Motolice jelení
 Motolice jelení | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | ploštěnci (Platyhelminthes) |
| Podkmen | Neodermata |
| Třída | motolice (Trematoda) |
| Řád | Echinostomida |
| Čeleď | Paramphistomatidae |
| Rod | Paramphistomum |
| Binomické jméno | |
| Paramphistomum cervi Zeder, 1790 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Motolice jelení, (Paramphistomum cervi, Zeder 1790), nebo také motolice bachorová, je kosmopolitně rozšířený parazit volně žijících i domácích přežvýkavců. Dospělé motolice jsou několik milimetrů velcí, načervenalí červi rohlíčkovitého tvaru, žijící přisedle na papilách bachorové sliznice definitivního hostitele. K vývoji potřebují mezihostitele, vodního plže, nejčastěji z čeledi okružákovitých (Planorbidae) nebo plovatkovitých (Lymnaeidae). Proto je endemický výskyt motolice jelení navázaný na podmáčené pastviny, okraje vodních toků či na pastviny v minulosti zaplavené vodou.
Z domácích zvířat je motolice jelení významným parazitem především skotu, v menší míře ovcí. Onemocnění u nich nezpůsobují dospělé motolice, ale nezralá stadia mladých motolic, které migrují střevní sliznicí do žaludků zvířete a přitom střevní výstelku do hloubky ničí. Choroba způsobená touto migrací se nazývá parampfistomóza nebo také střevní amfistomóza, projevuje se chřadnutím, nechutenstvím a silným zapáchajícím průjmem a u silně napadených zvířat může dojít i k úhynu.[1]
Motolice jelení patří do velké skupiny tzv. bachorových motolic z čeledi Paramphistomatidae s dosud nejasnou taxonomií. Například ve Velké Británii a Irsku dominuje u skotu blízce příbuzný druh Calicophoron daubneyi.[2][3]
Vývojový cyklus a morfologie[editovat | editovat zdroj]
Vajíčko[editovat | editovat zdroj]
Motolice jelení dosahují pohlavní dospělosti v bachoru, kde žijí na povrchu sliznice přichycené na bachorové papily. Kladou vajíčka, která odcházejí s trusem zvířete do vnějšího prostředí.
Vajíčka mají oválný tvar, délku 114–176 μm a šířku 73–100 μm[4] a velice se podobají vajíčkům motolice jaterní, od které se odlišují barvou, vajíčka motolice jaterní jsou žlutohnědá, vajíčka motolice jelení mají průhledný obal.[4]
K dalšímu vývoji potřebují vajíčka vodu. Optimální teplota vody pro jejich další vývoj je 27 °C, při této teplotě se líhnou za 12 až 17 dní.[4]
Miracidium[editovat | editovat zdroj]
Po dokončení vývoje se z vajíčka líhne obrvená larva zvaná miracidium. Miracidia aktivně plavou a vyhledávají mezihostitele. Mezihostiteli jsou plži navázaní na vodní prostředí, jako je terčovník vroubený (Planorbis planorbis) nebo bulína druhu Bulinus liratus a Bulinus mariei z čeledi okružákovití. Může však infikovat i plže z čeledě plovatkovitých. Například v Severní Americe má stejné mezihostitele jako motolice jaterní, tedy plovatkovité plže druhu Pseudosuccinea columella a Fossaria (Galba) bulimoides.[4]
Sporocysta[editovat | editovat zdroj]
Miracidia se provrtávají přes pokožku nalezeného plže. Mladší plži jsou vnímavější k infekci než starší jedinci.[4] Uvnitř plže miracidia ztrácí brvy a přeměňují se na vakovitou sporocystu, útvar 93 μm s průměrem 53 μm.[4]
Redie[editovat | editovat zdroj]
Za 11 dní po infekci plže se v každé sporocystě vytvořilo až osm redií.[4] Po jejich uvolnění ze sporocysty tato zaniká. Redie ještě asi deset dní rostou a dozrávají a plně zralé jsou 0,5 - 1 mm dlouhé.[4] V té chvíli každá obsahuje 15 - 30 cerkarií.[4]
Cerkarie[editovat | editovat zdroj]
Cerkarie je z redií uvolňují ještě nezralé a proto ještě i ony tráví nějaký čas v plži, než dospějí. Z plže se začínají uvolňovat 34 - 35 dní po infekci. Zralé cerkarie mají hnědou barvu a podobají se dospělé motolici, až na to, že jsou opatřeny dlouhým štíhlým ocáskem. Mají také dvě oční skvrny a dokáží proto vnímat světlo. Plže opouštějí během dne.[4] Cerkarie potřebují, podobně jako miracidia, k přežití vodní prostředí. Pomocí ocásku plavou ve vodě a během krátké doby ulpívají na vegetaci.
Metacerkarie[editovat | editovat zdroj]
Po přichycení se na vegetaci se cerkarie opouzdřují a vzniká infekční stadium motolice zvané metacerkarie. Metacerkarie přežívají vyschnutí a na zaplavené pastvině mohou po ustoupení vody přetrvávat až dva až tři měsíce.[1]
Dospělé motolice[editovat | editovat zdroj]
Definitivní hostitel se nakazí spasením porostu, na kterém jsou zapouzdřené metacerkarie motolic. Ochranný obal metacerkarie se naruší během průchodu žaludkem a v dvanáctníku a na začátku kyčelníku se z něj uvolňují nezralé motolice, které se zavrtávají do sliznice střeva a v ní migrují směrem ke slezu zvířete. Přitom sliznici do hloubky poškozují a je-li motolic pozřeno větší množství, výsledný těžký zánět střev se ztrátou krve a bílkovin do střevního obsahu je podstatou klinicky zjevné paramfistomózy.
Jakmile se nezralé motolice dostanou do slezu, vrací se ze sliznice do lumen slezu a migrují přes knihu a čepec do bachoru, kde se přichytávají na bachorové papily a dospívají. Dospělá motolice jelení je 5 – 12 dlouhá a 2 – 4 mm široká,[5] má kuželovité tělo s hřbetní stranou mírně vypouklou a břišní mírně konkávní, takže má poněkud rohlíčkovitý tvar. Díky vlastnímu hemoglobinu je růžová nebo načervenalá. Má dvě přísavky, menší orální na přední části těla a větší břišní, která je však umístěná až úplně na zadní části těla, ne na břiše.
Dospělé motolice jsou jen málo patogenní. V bachoru jich může být značné množství. Jejich přítomnost způsobuje místní zánětlivou reakci a zkrácení bachorových papil. Doba od nákazy definitivního hostitele k vylučování vajíček trusem (tzv. prepatentní perioda) činí 60 - 120 dní.[4]
Během migrace se některé nezralé motolice mohou dostat také do vývodů slinivky a do žlučovodů, kde způsobují nápadné ztluštění jejich stěny.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b RADOSTITS, Otto M. Veterinary Medicine: A textbook of the diseases of cattle, horses, sheep, pigs and goats. [s.l.]: Saunders Ltd., 2006. 2065 s. ISBN 9780702039911. Kapitola Tapeworm infestation, s. 1850–1851. (anglicky)
- ↑ MARTINEZ-IBEAS, Ana Maria; MUNITA, Maria Pia; LAWLOR, Kim. Rumen fluke in Irish sheep: prevalence, risk factors and molecular identification of two paramphistome species. BMC Veterinary Research. 2016-07-18, roč. 12, s. 143. Dostupné online [cit. 2017-09-29]. ISSN 1746-6148. DOI 10.1186/s12917-016-0770-0.
- ↑ GORDON, D. K.; ROBERTS, L. C. P.; LEAN, N. Identification of the rumen fluke, Calicophoron daubneyi, in GB livestock: possible implications for liver fluke diagnosis. Veterinary Parasitology. 2013-07-01, roč. 195, čís. 1, s. 65–71. Dostupné online [cit. 2017-09-29]. DOI 10.1016/j.vetpar.2013.01.014.
- ↑ a b c d e f g h i j k l OLSEN, by O.Wilford. Animal Parasites: Their Life Cycles and Ecology. [s.l.]: Courier Corporation, 1986. 562 s. Kapitola Phylum Platyhelmintes, s. 273–274. (anglicky)
- ↑ MEHLHORN, Heinz. Encyclopedia of Parasitology. New York: Springer, 2008. 1573 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-48994-8. Kapitola Paramphistomum, s. 1068. (anglicky)