Památník rozloučení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Památník rozloučení
Památník rozloučení - doprovodná pamětní deska

Památník rozloučení je v pořadí již druhý památník spojený s tzv. Wintonovými vlaky.[1] Byl slavnostně odhalen dne 27. května 2017 na pražském Hlavním nádraží.

Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]

Původní nápad na památník se zrodil před několika lety v hlavě Hugo Maroma[2] - též jednoho z Wintonových dětí.[3] Vznik památníku rozloučení inicializovaly dvě ze zachráněných Wintonových dětí: Zuzana Marešová a v Anglii žijící lady Milena Grenfell-Baines MBE (rozená Fleischmannová[4]).[1] Sbírka finančních prostředků na památník rozloučení se konala od července 2016 do dubna 2017 a organizoval ji spolek "Farewell Memorial"[5], založený Wintonovými dětmi.[6]

Poslání[editovat | editovat zdroj]

Památník je trvalým místem[6] připomínajícím odvahu rodičů (tzv. Wintonových dětí) poslat své děti do neznáma, oceňuje jejich lásku jakož i fatální rozhodnutí, které většině židovských dětí umožnilo odjezd do Spojeného království a tím jim zachránilo život.[1][6]

Popis památníku[editovat | editovat zdroj]

Památník má podobu přesné repliky dřevěných dveří s vnějším oplechováním z osobního vagónu III. třídy řady Ca osobního vlaku.[6] Jedná se o identický vagón, jakým v roce 1939 vycestovalo z Prahy (díky Siru Nicholasi Wintonovy) 669 převážně židovských dětí.[6] Návrh památníku rozloučení vypracoval Stuart Mason, autorem skleněné výzdoby je sklář Jan Huňát.[4][p 1] Inspirací k vytvoření památníku byl jeho tvůrci originální vagón použitý k transportu Wintonových dětí.[6] Tento vagón se dochoval v bratislavském muzeu. Prosklená část dveří vagónu je tvořena skleněnou deskou, která má z jedné strany utavené "odlitky" dětských rukou a z druhé strany ruce dospělých.[6] Skleněné odlitky byly vytvořeny podle rukou Mileny Grenfell-Bainsové a Zuzany Marešové a pravnoučat jedné z nich.[3] Památník je z bronzu, je umístěn na mramorovém podstavci s dvojjazyčným nápisem "PAMÁTNÍK ROZLOUČENÍ - FAREWELL MEMORIAL.[7] a nachází se v průchodu z odjezdové haly k nástupištím pod kupolí secesní Fantovy kavárny.[3] Na levé straně od památníku na stěně průchodu je umístěna kamenná doprovodná pamětní deska s následujícím textem:

Památník rozloučení je symbolem odvahy a lásky všech rodičů, kteří v letech 1938 a 1939, bez ohledu na vlastní osud, posadili své děti do vlaků, se slzami v očích i srdcích jim zamávali a poslali je do bezpečí, aby jim zachránili život. Většina rodičů zahynula během Holokaustu.

—Wintonovy děti, česká část textu na doprovodné kamenné pamětní desce, zdroj: foto doprovodné desky

První památník Nicholase Wintona[editovat | editovat zdroj]

Památník sira Nicholase Wintona na pražském Hlavním nádraží, odhalený při příležitosti vypravení "Winton Train" dne 1. září 2009; sochařka Flor Kentová

Na prvním nástupišti Hlavního nádraží v Praze se nachází již jeden památník připomínající sira Nikolas Wintona. Jeho autorkou je sochařka Flor Kentová. [p 2] Sousoší znázorňuje tři postavy (vymodelované podle skutečných osob):

  • Nicholase Wintona,
  • vnučky jednoho ze zachráněných dětí a
  • chlapce, podobajícího se tříletému Hansimu, jenž přijel posledním vlakem do Anglie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Huňát je český sklář, absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. Po ročním působení ve sklárně Moser se pět let zabýval (v irském Galway) výrobou skla na zakázku a restaurováním vitráží v kostelech, katedrálách a univerzitách. V těchto činnostech pak pokračoval dál v Austrálii. Po návratu do České republiky zahájil uměleckou činnost v oblasti moderního designu. Jan Huňát spolu se svým otcem Alexandrem založili v Terezíně muzeum Křišťálový dotek. Jedná se o světově ojedinělé muzeum otisků dlaní českých i světově významných osobností v křišťálovém skle. Zdroj Wikipedie CZ - heslo Muzeum Křišťálový dotek.
  2. Sochařka Flor Kentová se narodila ve Venezuele, žije v Londýně a dlouhodobě se zajímá o předválečné akce na záchranu židovských dětí.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c OPPELT, Robert. Nový Památník rozloučení. Wintonovy děti tak děkují za odvahu [online]. www.metro.cz (Metro.cz), 2017-05-24, [cit. 2017-05-26]. Dostupné online.  
  2. Hugo Marom (1928) [online]. www.pametnaroda.cz, 2017-05-27, [cit. 2017-05-29]. Příběhy 20. století. Dostupné online.  
  3. a b c ČTK; IDNES.CZ. „Wintonovy děti“ v Praze odhalily památník odvahy svých rodičů [online]. zpravy.idnes.cz, 2017-05-27, [cit. 2017-05-28]. Dostupné online.  
  4. a b c Památník rozloučení na Hlavním nádraží - Wintonovy děti [online]. www.zenysro.cz, [cit. 2017-05-27]. Dostupné online.  
  5. Farewell Memorial - Památník rozloučení z.s. [online]. [cit. 2017-05-27]. Výpis z obchodního rejstříku: IČO: 05193303; Právní forma: Spolek; Účel nadace: Postavení a údržba památníku připomínajícího odjezd dětí do Velké Británie vlaky organizovanými Sir Nicholas Winton v roce 1939 a jejich rozloučení s rodiči před cestou do neznáma. Organizování přidružených kulturních a společenských akcí. Vybírání příspěvků na předmět činnosti spolku.. Dostupné online.  
  6. a b c d e f g Wintonovy děti odhalí v sobotu vzpomínku svým rodičům [online]. www.kudyznudy.cz, 2017-05-24, [cit. 2017-05-26]. Dostupné online.  
  7. Valediction Memorial [online]. [cit. 2017-05-27]. Dostupné online. (anglicky a česky)