Papoušek překrásný

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPapoušek překrásný
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Mammalia)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
ČeleďPsittaculidae
Rodpapoušek (Psephotellus)
Binomické jméno
Psephotellus pulcherrimus
(Gould, 1845)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Papoušek překrásný (Psephotellus pulcherrimus) byl druh papouška náležící do čeledi Psittaculidae a rodu Psephotellus. Objeven byl přírodovědcem Johnem Gilbertem roku 1844, jenž jeho popis odeslal poštou svému zaměstnavateli Johnu Gouldovi. Ten mu o rok později přiřkl vědecké jméno Platycercus pulcherrimus, následně jej pak přeřadil do rodu Psephotus. Papoušek se vyskytoval na jihovýchodě Queenslandu, pozorování z jiných částí Austrálie jsou považována za nepravděpodobná.

Papoušek překrásný měřil mezi 27 a 30 cm, přičemž samci byli větší než samice. U samců bylo zbarvení na hrudi zelené a níže přecházelo do červena. Křídla, z nichž každé bylo 13 cm dlouhé, měla šedo-hnědo-modré zbarvení s červeným pruhem. Záda měl hnědá a ocas bronzově zelený se zelenomodrými boky. Hlava byla navrchu černá s tyrkysovo-zelenými tvářemi, a samci měli na čele červený pruh. Samice byly světlejší a čelo jim zdobil pruh žlutý. Papoušek byl aktivní ve dne a žil v malých skupinkách. Živil se převážně semeny trav, která sbíral na zemi. Rozmnožoval se od září do března, přičemž ke hnízdění mu sloužila termitiště.

Hlavní hrozbou pro druh se stala ztráta přirozeného prostředí, dále také šíření opuncií, lov ze stran nepůvodních predátorů nebo odchyt lidmi. Zbytky populace pak pravděpodobně trpěly problémy způsobenými příbuzenským křížením. Poslední potvrzené pozorování druhu pochází z roku 1928. Mezinárodní svaz ochrany přírody mu přiřkl status vyhynulého druhu, ale bylo hlášeno několik neověřených pozorování.

Nomenklatura

Taxonomie

Papoušek překrásný se v biologické nomenklatuře nazývá Psephotellus pulcherrimus,[2] přičemž jeho dalšími vědeckými synonymy jsou Platycercus pulcherrimus[3] a Psephotus pulcherrimus − pod tímto jménem byl řazen až do roku 2014. Náleží do čeledi Psittaculidae a rodu Psephotellus.[2] Nejblíže byl spřízněn s papouškem žlutoramenným (Psephotellus chrysopterygius), s nímž mohl i hybridizovat (křížit se). Nelze zcela vyloučit ani to, že se ve skutečnosti jednalo o jeden druh.[4] Papoušek překrásný, žlutoramenný a také papoušek žlutokřídlý (Psephotellus dissimilis) se vyvinuli alopatricky, to jest z jednoho druhu, jehož populace byly odděleny přírodní bariérou,[5] a tvořili tedy jeden superdruh.[6]

U papouška překrásného nebyly zjištěny žádné poddruhy, jednalo se tedy o monotypický taxon.[6]

Historie objevů

Barevná kresba tří různých druhů papoušků sedících nad sebou na větvích stromu; dva jsou převážně žlutí s červenou, modrou a zelenou skvrnou, papoušek uprostřed s červenou a hnědou skvrnou je papoušek překrásný
Kresba papouška překrásného s dalšími dvěma druhy, ilustrace z knihy The birds of Australia, 1890

Papouška překrásného objevil britský přírodovědec a sběratel John Gilbert v Darling Downs na jihovýchodě Queenslandu,[7] když zde od června roku 1844 prováděl ornitologické průzkumy.[8] Gilbert zde nalezl několik skupinek těchto ptáků.[9] Po objevu zaslal popis papouška překrásného v dopisu svému zaměstnavateli, britskému ornitologovi Johnu Gouldovi. Jeho přáním bylo, aby nově objevený druh nesl jeho jméno (gilberti[10]),[7] neboť byl okouzlen zbarvením ptáka. John Gould byl sice rád za nově objevený druh, kterého sám později označil za „nejkrásnějšího papouška“, avšak také kvůli tomu, že pojmenoval po Gilbertovi jednoho ptáka dříve (druh pištce), jeho přání odmítl.[11] Papouška nejprve roku 1845 pojmenoval Platycercus pulcherrimus a později, roku 1848, ho přejmenoval na Psephotus pulcherrimus, neboť mu připadal příbuznější s ptáky patřícími do rodu Psephotus.[12] Rodové jméno odkazuje na skvrny na křídlech (Psephotus = „mozaikový”) a druhové pochází z latiny a znamená „překrásný”.[11] Běžně používaným anglickým jménem se stalo „Beautiful Parakeet”, které uvedl Gould ve svém díle The Birds of Australia, na němž v tomto období pracoval, a odkud také pochází první kresba ptáka.[13] Z Austrálie pochází řada různých pojmenování pro tento druh, například Soldier Grass Parrot, Anthill Parrot a Ground Rosella.[14] Gilbert byl zabit roku 1845 při jedné z expedic (expedice Ludwiga Leichhardta[15]) domorodci.[11] Gilbertovy poznámky a také některé vzorky ptáků se podařilo získat právě Leichhardtovi,[16] který je předal Gouldovi.[15]

Černobílá fotografie; papoušek sedící u vchodu hnízda
Fotografie papouška překrásného od C. H. Jerrarda

Gould vypracoval také první popis samičky druhu (samice byly méně často sbírány než samci), který doplnil australský ornitolog Gregory Mathews, od něhož také pochází popis nedospělého samce. Ještě podrobněji papouška popsal Cyril Henry Jerrard, který ho pozoroval během 20. let dvacátého století (kdy se soudilo, že je pták již vyhynulý).[17] Ptáka také poprvé vyfotografoval.[14] Několik expedic odchytilo pár jedinců tohoto druhu; například výpravě Edwarda Kennedyho z roku 1847 se podařilo mezi říjnem a listopadem odchytit dva exempláře papouška překrásného. Tito ptáci se stali součástmi sbírek Australian Museum.[18] Vzorky mláďat neexistují.[19]

Výskyt

Papoušek překrásný obýval středovýchod australského kontinentu,[20] konkrétně jihovýchod Queenslandu.[2] Papoušci žili například v oblasti u řek Comet a Nogoa a celkově preferovali říční údolí.[4] Záznam o zastřelených ptácích potom pochází z měst Brisbane a Ipswich a zmiňuje se o nich amatérský přírodovědec a také umělec Silvester Diggles v knize Ornithology of Australia. Podle něj byl však druh nejčetnější v místě svého objevu, tedy v Darling Downs.[21]

Údajně byl spatřen také v Novém Jižním Walesu, ovšem o těchto pozorováních neexistují žádné spolehlivé záznamy.[2] Do svého díla je uvedl Gould,[21] ale pátrání C. H. Jerrarda důkaz o výskytu ptáka v této oblasti nepřinesla − přírodovědec zde papouška překrásného ani nespatřil a ani neslyšel jeho zpěv. Podle novináře Alexandera Hugha Chisholma, píšícího ve 20. letech dvacátého století do vědeckého časopisu The Emu zprávy o pozorování papoušků překrásných, se snad papoušek překrásný v Novém Jižním Walesu vyskytoval, ale přesto podle něj nebylo možné říci, jestli byl jeho areál výskytu tak velký, aby byl považován za druh žijící jinde než v Queenslandu.[22] Další nepravděpodobná pozorování pocházejí ze severu Queenslandu.[2]

Papoušek překrásný se vyskytoval v lesích rostoucích na tamních planinách, vyhledával porosty blahovičníků a žil i v křovinách. V oblastech, kde se vyskytoval, rostla hojně vysoká tráva a bylo tam množství termitišť. Druh byl stálý a nemigroval; pokud nebyl v období sucha pozorován, bylo to způsobeno spíše zánikem místní populace než migrací.[4][2]

Popis

Video otáčejícího se exempláře papouška překrásného

Tento malý[4][11] druh papouška dosahoval velikosti mezi 27 a 30 cm (průměrně 28 cm[11]).[23] Tělo bylo štíhlé, vybavené dlouhým ocasem[11] měřícím okolo 17,5 cm.[24] Samci dosahovali větší velikosti nežli samice;[11] měřili mezi 28 a 30 cm, zatímco samice mezi 27 a 29 cm. Křídlo bylo asi 13 cm dlouhé[24] a zobák měřil zhruba 1,2 cm.[9]

U samců měly horní části spodní strany těla zelené zbarvení.[23] Břicho dále pokračovalo červeným zbarvením a ocas měl odstíny bronzově zelené, jeho kraje byly zelenomodré a konec měl barvu černou, modrou a bílou. Boky těla byly tyrkysové. Křídla se vyznačovala jasně červeným pruhem,[25] přičemž barva zbytku letek kolísala mezi šedou, hnědou a modrou.[23] Záda měla odstín hnědé.[4][26] Hlava byla na vrcholku černá se šedivým zobákem, ovšem přes čelo se táhnul pruh červeného odstínu[23] a tváře měly tyrkysovo-nazelenalý odstín.[6] Peří v blízkosti očí bylo zabarveno žlutě a přímo u očí, jež měly hnědou barvu,[4] byla ještě šedá peřím neporostlá kůže. Končetiny byly také šedé. Samičky nebyly zbarveny tak křiklavě jako samci a jejich peří mělo světlejší odstín.[23] Od samců se lišily také čelem, jež měla samice papouška překrásného žluté.[4] Podobně jako samičky potom vypadali i nedospělí papoušci.[20] Kvůli tomuto zbarvení nebylo papoušky překrásné možné zaměnit s jinými druhy.[4]

Papoušek překrásný létal nízko nad zemí vysokou rychlostí.[11]

Biologie

Černobílá fotografie; pohled na hnízdo papouška překrásného, uprostřed leží pět vajec
Hnízdo papouška překrásného s vejci

O chování tohoto druhu není známo mnoho informací. Aktivní byl ve dne[25] a žil v malých skupinkách či párech.[11] Živil se semeny trav.[6] Chisholm uvedl, že přijímal také jinou potravu, například nektar nebo žaludy, ovšem to se nezdá příliš pravděpodobné.[4] Potravu si hledal na zemi a sbíral ji převážně během rána a odpoledne,[11] což mu zabíralo mnoho času.[25] Většinou dole ohnul stéblo, aby z něho vybral semena, případně travinu ohnul tak, že na ni vylezl.[27] Hledání jídla na zemi však bylo pro papouška riskantní, neboť pro predátory ho bylo snazší ulovit.[4] Pokud mu hrozilo nějaké nebezpečí, ozval se krátkým výstražným ostrým tónem a odletěl do stromoví nebo se ukryl na zemi dále od narušitele. Jinak se běžně ozýval zvukem „kvík”.[11]

Rozmnožování

Rozmnožoval se mezi zářím a březnem.[4] Tito ptáci si vytvářeli hnízda v termitištích[2] stavěných převážně nasuty Nasutitermes magnus patřícími mezi největší australské termity.[28] Existují také pravděpodobně chybné záznamy o papoušcích, kteří hnízdili například v dutinách stromů.[4] Papoušci preferovali především zachovalé termití stavby.[29] Někdy si začali hnízdo vytvářet, ale ještě před dokončením s prací přestali.[30] Hnízdo uložené asi 90 cm hluboko v termitišti, do něhož se ptáci dostávali chodbou, měřilo zhruba 20 × 40 cm.[11] Život v termitišti jim poskytoval výhodu, protože zdejší mikroklima bylo pro hnízdění vhodnější než extrémní výkyvy počasí venku,[31] i když zde hrozilo napadení od varanů.[4] Podobnou hnízdní strategii využívají také jiné, dosud žijící druhy, a sice papoušek žlutoramenný a papoušek žlutokřídlý. Papoušci hnízdící v termitištích poskytují potravu některým můrám, které konzumují jejich výkaly.[5]

Snůška papouška překrásného byla tvořena dvěma až pěti vejci.[4] Samice seděla na vejcích pravděpodobně podobně dlouhou dobu jako papoušek žlutoramenný (jehož inkubace trvá asi 20 dní[32]). Oba druhy se možná také zhruba stejnou dobu staraly i o mláďata (nezávislá na rodičích se u papouška žlutoramenného stanou po pěti týdnech[32]), avšak přesné údaje nebyly zjištěny.[11] Některé informace o hnízdění přineslo pozorování C. H. Jerrarda z let 1920−1924. Ten například 11. prosince 1920 objevil hnízdo papouška překrásného, mláďata pak spatřil za čtyři dny a ke konci měsíce již tito ptáci žili samostatně. O vejce se pravděpodobně starala pouze samice. Samec vydával zvuky, jimiž upozorňoval samici v hnízdě na možného predátora, a varoval ji tak před opuštěním hnízda. O dva roky později, v březnu 1922, Jerrard objevil opuštěné hnízdo papouška překrásného. Podle něj za zničením snůšky stálo buďto přehřátí sluncem nebo problémy kvůli příbuzenskému křížení.[30]

Vyhynutí

Barevná fotografie; preparovaný exemplář papouška překrásného, viděn levý bok, sedí na dřevěném bidýlku a na noze má pověšenou cedulku
Preparovaný exemplář papouška překrásného v Landesmuseum für Natur und Mensch v německém Oldenburgu

Hlavním důvodem ohrožení papouška překrásného se stala ztráta přirozeného prostředí.[11] Už roku 1842 začali Evropané přetvářet oblast Darling Downs na pastviny[31] a vytlačili odtud původní obyvatele (velkou část území, kde se papoušek překrásný vyskytoval, obývali příslušníci kmene Wakawaka).[33] Evropané také začali vypalovat původní trávu;[34] navíc k ničení docházelo především v době, kdy plodila semena, čímž papoušci překrásní přicházeli o potravu.[4][2] Lidé také sbírali semena pro svou potřebu.[34] Až do roku 1945 pak byly stavěny tenisové a kriketové kurty (tyto dva sporty se těšily v Austrálii velké oblibě) na úkor termitišť, jež byla ničena, místo termitišť pak docházelo například i k výstavbě silnic.[11][35] Přirozené prostředí potom ptákům ubíralo také šíření invazních opuncií. Dalším nebezpečím pro papouška překrásného se stal jeho odlov a sběr vajec.[4] Zejména během viktoriánského období se často odchytávalo velké množství různých zvířat za účelem jejich studia.[36] V neposlední řadě potom papoušky lovily nepůvodní druhy predátorů,[4][2] například kočky a lišky.[37] Populace natolik poklesla, že kvůli malému počtu ptáků nakonec pravděpodobně mezi nimi docházelo k příbuzenskému křížení, kvůli čemuž ztratili schopnost se rozmnožovat.[2]

Již v průběhu 19. století začal být papoušek překrásný vzácnějším druhem, avšak stále nebylo neobvyklé jej spatřit. Rychlý pokles jeho stavu nastal zvláště na přelomu 19. a 20. století.[4][37] Exemplář chycený roku 1891 byl na několik desítek let posledním spatřeným jedincem ve volné přírodě a jedno z posledních vajec z tohoto období bylo získáno o pět let později.[38] Roku 1902 poté postihlo Austrálii velké sucho, kvůli čemuž panovaly teorie, že druh již vymizel.[2]

Barevná fotografie; před černým pozadím stojí kostra papouška překrásného viděná z levého boku, pod ní zažloutlá stará karta s popiskem exponátu
Kostra papouška překrásného

Na konci první světové války zahájil Alec Chisholm novinovou kampaň, jejímž cílem bylo do pátrání po papouškovi zapojit i veřejnost.[37] O tři roky později mu C. H. Jerrard poslal zprávu, že nalezl a vyfotografoval párek papoušků překrásných.[39] Jerrard pak papoušky pozoroval až do roku 1927, ovšem již nikdy se mu nepodařilo vyfotografovat samičku. Tato pozorování jsou považována za poslední potvrzené záznamy o pozorování druhu,[4] ačkoliv Jerrardův soused papouška údajně spatřil 20. listopadu 1928.[2][39] Co se týče možné ochrany druhu, padl návrh zachránit ptáka vypouštěním jedinců ze zajetí zpět do volné přírody, ale tato akce měla začít probíhat až ve dvacátých letech 20. století, a to již bylo na záchranu pozdě.[4] Ani v zajetí se ptáci nerozmnožovali úspěšně.[11]

Další pozorování a muzejní kusy

Papoušek překrásný byl údajně od data posledního potvrzeného pozorování ještě několikrát viděn[40] a podobně jako i u jiných vyhynulých druhů panují dohady o jeho možném přežívání.[10] Ze třicátých a čtyřicátých let 20. století ještě pocházejí důvěryhodné zprávy o existenci druhu.[2] V 60. letech se ornitologové snažili papouška překrásného objevit podobně jako ve dvacátých až třicátých letech pomocí kampaní, ale tentokrát neúspěšně: nebyla získána žádná potvrzená pozorování.[4] Papouška se snažil najít australský amatérský ornitolog Alan Harding Lendon, jenž také poslal Chisholmovi možnou fotografii tohoto ptáka pořízenou údajně někdy v šedesátých letech 20. století, avšak neuvedl místo pozorování; například odborník na papoušky Joseph Forshaw ji proto považoval za podvrh. Záběr je navíc natolik nekvalitní, že podle názoru australské ornitoložky Penny Olsenové se může jednat i o hračku.[41]

Další údajná pozorování pocházejí například z roku 1983, a to severozápadně od Sundown National Park. O čtyři roky později byl prý papoušek viděn jihozápadně od parku. Některé záznamy o jeho spatření pocházejí i z Nového Jižního Walesu.[42] Roku 1990 prý brisbaneský student Chris Kiernan viděl na dobytčí farmě v Dawson Valley (místo 10 km vzdálené od míst některých pozorování Gilberta) tři samečky a dvě samičky papouška překrásného, o čemž se zmínil o dva roky později ve své zprávě.[43] Papouška se posléze snažily najít tři expedice, i proto, že jej student dobře popsal, ovšem marně.[44] Některá údajná pozorování jsou datována i v jednadvacátém století; například neověřené informace o výskytu papouška překrásného v blízkosti Brisbane otisklo periodikum The Courier-Mail v srpnu roku 2000.[45] O rok později pochází záznam o ptákovi v Dalby.[46]

Přestože poslední potvrzené pozorování pochází z roku 1928, Mezinárodní svaz ochrany přírody ho ještě roku 1988 zapsal na seznam ohrožených druhů a teprve roku 1994 ho prohlásil za vyhynulého. Přesto je však nadále veden v první příloze Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, která obsahuje druhy, s nimiž je zakázán mezinárodní obchod.[2] Tým spravující queenslandskou státní databázi volně žijících druhů vyzval, aby mu případná nová pozorování tohoto druhu byla hlášena.[27] I když je málo pravděpodobné, že by papoušek překrásný byl znovu objeven, vyloučit to nelze. Například jiný druh, stále žijící papoušek noční (Pezoporus occidentalis), byl též považován za vyhynulého a znovuobjeven později.[25]

Dochovalo se jen velmi málo konzervovaných exemplářů v muzejních sbírkách.[47] V Austrálii je vlastní například muzea v Brisbane či Sydney, ve světě pak kupříkladu muzea v Oslu, Paříži, Washingtonu, Liverpoolu, Drážďanech, New Yorku, Oxfordu, Vídni, Manchesteru nebo Bruselu.[23]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Psephotellus pulcherrimus [online]. IUCN Red List of Threatened Species, rev. leden 2017 [cit. 2017-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ SCHODDE, R.; MASON, I. J. Aves (Columbidae to Coraciidae). [s.l.]: Csiro Publishing, 1997. 440 s. ISBN 0643060375, ISBN 9780643060371. S. 194. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u Psephotus pulcherrimus — Paradise Parrot. www.environment.gov.au [online]. Australian Government [cit. 2017-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b PRINS, H. H. T.; GORDON, I. J. Invasion Biology and Ecological Theory - Insights from a Continent in Transformation. Cambridge: Cambridge University Press, 2014. ISBN 978-1-107-03581-2. S. 74. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d Paradise Parrot (Psephotus pulcherrimus). www.hbw.com [online]. [cit. 2017-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b FISHER, C. T. A type specimen of The Paradise Parrot Psephotus pulcherrimus (Gould, 1845). Australian Zoologist. 2014-03-17, roč. 22, čís. 3, s. 10–12. Dostupné online [cit. 2017-06-16]. DOI 10.7882/az.1986.002. (anglicky) 
  8. ↑ FULLER, Errol. Lost Animals: Extinction and the Photographic Record. Londýn: Bloomsbury Publishing Plc, 2013. ISBN 978-1-4081-7215-5. S. 78. [Dále jen Fuller 2013]. 
  9. ↑ a b GOULD, John. Handbook to the Birds of Australia, svazek 2. Londýn: Oxfordská univerzita, 1865. S. 67−68. (anglicky) 
  10. ↑ a b Fuller 2013, s. 80.
  11. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p TAYLOR, Sue. John Gould’s extinct and endangered birds of Australia. Canberra: National Library of Australia, 2012. ISBN 9780642277657. Kapitola PARADISE PARROT, s. 153−155. (anglicky) 
  12. ↑ OLSEN, Penny. Glimpses of paradise : the quest for the beautiful parrakeet. Canberra: National Library of Australia, 2007. 259 s. ISBN 9780642276520. S. 25. (anglicky) [Dále jen Olsen 2007]. 
  13. ↑ Olsen 2007, s. 1.
  14. ↑ a b Olsen 2007, s. 5.
  15. ↑ a b Olsen 2007, s. 29.
  16. ↑ Olsen 2007, s. 27.
  17. ↑ Olsen 2007, s. 43.
  18. ↑ Olsen 2007, s. 47.
  19. ↑ Olsen 2007, s. 44.
  20. ↑ a b FORSHAW, J. M. Parrots of the World. Princeton: Princeton University Press, 2010. 328 s. ISBN 9780691142852. (anglicky) 
  21. ↑ a b Olsen 2007, s. 68.
  22. ↑ Olsen 2007, s. 70.
  23. ↑ a b c d e f HUME, J. P.; WALTERS, M. Excint Birds. [s.l.]: A. C. Black, 2012. 544 s. ISBN 1408158612, ISBN 9781408158616. S. 173. (anglicky) 
  24. ↑ a b OLSEN, Penny. Museum specimens of the Paradise Parrot. www.nla.gov.au [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b c d CEBALLOS, Gerardo; EHRLICH, A. H.; EHRLICH, Paul R. The annihilation of nature : human extinction of birds and mammals. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. 191 s. ISBN 9781421417196, ISBN 1421417197. S. 38. 
  26. ↑ CAMPBELL, Iain; WOODS, Sam; LESEBERG, Nick. Birds of Australia: A Photographic Guide. Princeton: Princeton University Press, 2014. 392 s. ISBN 1400865107, ISBN 9781400865109. S. 196. 
  27. ↑ a b Paradise parrot [online]. Queensland Government, rev. 12.3.2013 [cit. 2017-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Olsen 2007, s. 113.
  29. ↑ Olsen 2007, s. 111.
  30. ↑ a b Cyril Henry Harvey Jerrard's unpublished article 'Paradise Parrot', 1924. www.nla.gov.au [online]. [cit. 2017-06-21]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b Olsen 2007, s. 114.
  32. ↑ a b Golden-shouldered parrot (Psephotus chrysopterygius) [online]. Arkive.org [cit. 2017-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Olsen 2007, s. 115.
  34. ↑ a b Olsen 2007, s. 116.
  35. ↑ Olsen 2007, s. 120.
  36. ↑ Olsen 2007, s. 75.
  37. ↑ a b c Fuller 2013, s. 83.
  38. ↑ Olsen 2007, s. 137.
  39. ↑ a b Fuller 2013, s. 84–86.
  40. ↑ ELLIS, Richard. No turning back : the life and death of animal species. New York: HarperCollins, 2004. 428 s. ISBN 0060558032. S. 166. (anglicky) 
  41. ↑ Olsen 2007, s. 198−199.
  42. ↑ Olsen 2007, s. 206.
  43. ↑ Olsen 2007, s. 167.
  44. ↑ Olsen 2007, s. 177.
  45. ↑ Olsen 2007, s. 207.
  46. ↑ Olsen 2007, s. 209.
  47. ↑ Paradise Parrot [online]. Sydney: Australian Museum, rev. 2010-06-25 [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • OLSEN, Penny. Glimpses of paradise : the quest for the beautiful parrakeet. Canberra: National Library of Australia, 2007. 259 s. ISBN 9780642276520. (anglicky) 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Papoušek_překrásný&oldid=15728347“