Památník rozloučení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Památník rozloučení
Památník rozloučení (Farewell Memorial) v průchodu hlavního nádraží
Autor Jan Huňát (návrh Stuart Mason)
Rok vzniku 2017
Materiál Sklo, dveře vlaku
Umístění Praha hlavní nádraží
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Památník rozloučení - doprovodná pamětní deska

Památník rozloučení je v pořadí již druhý památník spojený s tzv. Wintonovými vlaky.[1] Byl slavnostně odhalen dne 27. května 2017 na pražském Hlavním nádraží.

Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]

Původní nápad na památník se zrodil nedlouho před rokem 2017 v hlavě Hugo Maroma[2] - též jednoho z Wintonových dětí.[3] Vznik památníku rozloučení inicializovaly dvě ze zachráněných Wintonových dětí: Zuzana Marešová a v Anglii žijící lady Milena Grenfell-Baines MBE (rozená Fleischmannová[4]).[1] Sbírka finančních prostředků na památník rozloučení se konala od července 2016 do dubna 2017 a organizoval ji spolek "Farewell Memorial"[5], založený Wintonovými dětmi.[6]

Poslání[editovat | editovat zdroj]

Památník je trvalým místem[6] připomínajícím odvahu rodičů (tzv. Wintonových dětí) poslat své děti do neznáma, oceňuje jejich lásku jakož i fatální rozhodnutí, které většině židovských dětí umožnilo odjezd do Spojeného království a tím jim zachránilo život.[1][6]

Popis památníku[editovat | editovat zdroj]

Památník má podobu přesné repliky dřevěných dveří s vnějším oplechováním z osobního vagónu III. třídy řady Ca osobního vlaku.[6] Jedná se o identický vagón, jakým v roce 1939 vycestovalo z Prahy (díky Siru Nicholasi Wintonovi) 669 převážně židovských dětí.[6] Návrh památníku rozloučení vypracoval Stuart Mason, autorem skleněné výzdoby je sklář Jan Huňát.[4][p 1] Inspirací k vytvoření památníku byl jeho tvůrci originální vagón použitý k transportu Wintonových dětí.[6] Tento vagón se dochoval v bratislavském muzeu. Prosklená část dveří vagónu je tvořena skleněnou deskou, která má z jedné strany utavené "odlitky" dětských rukou a z druhé strany ruce dospělých.[6] Skleněné odlitky byly vytvořeny podle rukou Mileny Grenfell-Bainsové a Zuzany Marešové a pravnoučat jedné z nich.[3] Památník je z bronzu, je umístěn na mramorovém podstavci s dvojjazyčným nápisem "PAMÁTNÍK ROZLOUČENÍ - FAREWELL MEMORIAL.[7] a nachází se v průchodu z odjezdové haly k nástupištím pod kupolí secesní Fantovy kavárny.[3] Na levé straně od památníku na stěně průchodu je umístěna kamenná doprovodná pamětní deska s následujícím textem:

Památník rozloučení je symbolem odvahy a lásky všech rodičů, kteří v letech 1938 a 1939, bez ohledu na vlastní osud, posadili své děti do vlaků, se slzami v očích i srdcích jim zamávali a poslali je do bezpečí, aby jim zachránili život. Většina rodičů zahynula během Holokaustu.

—Wintonovy děti, česká část textu na doprovodné kamenné pamětní desce, zdroj: foto doprovodné desky

První památník Nicholase Wintona[editovat | editovat zdroj]

Památník sira Nicholase Wintona na pražském Hlavním nádraží, odhalený při příležitosti vypravení "Winton Train" dne 1. září 2009; sochařka Flor Kentová

Na prvním nástupišti Hlavního nádraží v Praze se nachází již jeden památník připomínající sira Nicholase Wintona. Jeho autorkou je sochařka Flor Kentová. [p 2] Sousoší znázorňuje tři postavy (vymodelované podle skutečných osob):

  • Nicholase Wintona,
  • vnučky jednoho ze zachráněných dětí a
  • chlapce, podobajícího se tříletému Hansimu, jenž přijel posledním vlakem do Anglie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Huňát je český sklář, absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. Po ročním působení ve sklárně Moser se pět let zabýval (v irském Galway) výrobou skla na zakázku a restaurováním vitráží v kostelech, katedrálách a univerzitách. V těchto činnostech pak pokračoval dál v Austrálii. Po návratu do České republiky zahájil uměleckou činnost v oblasti moderního designu. Jan Huňát spolu se svým otcem Alexandrem založili v Terezíně muzeum Křišťálový dotek. Jedná se o světově ojedinělé muzeum otisků dlaní českých i světově významných osobností v křišťálovém skle. Zdroj Wikipedie CZ - heslo Muzeum Křišťálový dotek.
  2. Sochařka Flor Kentová se narodila ve Venezuele, žije v Londýně a dlouhodobě se zajímá o předválečné akce na záchranu židovských dětí.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c OPPELT, Robert. Nový Památník rozloučení. Wintonovy děti tak děkují za odvahu [online]. www.metro.cz (Metro.cz), 2017-05-24 [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. 
  2. Hugo Marom (1928) [online]. www.pametnaroda.cz, 2017-05-27 [cit. 2017-05-29]. Příběhy 20. století. Dostupné online. 
  3. a b c ČTK; IDNES.CZ. „Wintonovy děti“ v Praze odhalily památník odvahy svých rodičů [online]. zpravy.idnes.cz, 2017-05-27 [cit. 2017-05-28]. Dostupné online. 
  4. a b c Památník rozloučení na Hlavním nádraží - Wintonovy děti [online]. www.zenysro.cz [cit. 2017-05-27]. Dostupné online. 
  5. Farewell Memorial - Památník rozloučení z.s. [online]. [cit. 2017-05-27]. Výpis z obchodního rejstříku: IČO: 05193303; Právní forma: Spolek; Účel nadace: Postavení a údržba památníku připomínajícího odjezd dětí do Velké Británie vlaky organizovanými Sir Nicholas Winton v roce 1939 a jejich rozloučení s rodiči před cestou do neznáma. Organizování přidružených kulturních a společenských akcí. Vybírání příspěvků na předmět činnosti spolku.. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g Wintonovy děti odhalí v sobotu vzpomínku svým rodičům [online]. www.kudyznudy.cz, 2017-05-24 [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. 
  7. Valediction Memorial [online]. [cit. 2017-05-27]. Dostupné online. (anglicky a česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Památník rozloučení ve Wikimedia Commons