lednu 1944, zpočátku sloužila jako operační sál.
5. Rentgen - budova dokončena v březnu 1945.
6. Sklad nosítek.
7. Kuchyně - dokončena těsně před koncem války.
8. Budova pro raněné, jídelna - postavená v prosinci 1943.
9. Budova pro raněné, skladiště a tesařská dílna - postaveno v průběhu roku 1944.
10. Ubytovna personálu - vybudována v létě 1944.
11. Koupelna, prádelna - dokončena na konci října 1944.
12. Budova pro invalidy - dokončena v březnu 1945.
13. Nádrž na vodu - skládala se ze dvou vinných sudů, každý o objemu 400 litrů.
14. Vodní elektrárna - zprovozněna v létě 1944.
15. Místo pro pohřbívání amputovaných končetin.
16. Bunkr nad soutěskou Pasica - používán jako úkryt pro raněné, vytvořen úpravou přírodní jeskyně.^[6]