Pamětice
| Pamětice | |
|---|---|
 Pamětice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Letovice |
| Obec s rozšířenou působností | Boskovice (správní obvod) |
| Okres | Blansko |
| Kraj | Jihomoravský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°32′58″ s. š., 16°38′40″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 265 (2023)[1] |
| Rozloha | 3,50 km²[2] |
| Katastrální území | Pamětice na Moravě |
| Nadmořská výška | 458 m n. m. |
| PSČ | 679 61 |
| Počet domů | 99 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Pamětice 58 679 61 Letovice obec@pametice.cz |
| Starosta | Jaroslav Staněk |
| Oficiální web: www | |
  Pamětice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 582191 |
| Kód části obce | 117528 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pamětice (německy Pamietitz) jsou obec v okrese Blansko v Jihomoravském kraji. Žije zde 265[1] obyvatel. Leží osm kilometrů severně od Boskovic, sedm kilometrů východně od Letovic a dvanáct kilometrů jižně od Velkých Opatovic. Obec se nachází na úpatí Svárovské vrchoviny (podřízená jednotka Podorlické pahorkatiny) v Boskovické brázdě. Pamětice jsou součástí kulturního regionu Malá Haná.
Východní část katastru byla osídlena již v pravěku. Vesnice vznikla v období tzv. středověkého klimatického optima ve druhé polovině 12. století nebo na počátku 13. století. Ve 14. a 15. století jsou doloženy vladycké rody, které pravděpodobně sídlily na zaniklé tvrzi v jihozápadní části katastru. Starý řád ukončily klimatické změny a husitské války, které způsobily zánik několika vesnic v okolí (např. Skalakovská Lhota, Střílinsko nebo Lhotka u Vážan[4]).
Po třicetileté válce se místní obyvatelé ještě dlouho bránili přijetí katolické víry, dnes je obec jednou z nejkatoličtějších v oblasti, čemuž odpovídá i historicky vysoká podpora křesťansko-demokratických stran.[zdroj?] V roce 1796 ve vsi žilo 196 obyvatel ve 34 domech. V roce 1866 postihl obec velký požár a epidemie cholery. V roce 1887 byl založen hasičský sbor. Za druhé světové války hrozilo obci vypálení nacisty. V letech 1945-1946 probíhal odsun Němců z Československa. Z obce odešlo necelých 20 % místních obyvatel a naprostá většina z nich odešla na Svitavsko (přesněji tzv. jazykový ostrov Hřebečsko). Těsně před touto událostí, na jaře 1945, dosáhl počet obyvatel historického maxima, kdy zde mohlo žít až 300 lidí. V roce 1986 se Pamětice staly součástí Letovic. Svou samostatnost získaly zpět po listopadových událostech 18. února 1990. Starosta Jaroslav Staněk drží titul nejdéle sloužícího starosty v Jihomoravském kraji. Titul mu byl udělen 22. listopadu 2023 Sdružením místních samospráv ČR[5].
Historie
Pravěk
Katastr obce Pamětice byl obýván odedávna. Archeologické výzkumy prokázaly dávná sídliště ve východní části katastru. Specificky v jeho jihovýchodní části (zvaná Kovářovice) bylo identifikováno sídliště laténské kultury (zhruba 1. století př. n. l.).[6][nenalezeno v uvedeném zdroji] O něco západněji bylo (V Dílech) bylo identifikováno sídliště z mladší doby římské (asi 2.–3. století n. l.). Byly tu nalezeny fragmenty obsahu z železářských pecí. Archeologická zpráva nicméně uvádí, že tu nebyla prokázána rozsáhlejší hutnická výroba.[6] Při silnici do Sudic se pálilo vápno, poslední pece zanikly roku 1875. Ve východní části bývaly také nalézány zkameněliny mořských živočichů.
Středověk
Vesnice vznikla patrně v 12. či 13. století jako čtvercová osada čtyř statků. Ještě na začátku 12. století byl region téměř liduprázdný. Zhruba v polovině 12. století zde začalo vznikat mnoho vsí, což mohlo být způsobeno tzv. středověkým klimatickým optimem. Tehdejší evropské klima bylo výrazně teplejší nežli dnes. To vyústilo ve významný růst populace, zejména v západní Evropě, odkud přicházeli kolonisté na východ. Dnes tyto události označujeme, jako tzv. velká kolonizace. Ves pravděpodobně založil jakýsi Paměta. Nejstarší zmínka o obci se datuje k roku 1145, kdy byla ves i s polnostmi (konkrétně osm popluží) darována olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem klášteru v Litomyšli. Tato listina se však později ukázala jako padělek. Historik Ladislav Hosák v knize Dějiny Boskovska mluví o nejasném vzniku kláštera a absencí potřebných práv v této době. V pozdějších letech je však spolehlivě doloženo vlastnictví litomyšlského kláštera, který obec držel až do konce 13. století. První ověřená zmínka pochází až z roku 1233, kdy markrabí Přemysl osvobodil klášterní zboží ve vsi od různých ekonomických a právních břemen. V roce 1295 prodal ves litomyšlský klášter proboštství na Vyšehradě a lokačně si ji pronajal probošt Jan za 60 hřiven stříbra. Tato transakce byla významná díky použití obdoby tzv. německého práva. Právo bylo na tu dobu velmi progresivní a obyvatelům vsi umožňovalo uplatňovat nemalé množství výsad a práv. V západní Evropě se toto právo uplatňovalo jako určitý motivační prvek pro nové osidlování či zvyšování hospodářských výnosů. V českých a moravských zemích se právo vyskytovalo jen zřídka, proto je tato transakce tak významná. Uvádí se, že tři moravské vsi Pamětice, Kladoruby a Vokov byly poničeny válkou a proto na ně byla aplikována obdoba tohoto práva.[7]
V okolí Pamětic se dle záznamů z 13. a 14. století měla nacházet ves Vokov. V roce 1295 je zmíněna v listinách Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM) V, 29 jako Wockow a píše se zde o výše zmíněné transakci. Roku 1391 je zmíněna v Zelitschrft des deutschen Vereines für Gesch. Mährens und Schlesiens (ZDO) VI, 306 jako in villa Wokow (villa v latině značí ves či vesnice). Tehdy Tas z Boskovic, který držel hrad Brandýs nad Orlicí, obdržel i některé vsi v okolí boskovického hradu a dost možná i samotný hrad. Tas tehdy prodal vsi Vokov, Pamětice, Bačov a Sudice jistému Heraldovi z Kunštátu. Název vsi Vokov má podobný původ jako Pamětice, tedy pojmenovaný dle vlastního jména. Jméno Vok je doložené již v 8. století a ve vrcholném středověku bylo běžným mužským jménem. Dle Ladislava Hosáka byla ves pojmenována dle Voka z Ředhoště. Archeoložka V. Souchopová prováděla roku 1975 v jihozápadní části katastru obce na hranici s Vískami výzkum. Našla zde mnoho keramických fragmentů z vrcholného středověku a vyjádřila naději, že právě zde se mohla ves nacházet.[8] K tomu přispíval fakt, že v této části katastru bývalo hradiště a ves se mohla nacházet u něj. Oficiálně však existence a poloha vsi nikdy nebyla potvrzena a Hosák ji popisuje jako středověkou ves v okolí Pamětic, která zanikla beze stop. Je možné, že šlo o záměnu jména s jinou vsí. Příkladem mohou být sousední Vísky, které jsou považovány za prastarou ves, přesto jsou o nich první záznamy až roku 1450, tedy 59 let po posledním záznamu o Vokově. Mohlo také jít o záměnu názvu s obcí Buková (něm. Bukowa), která je poprvé zmíněna až roku 1547 a její starší historie není známa. Vokov se stejně tak mohl nacházet až mezi Bačovem a Boskovicemi. Ervín Černý v knize Výsledky výzkumu zaniklých středověkých osad a jejich plužin: historicko-geografická studie v regionu Drahanské vrchoviny (1992) mluví o nalezení pozůstatků neznámé středověké vsi v lokalitě U Otylky asi 1,5 km jižně od Bačova. S největší pravděpodobností ves zanikla během husitských válek na Moravě (1419 až 1434), díky kterým v okolí zaniklo mnoho vsí. Roku 1550, kdy v Boskovicích krátce vládl Šimon Eder z Štiavnice vznikala podrobnější dokumentace panství, kde se uvádí i pusté vsi. Vokov zde však zmíněn již není.
Tvrziště v Paměticích se nacházelo v jihozápadní části katastru na kopci, který je díky těžbě (byla zahájena roku 1974) z naprosté většiny pryč. První písemné známky o vladyckých rodech se objevují roku 1382. Tehdy tu vládl Pešek z Pamětic s manželkou Markétou z Podolí. Rodiny vladyků z Pamětic a Podolí (kde bylo také hradiště) byly navzájem spřízněné a používaly stejný erb. Dalšími vladyky byli Jošta Benešek z Pamětic (1385) a Mikuláš Abeceda (1417). Pohromou pro region byly husitské války, které počaly roku 1419. Již tento rok byl dobyt hrad v Boskovicích a následně mnoho vsí v okolí zaniklo. Ještě před těmito neblahými událostmi bylo dle Ervína Černého na Drahanské vrchovině a v jejím okolí mnohem více kultivované půdy, méně lesů (dnes je vrchovina pokrytá lesy asi z 60 %, ve středověku to bylo okolo 40 % plochy) a až dvakrát tolik vsí, než dnes. Jiní odborníci odhadují, že na Moravě zaniklo přes 2000 středověkých vsí.[9]
V okolí Pamětic se podařilo potvrdit existenci vsí Skalakovská Lhota (asi 1,5 km severozápadně od Drválovic, existovala asi během 12.–15. století), Střílinsko (cca 1 km severně od Boskovic směrem na Sudice, ves s tvrzí a ledkovými hutěmi), neznámé vsi v lokalitě U Otylky (blízko Bačova) a U Modrovanské Studánky (asi 2,5 km severovýchodně od Boskovic, pozůstatky ze 14.–15. století, oblasti se říká Lipníky), Lhotka u Vážan (asi 2,5 km jihovýchodně od Vážan, existovala během 13.–15. století, od roku 1596 jsou plužiny tehdy již pusté vsi přiděleny Vážanům, což vysvětluje nekompaktní tvar vážanského katastru).[4][chybí lepší zdroj] Dá se tedy říci, že mapu osídlení Malé Hané a přilehlých oblastí, tak jak jsi známe dnes, je aktuální až od 15. či 16. století.
Od husitských válek po první světovou válku
Od poloviny 15. století se v regionu rozmáhalo husitství. V polovině 16. století se počet příslušníků husitského vyznání již přehoupl přes 50 % a na začátku 17. století tvořili husité již naprostou většinu. Po bitvě na Bílé hoře (1620) musela část obyvatel Boskovicka odejít do exilu. Mnozí však zůstávali věrní husitskému vyznání i dlouho po skončení třicetileté války (1618 až 1648). Pamětičtí občané ještě roku 1697 odmítali pohřby dle katolických obřadů. Do Pamětic byli vysláni katoličtí mniši, aby zde sloužili mše. Věřící byli nejprve přifařeni k boskovické faře a museli faráři platit desátek. Později po obnovení vísecké fary byli přiřazeni sem. Vísecký kostel sv. Michaela archanděla (jeden z nejstarších na Moravě) zel v době před třicetiletou válkou prázdnotou a fara na nějaký čas zanikla díky nedostatku katolických věřících.
I třicetiletá válka zasáhla Pamětice a okolí. V obci roku v sedmdesátých letech 17. století stálo čtrnáct domů (z toho čtyři pusté a devět gruntů) a mohlo zde žít okolo sedmdesáti obyvatel. Pokud obyvatelé chtěli získat určitá práva (např. vdát se), museli robotovat. V 18. století se vesnice rozrůstala, přibývaly nové části (jako Příhon či Amerika), počet obyvatel se téměř ztrojnásobil.
Nejstarší pamětická pečeť pochází z roku 1735, má ve znaku umučení páně a je na ní napsáno OBECNI * PECZET * DIEDINY * PAMIETIZ. V polovině 18. století po skončení válek o rakouské dědictví a následnému míru z Cách byla podstoupena velká část Slezska Prusku. Panovnice Marie Terezie se rozhodla pro mnoho reforem a její syn Josef II. v tom pokračoval. Pamětická stavení získala čísla popisná. Prvními čísly byly označeny nejdůležitější stavby jako např. grunty či veřejné budovy. Zhruba v devadesátých letech 18. století získaly podobu svého katastrálního území (který na několika místech označuje tehdejší polní cesty, které již dnes neexistují) a jsou zakresleny na přesných mapách. První přesné mapování Pamětic pochází z šedesátých let 18. století z tzv. josefínského mapování. Patrné jsou zde části Dědina (staré centrum), Příhon a jedno stavení v části Amerika. Ještě přesnější jsou tzv. císařské otisky z první poloviny 19. století. Tyto detailní katastrální mapy Pamětic pochází z roku 1826. Jejich význam tkví v tom, že ukazují staré Pamětice ještě před velkým požárem z roku 1866. Až 70 % stavení bylo dřevěných, což bylo vůči okolním obcím nadprůměrné číslo.
Během prusko-rakouské války roku 1866 byla část populace nakažena morovou nákazou (cholerou), čemuž padlo nemálo obětí. Další pohromou toho roku byl velký požár, díky němu byla vesnice postavena téměř úplně nová. Roku 1887 byl založen hasičský sbor. Na přelomu 19. a 20. století se u části Amerika kopala šamotová hlína, avšak kvůli špatným možnostem transportu a podzemním vodám se od těžby odstoupilo. Roku 1911 byla postavena cesta cesta na Sudice, později na Vísky. Roku 1914 pamětičtí muži odcházeli do války. Přilehlé polnosti museli obhospodařovat pouze ženy, děti a starci. Po vsi se také potulovali tyrolští vystěhovalci, kteří obtěžovali místní obyvatelstvo. Do školy se chodilo pomálu, byl kritický nedostatek učitelů. Za války padlo sedm místních mužů. Do ruského zajetí upadlo devět mužů a od italského tři.
Od vzniku Československa po současnost
Po válce se vše začalo vracet do původních kolejí. Roku 1919 zde byla zřízena elektrická rozvodní síť. Ve 20. a 30. letech probíhala tzv. pozemková reforma, kdy se část půdy přerozdělila menším rolníkům. Reforma se dotkla Pamětic zejména roku 1931, kdy se obec ucházela o lesy na západě katastru od pánů z Boskovic. V zimě 1928/1929 dosáhly sněhové závěje výšky dvou metrů. Aby toho nebylo málo, v létě toho roku zde zuřila prudká bouře, která v lesích vykácela celé paseky.
Během velké hospodářské krize místní nezaměstnaní občané těžili kameny. Právě místo, kde dnes stojí zbytky kamenolomu bylo získáno roku 1931 díky pozemkové reformě. Roku 1936 byla upravena náves a zřízena kanalizace. V roce 1937 bylo rozhodnuto o stavbě nové hasičského domu, ve stejném roce byla místní zvonice (z roku 1840) nahrazena kapličkou. Dne 25. ledna 1938 zhruba v 21.00 hod. obyvatelé pozorovali polární záři. Toho roku v okolí zuřila epidemie slintavky a kulhavky, obec však až na jeden případ zůstala ušetřena.
Středem Malé Hané měla procházet říšská dálnice tzv. exteritoriální dálnice Vídeň-Vratislav. Mnoho místních občanů pracovalo právě zde a v jihovýchodní části katastru byl pro ně zřízen tábor s dřevěnými domy, zbytky se zde dají najít dodnes. Místní úsek obstarávala berlínská firma Carl Rose. Hlavní těžiště stavby leželo pod Bačovem. Němci sem dovezli v té době moderní vozidla a stroje, mnozí místní nic takového nikdy neviděli. K občanům se nastěhovávali vedoucí pracovníci, kteří byli buď říšští Němci, či sudetští Němci z Brna. Zatímco chování říšských Němců bylo vynikající, u sudetských se to říci nedalo. Mnoho obyvatel bylo překvapeno dobrými podmínkami oproti místním československým firmám (pracovní doba 8 hodin, relativně vysoké mzdy).
V roce 1940 byla obec v ohrožení. Nad Amerikou stála asi 25 m vysoká dřevěná rozhledna, která byla vybudována pro vojenské účely. Někdo na ni vylezl, pověsil bílé prostěradlo s pěticípou rudou hvězdou a po slezení nařezal hlavní stožáry. Gestapo tehdy obklíčilo obec a hrozilo vypálením. Nikdy se však nic u pamětických občanů nenašlo a za přispění tehdejšího starosty Zvejšky se vážného neudálo. Pokud by se podobný incident stal během heydrichiády, důsledky by byly jistě horší. Stavba se na Malé Hané zastavila roku 1941 a firma Carl Rose se přesunula do Polska. Firma chtěla vzít do Polska i místní pracovníky, ale mnozí se bránili. Polsko bylo tehdy zpustošené. Občané se narychlo začali zaměstnávat buď ve zbrojařských továrnách či v zemědělství, aby nemuseli nastoupit do Polska. Roku 1942 kvůli nedostatku pracovních sil byli někteří mladší občané nasazeni do Říšského Německa. V dubnu a květnu 1945 projížděly obcí nekončící kolony vojáků a uprchlíků (včetně Vlasovců), kteří po cestě zahazovali zbraně, aby co nejrychleji unikli sovětským jednotkám. Sovětská armáda obcí neprojela. Bezprostředně po válce začal odsun Němců, okolo padesáti obyvatel (necelých 20 % tehdejší populace) se rozhodlo k osidlování Svitavska.
Do roku 1946 byla v obci nejsilnější Československá strana lidová, dále následovaly strany agrární, malozemědělská a velmi ojediněle komunistická a národně socialistická. Po roce 1948 přišlo znárodnění půdy, které se nejvíce dotklo bohatších statkářů a živnostníků. Roku 1957 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo. Na konci šedesátých let byla postavena budova dnešní prodejny se smíšeným zbožím. Roku 1984 se slavnostně otevřel kulturní dům. Obec přišla o svoji samostatnost roku 1986 a stala se součástí integrovaného celku Letovice. V důsledku politických změn v Československu se k 18. únoru 1990 obec opět osamostatnila. Prvním starostou v demokratické éře se stal Jaroslav Staněk, který roku 2020 obdržel v Senátu Parlamentu ČR ocenění k třiceti letům služby obci. Roku 2003 byl pod částí Hřesko dokončen místní rybník. Ve stejném roce obec získala v soutěži Vesnice roku bílou stuhu za činnost mládeže a o rok později modrou stuhu za společenský život.
Přírodní poměry
Pamětice leží na jižním úpatí Podorlické pahorkatiny v Boskovické brázdě. Konkrétněji se v západní části katastru nachází Svárovská vrchovina, přičemž nejvyšší body vrchoviny leží právě v Paměticích. Jsou to vrchy Hora (544 metrů) a Nad Amerikou (553 metrů). Naopak ve východní části se nachází 95 km táhnoucí se sníženina Boskovická brázda (s nejnižším bodem obce 397 metrů). Lesy tvoří asi třetinu plochy katastru.
Sousedními obcemi jsou Drválovice na severu, Vanovice a Světlá na severovýchodě, Mořicův Dvůr, Šebetov a Knínice u Boskovic na východě, Vážany, Sudice a Pastvisko na jihovýchodě, Bačov a Hodiška na jihu, Vísky na jihozápadě, Andělka na západě, Kochov a samota Dvorsko na severozápadě.
Obyvatelstvo
V roce 2022 v obci žilo 252 obyvatel. Pamětice se oproti okolním obcím vyznačují vysokou religiozitou (roku 2011 se k římskokatolické církvi hlásilo přes 60 % populace, za ateisty se považovalo pouhých 15 %). V roce 1900 zde žilo 258 obyvatel, z toho všichni české národnosti, drtivá většina rolníci. Katolíků zde bylo 237 (92 %), evangelíků 21 (8 %).
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 248 | 256 | 240 | 258 | 270 | 280 | 288 | 240 | 255 | 223 | 216 | 223 | 210 | 234 | 255 |
| Počet domů | 42 | 45 | 45 | 47 | 47 | 51 | 55 | 60 | 62 | 54 | 52 | 59 | 74 | 87 | 99 |
Seznam starostů a předsedů národního výboru
Po komunálních volbách 2022 je starostou obce Jaroslav Staněk a místostarosta Michal Pospíšil. Zastupitelstvo čítá 7 zastupitelů.
| Období | Starosta / předseda NV | Doba mandátu | poznámka |
|---|---|---|---|
| kolem r. 1890 | František Vondál | ||
| kolem r. 1910 | František Pospíšil | ||
| 1931–1945 | Josef Zvejška | 14 let | |
| 1945–1950 | František Tihoun | 5 let | revoluční NV |
| 1950–1957 | Stanislav Přikryl | 7 let | |
| 1957–1960 | Alois Buriánek | 3 roky | |
| 1960–1964 | František Kytner | 4 roky | |
| 1964–1976 | Mořic Šmíd | 12 let | |
| 1976–1984 | Stanislav Pospíšil | 8 let | |
| 1984–1990 | František Klíč | 6 let | 1986 se obec stala součástí Letovic |
| 1990–dosud | Jaroslav Staněk | 33 let | 1990 obec opět získala samostatnost |
Pamětihodnosti
- Kaple
- Pamětický úval – přírodní památka
- Zaniklé hradiště (doloženo v 14. a 15. století)
- Výletiště Skala
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ a b CELÝ, Jan. Boskovické panství [online]. Jan Celý [cit. 2024-03-10]. Dostupné online.
- ↑ 20. leden – Týden v regionech (Brno). [s.l.]: Česká televize Dostupné online.
- ↑ a b LUDVÍKOVSKÝ, Karel. Přehled výzkumů 1976. Brno: Archeologický ústav Československé akademie věd v Brně, 1978. Dostupné online. S. 50–51.
- ↑ KADLEC, Michal. Mons Oliveti v proměnách dlouhého 13. století. Brno, 2022 [cit. 2024-03-10]. 95 s. Magisterská diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Martin Wihoda. Dostupné online.
- ↑ Přehled výzkumů 1983. Brno: Archeologický ústav Československé akademie věd v Brně, 1983. Dostupné online.
- ↑ DOLEŽAL, Jiří. Zaniklé středověké vsi na Blanensku. [s.l.]: Muzeum Blanenska, 2021-12-02. Dostupné online. Video online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
Literatura
- Jan Knies: Vlastivěda Moravská: Boskovský okres. Brno 1904.
- Ervín Černý: Výsledky výzkumu zaniklých středověkých osad a jejich plužin: historicko-geografická studie v regionu Drahanské vrchoviny. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1992.
- Ervín Černý: Zaniklé středověké osady a jejich plužiny. Metodika historickogeografického výzkumu v oblasti Drahanské vrchoviny. Praha: Academia, 1979.
- Hosák Ladislav: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I–II.: Praha: 1970.
- Hosák Ladislav: Dějiny Boskovska (Díl I, II, III).:Brno: 1931, 1933, 1936.
- Kronika obce Pamětice, Díl I. více na [1]
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pamětice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pamětice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Pamětice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
