Přeskočit na obsah

Paj Čchung-si

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Paj Čchung-si
白崇禧
1. Ministr obrany Čínské republiky
Ve funkci:
23. května 1946 – 2. června 1948
PrezidentČankajšek
Předseda vládySung C'-wen
Čang Čchün
PředchůdceČchen Čcheng jako ministr války
NástupceChe Jing-čchin
Stranická příslušnost
ČlenstvíKuomintang
Vojenská služba
Službaříše Čching Říše Čching
Čínská republika Čínská republika
SložkaNová armáda
Národní revoluční armáda
Doba služby1907–1949
Hodnostgenerál
Bitvy/válkySinchajská revoluce
Severní pochod
Druhá čínsko-japonská válka
Čínská občanská válka

Narození18. března 1893
říše Čching Kuej-lin, Kuang-si, Říše Čching
Úmrtí2. prosince 1966 (ve věku 73 let)
Tchaj-pej, Tchaj-wan
Příčina úmrtítrombóza
Místo pohřbeníhřbitov Liu-čang-li, Tchaj-pej
NárodnostChuejové
DětiPaj Sien-jung
Alma materPao-tingská vojenská akademie
Profesevoják a politik
Náboženstvíislám
OceněníŘád modré oblohy a bílého slunce
Legion of Merit
CommonsBai Chongxi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paj Čchung-si (čínsky pchin-jinem Bái Chóngxǐ, znaky 白崇禧, [pɑ́ɪ̯ t͡ʂʰʊ́ŋɕǐ]; 18. března 18932. prosince 1966) byl čínský generál Národní revoluční armády Čínské republiky a významný čínský nacionalistický vůdce. Byl chuejské národnosti a muslimského vyznání. Od poloviny 20. let 20. století do roku 1949 vládl Paj v provincii Kuang-si jako regionální vojevůdce s vlastní armádou a značnou politickou autonomií. Paj podporoval Čankajška v druhé čínsko-japonské válce a v čínské občanské válce. Po prohře s komunisty v roce 1949 uprchl na Tchaj-wan, kde v roce 1966 zemřel. Jako muslim byl předsedou Čínské islámské federace národní spásy a poté Čínské muslimské asociace.[1] Paj Čchung-si byl také členem představenstva Celočínské mezináboženské asociace, kde zastupoval islám. Mimo jiné vedl Paj během své vlády v Kuang-si kampaň proti cizincům. Útočil na americké, evropské a jiné cizince a misionáře.[2] Kromě anticizinectví prosazoval Paj také boj proti imperialismu a proti náboženství, a to i přesto, že byl sám muslimem.

Éra válečníků

[editovat | editovat zdroj]

S vypuknutím Sinchajské revoluce v roce 1911 se Paj připojil ke studentskému sboru Odvaž se zemřít. V červnu 1915 nastoupil do třetího ročníku Pao-tingské vojenské akademie a po návratu do Kuang-si se stal zkušebním důstojníkem 1. kuangsiské divize. [3]

Roku 1924 spojil své jednotky s oddíly Li Cung-žena a Chuang Šao-chunga do jednotné armády, v níž zastával funkci náčelníka štábu, a trojice dobyla provincii Kuang-si na Staré kuangsiské klice. Poté vládli provincii jako Nová kuangsiská klika hlásící se ke kuomintangské vládě.

Během Severního pochodu v letech 1926–28 byl Paj náčelníkem štábu Národní revoluční armády a připsal si mnoho vítězství nad severními vojevůdci, přičemž často využíval rychlosti, manévru a překvapení k porážce větších nepřátelských sil. Jako velitel posádky v Šanghaji se také podílel na čistce komunistických složek v Národní revoluční armádě a likvidaci odborového hnutí která proběhla od 4. dubna 1927.

Druhá čínsko-japonská válka

[editovat | editovat zdroj]

Během druhé čínsko-japonské války (1937–45) byl zástupcem náčelníka generálního štábu odpovědným za operace a výcvik. Byl klíčovým stratégem, který přesvědčil Čankajška, aby přijal strategii totální války, jejíž částí byla partyzánská válka v týlu nepřítele s cílem narušovat nepřátelské zásobovací linie při každé příležitosti.

Pajovi vojáci z Kuang-si byli během války proti Japonsku chváleni jako elitní armáda a bylo o něm známo, že je schopným generálem, který by mohl vést čínský odboj v případě, že by byl Čankajšek zavražděn.[4]

Čínská občanská válka

[editovat | editovat zdroj]

Když čínští komunisté v roce 1946 obsadili klíčový železniční uzel v jihomandžuském S’-pchingu, kuomintangské síly je ani po několika pokusech nedokázaly vytlačit, a tak Čankajšek vyslal Paje, aby na operaci dohlédl. Po několika přesunech se nacionalistickým silám podařilo po dvoudenní bitvě komunisty rozhodujícím způsobem porazit.

V červnu 1946 byl Paj jmenován ministrem národní obrany.[5] Později se však ukázalo, že to byla funkce bez pravomocí, protože Čankajšek nenechal Paje dělat důležitá rozhodnutí týkající se čínské občanské války. Ještě v říjnu 1949, když Kanton padl do rukou komunistů, kteří téměř zcela ovládli Čínu, velel Paj Čchung-si stále 200 000 elitních vojáků, kteří se po obraně Kantonu vrátili do Kuang-si, aby se zde naposledy postavili komunistům.[6]

Nepokoje po incidentu 28. února 1947 si vyžádaly mnoho obětí jak mezi rodilými Tchajwanci, tak mezi obyvateli pevniny. Paj byl vyslán jako Čankajškův osobní zástupce na zjišťovací misi a na pomoc při uklidňování obyvatelstva. Po dvoutýdenní cestě, jejíž součástí byly rozhovory s různými skupinami obyvatel Tchaj-wanu, vydal Paj rozsáhlá doporučení. Za jeho přímočaré jednání si ho rodilí Tchajwanci velmi vážili.[7] Paj žil v polodůchodu, dokud 1. prosince 1966 ve věku 73 let nezemřel na koronární trombózu. Vláda poté uspořádala Pajovi vojenský pohřeb, kdy nad rakví vlála kuomintangská vlajka. Byl pohřben v muslimské části hřbitova Liou Čangli v Tchaj-peji na Tchaj-wanu.[8]

  1. DILLON, Michael. China's Muslim Hui community: migration, settlement and sects. Richmond: Curzon Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-7007-1026-4. S. 86. 
  2. LARY, Diana. Region and nation: the Kwangsi clique in Chinese politics, 1925-1937. Cambridge: Cambridge University Press, 1974. Dostupné online. ISBN 0-521-20204-3. S. 99. 
  3. BOORMAN, Howard L.; HOWARD, Richard C.; CHENG, Joseph K.H. Biographical dictionary of Republican China, Volume 3. New York City: Columbia University Press, 1979. ISBN 0-231-08957-0. S. 51–56. 
  4. GUNTHER, John. Inside Asia. New York City: Harper & Brothers, 1942. Dostupné online. ISBN 978-1931541091. S. 281. 
  5. Generals from China - Bai Chongxi [online]. Dostupné online. 
  6. CHINA: Next: Chungking. TIME. 24. října 1949. 
  7. CHINA: Snow Red & Moon Angel. TIME. 7. dubna 1947. 
  8. GEN. PAI IS DEAD; A CHIANG AIDE, 73; Key Leader in Nationalist Army Since 1920's. The New York Times. 9. prosince 1966, s. 47. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]