Parcha saflorovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxParcha saflorovitá
alternativní popis obrázku chybí
Listy parchy saflorovité (Rhaponticum carthamoides)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod chrpec (Rhaponticum)
Binomické jméno
Rhaponticum carthamoides
(Willd.) Iljin, 1933
Synonyma
  • Cnicus carthamoides
  • Leuzea carthamoides
  • Stemmacantha carthamoides
  • leuzea saflorová
  • parcha saflorová
  • maralan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parcha saflorovitá (Rhaponticum carthamoides) je mohutná asijská léčivá rostlina která svým vzhledem připomíná bodlák, ale je bez ostnů. Celá rostlina má léčivé vlastnosti a v lidové medicíně jižní Sibiře se používá již po staletí, její tonizující i léčebné účinky jsou hodnoceny jako podobné ženšenu.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je endemit pocházející z jižní Sibiře (pohoří Altaj a Sajany) a přilehlého východního Kazachstánu a severního Mongolska. Roste tam na lesních pasekách nebo vysokohorských loukách (1200 až 2000 m n. m.) kde často vytváří souvislé dominantní porosty. Kromě těchto původních míst se zakládají plantáže v dalších částech Ruska a pokusně i v Evropě.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Parcha saflorovitá je vytrvalá bylinalodyhou vysokou 0,5 až 1,8 m která je přímá, asi 1 cm tlustá, nevětvená, mělce rýhovaná a obvykle řídce pavučinatě chlupatá. V prvém roce vytváří velkou listovou růžici z které teprve druhým rokem vyrůstá lodyha jenž porůstá střídavými sytě zelenými listy částečně pavučinatými. Spodní jsou řapíkaté, jejich čepele dlouhé 12 až 30 cm jsou kopinaté, hluboce zpeřené (s pěti až osmi páry segmentů), po okraji pilovité a na vrcholu tupě špičaté. Hořejší listy, směrem vzhůru se zmenšující, jsou přisedlé, kopinaté, peřenosečné (se třemi nebo čtyřmi páry segmentů) nebo celistvé a po obvodě zubaté. Kořenparchy saflorovité je krátký, vodorovně větvený, dřevnatějící, má tmavě hnědou barvu a specifickou vůni.

Květenstvím je kulovitý úbor mající 4 až 8 cm v průměru. Na jeho květním lůžku vyrůstají světle fialové trubkovité kvítky. Každý má pět tyčinek a jednu čnělku s dvouklanou bliznou. Zákrov je tvořen 10 až 12 řadami úzce vejčitých, hnědých, štětinatých listenů které jsou nahoře purpurově červené. Parcha saflorovitá obvykle rozkvétá v červenci až srpnu, je opylována létajícím hmyzem a považována za velmi dobrou medonosnou rostlinou.

Plodem je elipsoidní, žebernatá, hnědavě šedá nažka dlouhá asi 7 mm a široká 3 mm s dvouřadým žlutavým chmýrem. V květenství jich je 180 až 280.[1][2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Rostlina není na podnebí náročná, zcela ji vyhovují středoevropské podmínky včetně suchých mrazů. Pro zdárný růst vyžaduje slunné místo s vlhkou, ale propustnou půdou která nesmí být trvale zamokřená a musí obsahovat dostatek živin. Jako víceletá rostlina vydrží na stanovišti až deset let. Nemá žádných škůdců ani nemocí, pouze za dlouhotrvajícího deště při kvetení dochází k zahnívání květního lůžka.[1][4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Léčivé látky jsou obsaženy v kořenu, listech, květním lůžku i v semenech. Obsahují hlavně tonizující látky posilující centrální nervovou soustavu a zvyšují psychické i fyzické síly. Vyrábějí se z nich léčivé tinktury (výluhy z kořenů) a čaje (sušené listy) které jsou ke koupi i České republice. Podrobný seznam léčivých látek a farmakologický vliv na lidský organizmus je popsán v[1].

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Obvykle se rozmnožuje semeny která mají dobrou klíčivost. Semena vzcházejí brzy z jara, v prvém roce se vytvoří růžice listů dorůstající do výše 0,5 m a na krátké lodyze naroste jen několik listů. V druhém roce doroste lodyha do výšky až 1,5 m a průměrně desetina rostlin vykvete. Ve třetím roce již kvetou téměř všechny.

Pro farmaceutické využití se nadzemní hmota sklízí v době kvetení, z 1 ha se sklidí asi 40 až 50 tun zelené hmoty. Nať je také vysoce kvalitním krmivem pro dobytek a tehdy se sklízí dvakrát ročně. Třetím rokem na podzim nebo čtvrtým rokem na jaře se vyorají kořeny a při teplotě 40 °C se usuší na obsah vody do 13 %, průměrně se jich sklidí 2 až 3 tuny z 1 ha.[2][4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d VALÍČEK, Pavel; HORÁK, Vladimír. Leuzea saflorová. REMEDIA, farmakoterapeutický časopis [online]. CZ Pfarma s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, 1996 [cit. 09.07.2014]. Roč. 6, čís. 6, s. 352-355. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-08. ISSN 0862-8947. (česky) 
  2. a b c NEUGEBAUEROVÁ, Jarmila. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny:Leuzea carthamoides [online]. Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita, Brno, rev. 2008 [cit. 2014-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. (česky) 
  3. Flora of China: Rhaponticum carthamoides [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c MOUDRÝ, Jan. Pěstování speciálních plodin: Leuzea saflorová [online]. Jihočeská univerzita, ZF, Katedra rostlinné výroby, České Budějovice, rev. 2006 [cit. 2014-07-09]. Dostupné online. (česky) [nedostupný zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]