Paní Čeng

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paní Čeng
Rodné jméno příjmení Čeng
Narození cca 1568[1][2]
Úmrtí 1630
Peking
Místo pohřbení Sedm hrobek císařských konkubín, Čchang-pching u Pekingu
Národnost chanská
Země říše Ming
Povolání císařská konkubína
Známá jako konkubína mingského císaře Wan-liho
Titul konkubína (šu-pchin, 1582),
ctnostná dáma (te-fej, 1582),
urozená dáma (kuej-fej, 1584),
císařská urozená dáma (chuang kuej-fej, 1586)
velká císařovna vdova Siao-ning (1644)
Manžel(ka) Wan-li
Děti Ču Čchang-sün,
dva další synové a tři dcery
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Paní Wang (čínsky pchin-jinem Wáng, znaky ; 27. února 156518. října 1611), posmrtným jménem císařovna Siao-ťing (čínsky v českém přepisu Siao-ťing chuang-chou, pchin-jinem Xiàojìng huánghòu, znaky 孝靖皇后), byla jedna z konkubín Wan-liho, císaře čínské říše Ming, a matka císaře Tchaj-čchanga.

Život[editovat | editovat zdroj]

Paní Čeng se narodila kolem roku 1568, pocházela z okresu Ta-sing z jihu sousedícího s Pekingem. Pocházela z bohaté rodiny, byla vzdělaná a roku 1581 ji vybrali mezi devět konkubín (ťiou-pchin) o které byl rozšířen harém Wan-liho, mladého císaře čínské říše Ming.[1] Záhy po svém příchodu upoutala Wan-liho pozornost[2] a rychle postupovala v hodnostech, roku 1582 byla povýšena na konkubínu šu-pchin (淑嬪), po porodu dcery roku 1583 na „ctnostnou dámu“ (恭妃, te-fej) a roku 1584 na urozenou dámu (貴妃, kuej-fej). Po porodu syna (císařova třetího) Ču Čchang-süna roku 1586 byla jmenována „císařskou urozenou dámou“ (皇貴妃, chuang kuej-fej), což ji stavělo jen o stupeň níže než císařovnu Wang.[1] Celkem měla šest dětí.[2]

Pečovala o císaře a ten její péči oceňoval[2] a rád pobýval v její společnosti. Nebyla považována za výjimečně krásnou, ale vynikala inteligencí, vzděláním a silnou vůlí. Nebyla ustrašená jako jiné dívky, ale vtipná a nebála se mu hlasitě ozvat, pokud se jí něco nelíbilo.

Věnovala se kaligrafii, její písmo bylo popisováno jako krásné a elegantní, obdivované nejen ve své době, ale i později; ještě čchingský vzdělanec Li E (厲鶚, 1692–1752) věnoval její kaligrafii čtyři obdivné básně.[1]

Přání její a císaře jmenovat jejich syna Ču Čchang-süna následníkem namísto nejstaršího syna Ču Čchang-luoa způsobilo politickou krizi, takzvaný spor o základ státu. Rozhodnou opozici ministrů a úředníků císař nebyl schopen překonat, rozhodnutí proto odkládal téměř dvě desetiletí až do roku 1601, kdy Ču Čchang-luoa konečně jmenoval následníkem.[1][3]

Byla podezřívána že stojí za incidentem „muže s holí“ roku 1615 (u paláce následníka byl zadržen muž s holí, nacházející se tam z nejasných důvodů, snad šlo o pokus o zabití Ču Čchang-luoa),[4][5] nicméně vše zůstalo pouze v rovině fám. Na smrtelné posteli roku 1620 císař nařídil, aby byla – již po smrti císařovny Wang – jmenována novou císařovnou, ale ministři nesplnili jeho přání.[1] Jeho syn a následník onemocněl pouze několik dní po nástupu na trůn, a zemřel po měsíci vlády. Povaha jeho nemoci není známa, ale eunuch spojený s paní Čang mu měl jako lék podat piluky, které mu způsobily průjem a tak uškodily. Paní Čeng opět byla podezřelá a terčem pomluv, opět aniž by je kritici doložili něčím konkrétním.[1]

Zemřela roku 1630, pohřbena byla na hoře Jing-čchüan západně od Pekingu.[1]

Roku 1644, po smrti císaře Čchung-čena, byl v Nankingu novým mingským císařem prohlášen Ču Čchang-sünův syn Ču Jou-sung. Vládl pouze rok na jihu Číny, sever byl pod kontrolou protimingských povstalců a dobýván vojsky mandžuské říše Čching. Ču Jou-sung paní Čeng, jakožto své babičce, roku 1644 udělil titul „velká císařovna vdova Siao-ning“ (孝寧太皇太后, Siao-ning tchaj-chuang tchaj-chou)

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Synové:

Dcery:

  • Ču Süan-šu (朱軒姝, 1584–1590), princezna Jün-che (云和公主);
  • Ču Süan-jao (朱軒姚, 1588–1589), princezna Ling-čchiou (灵丘公主);
  • Ču Süan-wej (朱軒媁, 1592–1643), princezna Šou-ning (壽寧公主).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h LIN, Yanqing. Zheng, Consort of the Wanli Emperor, Shenzong, of Ming. In: LEE, Lily Xiao Hong; WILES, Sue. Biographical Dictionary of Chinese Women, Volume II: Tang Through Ming 618 - 1644. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 2014. ISBN 1317515625, 9781317515623. S. 618–619. (anglicky)
  2. a b c d MCMAHON, Keith. Celestial Women: Imperial Wives and Concubines in China from Song to Qing. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 312 s. ISBN 1442255021, ISBN 9781442255029. S. 132. (anglicky) 
  3. DARDESS, John W. Blood and History in China: The Donglin Faction and Its Repression, 1620-1627. Honolulu: University of Hawaii Press, 2002. 207 s. ISBN 0824825160, 9780824825164. S. 9. (anglicky) 
  4. Dardess, s. 10 a 14–15.
  5. HUANG, Ray. The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243335. S. 511–584, na s. 554–555. (anglicky)